Upír Nosferatu

Plakáty a fotky tohoto filmu mi připadají děsivější než film sám. Ovšem jeho atmosféra je mistrovsky vyvedená díky skvělému Maxi Schreckovi, dokonalým hrám se stínem, podhledům a jiným kouskům kameramana. Mezititulky jsou mrazivé, ale místy dost vtipné. I ostatní herci jsou výborní. Hutter je fakt HRDINA. Taky oceňuji výběr exteriérů. (17.12.2005)

Ze snímku sice čiší nápady, ale bohužel právě Nosferatu je důkazem, že některé filmy zůstanou pro další generace už jenom jako obraz toho, "jak se točilo tenkrát“. Murnaův počin nedokážu brát jakkoli vážně a neumím si představit, že bych se na něj někdy podíval znovu, přestože jeho historickou úlohu beze zbytku uznávám. (30.06.2007)

I think I was expecting a little bit more of... Nosferatu. Upír Nosferatu bezpochyby patří k výstavním klenotům světové kinematografie a je také jedním ze zakladatelů klasického (upírského) žánru. Atmosféra a především také hudba je luxusní. Králem všeho je samotný hrabě Orlok v podání Maxe Schrecka. S jeho přítomností na plátně snímek stojí i padá. A to je právě trošku problém. Výskyt jeho postavy ve filmu čítá dohromady snad ani ne deset minut. Což je zrovna v případě této legendární postavy nehorázná škoda. Zásluhy Maxe Schrecka na vytvoření hraběte Nosferatu jsou nesporné a už jen za to by si zasloužil, aby jeho postavě byla na plátně věnována většina času. Pokud zrovna není na scéně, měla jsem místy pocit, jako by děj držela jen hudba do doby, než se zase na kratinkou chvíli objeví. Legenda je ale legenda. Myslím, že kdyby hrabě Orlok před sebou viděl všechny ty "moderní" metrosexuální upíry, mezi jejichž hlavní vlastnosti nepatří děsit, ale způsobit, aby davy mladistvých fanynek slintaly nad vyrýsovanými svaly a dokonalým účesem, smíchy by se za svůj černý kabát popadal:) (03.11.2013)

Láska k černobílým obrázkům, které šeptají svá bizarní poselství a věštby do ticha. Pokroucený svět maniaka Caligariho a plíživá hrozba vampíra Nosferatu. Bezesporu nejsugestivnější zpracování draculovského mýtu – právě proto, že zlo nemůže mluvit, právě proto, že má jen dvě barvy. Nosferatu alias Orlock alias tajemný Max Schreck není jen filmovou stvůrou, je to dokonalé ztělesnění zla a zmaru, smrti, předtuchou budoucí zhouby německého národa. Tenhle film nemá slabých momentů. Neděsí intenzivně, ale je jedním dlouhým požitkem z filmařiny, která nepotřebuje drahé efekty, aby uchvátila diváka emocionalitou a atmosférou. Tohle je film ve své syrové podobě. Tohle je, dámy a pánové, Film. (25.01.2004)

Druhý film z němé éry a zase tam někdo někomu cucá prst. Rozdíl je v tom, že tento snímek Vatikán doporučuje. Epochální v nejednom ohledu: Když si Nosferatu nese svou rakvičku z lodi až do domu, dochází mi, odkud mají autoři Toma a Jeryho své řemeslo. Pokud jde o samotný příběh (dále spoilery), musím dát za pravdu vypravěči, že v oné historii velkého umírání je mnoho nejasností. Jisté je, že Hutter po souši, Orlok po moři současně přispěchali z Orlokova zámku do Wisborgu. Nezdá se však, že by s touto pozoruhodnou podvojmostí korespondovala jiná podvojmost: město má svou nákazu, Hutterova žena svého upíra. Proč tam vlastně přijel? Zakousnout se do toho krásného hrdla a umřít. Velkou předností oproti jiným drákulovským adaptacím je už to, že se tu nežvaní (a nezpívá!). Nutno vidět znovu. (05.03.2012)