The Happiness of All Mankind (E04)

Všichni jsou tady rozsekaní a plní emocí :DD, až je to legrační, ale zase taková hitparáda to fakt není. No ano, pro pejskaře tento díl těžkotonážní horor, ale jinak celkem velká nuda. Jediný díl, který fakt bavil, byl ten první. Jinak se to vleče jak fotřík s nákupním košíkem za starou v obchoďáku. (29.05.2019)

|| TV-MA || HBO || "We live in a country where children have to save lives of their mothers." Čtvrtou epizodu bych s hodně velkou nadsázkou nazval nejslabší. Ale to pouze v porovnání s předchozím a následujícím klenotem a s opomíjením jedné z nejintenzivnějších scén nejen tohoto miniseriálu. Tvůrci tentokrát chtěli trochu zvolnit a ukázat, jak černobylská katastrofa likvidovala jeden nevinný život za druhým. S radiací nebo bez. A to se opět povedlo na výbornou. Přes 600 000 lidí bylo katastrofou postiženo a na každém se nějak podepsala. Totéž jako válka. Na scénu přichází parta vojenských záložáků mající za úkol zlikvidovat tamní zvěř. Zkažení mladé čisté lidské duše v přímém přenosu musí pohnout s každým divákem, nejen kvůli střílení nebohých pejsků. Proslovy z úst afgánských vojáků by se daly tesat do kamene, stejně jako monolog staré babky dojící krávu v úvodu. Komu by to nestačilo, v těsném závěru přijde ona 90 sekundová jednozáběrovka likvidace ozářného grafitu na nejnebezpečnějším místě na planetě, kterému předchází napínavé testování strojů, a především trefná narážka Legasova s Ščerbinou o "lidských robotech". Neboli obětování pro vyšší dobro, které čeká samotného Legasova. Scénáristický skvost! 100%. (02.05.2022)

Čtvrtá epizoda se nese ve znamení odklízení a likvidací radioaktivního materiálu, který se ještě nachází na střeše černobylské elektrárny. Na pomoc s touto akcí jsou připraveni i západoněmečtí roboti, nicméně ti svůj účel nedokáží splnit, a proto jsou na úklidové práce povoláni vojáci, kteří musí grafit shazovat ze střechy ručně. Na místě se mohou zdržovat maximálně 90 vteřin, víc už je smrtelně nebezpečné. Současně opět se setkáváme s prof. Legasovem, Chamjukovou z Běloruského institutu, a samozřejmě Ščerbinou, jehož postava také prochází určitým vývojem, kdy byl zpočátku zcela lhostejný vůči odehrané katastrofě a zejména vůči opatřením, které bylo nutné za účelem záchrany civilního obyvatelstva uskutečnit. Dále se prof. Legasov chystá na mítink do Vídně, kde má světu objasnit okolnosti černobylské katastrofy. Jak se dozvíme v následujícím díle, všechno je jiné, než se na první pohled může zdát. (04.07.2019)

Tento díl mi zatím nejvíce ze všech připomněl ruské filmy, na které jsme chodili do normalizačních kin se základní školou – tady je na efekt promyšlené opravdu všechno. Být osmileté dítě, jsem z pečlivě konstruovaných scén naprosto zdrcena, jako dospělý člověk jen kroutím hlavou nad tím, že tak okatě vyšperkovaný efekt, ztracený zcela v přebujelé atmosféře, vyvolá požadovanou reakci, tím spíš, když většina z nás, kteří tedy už těmi dětmi nejsme, je – doufám – s průběhem černobylské tragédie seznámena (a nemůže být proto překvapena konkrétními faktickými složkami seriálu). Osobně za všemi scénami vnímám příliš silný záměr šokovat. Na úkor dynamiky děje, osobního příběhu nebo umění vytvoření zápletky na pozadí historické skutečnosti – tento základní filmový vklad mi tu chybí zcela. Ale snahu vyvolat emoce oceňuji. Přečetla jsem si komentář, který dle mého seriál nejlépe vystihuje: „Klobouk dolů maskérům.“ No, tak asi tak nějak ;) (29.05.2019)

... A veru že aj vyviedla (ak by ste akurát náhodou tápali, o čom je reč, tak nadvädzujem z predch. recenzie, z konca), lebo som normálne omámený, ešte stále v nemom úžase, akoby som si pripadal byť mimo realitu, a to len preto, ako famózne ma tvorcovia zamestnávajú extrémne pôsobivou atmosférou, akú som počas sledovania v televízii snáď ani nezažil ? Občas ma táto filmová vlastnosť naprosto opantá vo filme (ani nepamätám, kedy to bolo naposledy), ale v seriáli, tak to je iná káva, že to s takou pravidelnou vervou vkuse dokážu transformovať do obrazu, až je človek sakramensky vyvedený z mieri. _ Je to neuveriteľné, ale hodina sledovania každej jednej epizódy utečie, ako rýchlosť svetla, skrátka, naplno sa ponoríte do pozerania, že ani čas okolo seba absolútne nevnímate, iba žeriete jednu sekvenciu za druhou, keď si v duchu želáte, aby to ešte chvíľu potrvalo. Tentokrát sa prelínajú väčšinou dve udalosti, t.j. strihovou skladbou sa „neustále” presúvam z miesta na miesto, kde zábery zo strechy elektrárne, ktorú prišli vyčistiť od grafitu mnohí odvážni jednotlivci, je strhujúca ! Ručná kamera tam ide rovno s týmito hrdinami, v brilantnom, neprerušovanom, cca. 90 sekundovom zábere bez jediného strihu, a vy vtedy máte po celom vašom tele samé zimomriavky. Už keď som načrtol, čo nás ešte čaká, tak i voľne žijúce zvieratá to majú dávno spočítané, teda, aby som bol konkrétny, domestikované, ktoré obyvatelia nevzali so sebou. Tu si zahral „dotieravý chalan” zo Zabitia posvätného jeleňa, a toho to začalo poriadne baviť. Fares Fares mi bol taktiež veľmi povedomý, ale nebol som si hneď tak istý. _ Blíži sa finále, a ja si čoraz viac uvedomujem, že som mal tú česť s veľkou seriálovou - UDALOSŤOU, nielen roku 2019... (19.06.2019)