Zpráva

Zaujímavé, že toto nedostalo viac pozornosti od oscarov. Náhoda, nemyslím si. Moslimani mohli byť radi, že vtedy Bíber ešte nespieval. Nič viac by netrebalo a priznali by sa k všetkému. Film z kategórie, že bud si  to dáte    alebo nie. Nič medzi tým. Dve hodiny sa tam ušatému potkanovi nezavrú ústa, veľa sa tam rieši, veľa vecí sa odhaľuje. Od polky to už podľa mna nemalo ten drive, skôr sa tam už sledujú tie zákulisné, demokratické hry. Vôbec nie zle je pekné, že vedia vytiahnuť špinu aj na seba. Od Rusov sa takého filmu nikdy nedočkáme. 3 z 5 (11.05.2021)

Scott Z. Burns je v prvom rade špičkový scenárista, keď sa dá na vrch doplniť, že je i dvorným „spisovateľom” Stevena Soderbergha, ktorý sa na “Správe” podieľal, ako výkonný producent. Citovaný si dal dlhšiu pauzu, kedy až po trinástich rokoch znovu režíruje s čoraz populárnejším Adamom Driverom pred kamerou v úlohe Daniela Jonesa, čo by som v krátkosti opísal asi takto: « Viedol intenzívne vyšetrovanie v spravodajskej agentúre, spadajúcej pod Senát Spojených štátov amerických, kde uzrela svetlo sveta „Správa o mučení” , čo nebolo nič iné, než informácie o zvláštnych vyšetrovacích metódach-Ústrednej spravodajskej služby (CIA) po 11.09.2001... » Stručne by som to zhrnul nasledovne: Politická agitácia, k tomu ale riadne ukecaná, čo sa týka filmového spracovania, kde sa rozpráva do absolútneho vyčerpania, najmä, horlivá iniciatíva herca v hlavnej úlohe je priam nákazlivá, že si pravdepodobne po skončení tohto snímku samy položíte otázku: „Odvážny to jedinec, budem aj ja taký” ? Už som načrtol, že iniciátor Scott Z. Burns je najprv zaujímavý autor filmového scenára, a až potom profesionálny režisér, keď s touto druhou profesiou by mal ešte trochu popracovať, lebo v nej má menšie nedostatky, ale zase takéto dynamické flashbacky so CIA mi nadobro zavreli ústa aj so všetkými kritickými pohľadmi. A predsa i tak mal The Report niečo do seba, a to nielen iba záverečné titulky ! (12.01.2020)

Můžeme USA nenávidět, můžeme jimi pohrdat, ale nemůže jim upřít existenci, sice jen hrstky, umělců, kteří se nebojí tnout do živého a bolestivého tématu. Dokumentární formou zpracované drama člověka, který našel životní náplň v odhalení toho, že špioni lžou, by mohlo být fascinující kriminálkou, kdy Driver nebyl solitérem v sekci kvalitní herecká práce. (09.05.2023)

Odtažitý čirý byrokratický procedurál "jména-data-fakta-data-jména", který rekapituluje nějakých šest let hnidopišské práce. Nikde ani náznak čehokoli osobního, jelikož veškeré dialogy, dilemata i činy všech se točí jen a pouze kolem sestavování, prosazování, politického (ne)přijetí, (ne)akceptování a (zne)uznání výsledků ústřední analýzy, která svými závěry testuje a brousí ty nejostřejší hrany práva na informace/odpovědnosti/hranic demokracie/politické moci/pochopitelného pragmatismu apod. Však jsem psal, že jde o čirou procedurálku. A sakra dobrou. Její jediný problém je, že Burns dlouho tápe do jaké úrovně detailu jít. A tak v jeden moment několik minut řeší div ne kolik kostek cukru si XY na konkrétní poradě dal do kafe, aby následně proletěl několik měsíců/let jednou větou. A to platí až do momentu, kdy je zpráva o cca sedmi tisících stran sepsána, a započne režijně i scenáristicky přeci jen uchopitelnější a vděčnější fáze "tohle musí/nesmí ven". (01.12.2019)

První cca polovina zabývající se především vyšetřováním na mě působila trošku suchopárně, ale když už nic jiného, člověk alespoň získal přehled o tom kdo je kdo a celkem snadno se zorientoval ve vládnoucích byrokratických kruzích. Navíc prostřihy do minulosti ukazující počátky drastických vyslýchacích metod měly něco do sebe. Druhá půlka už měla větší drajv, protože jak se blížilo vydání zprávy, začala CIA nervóznět a podle toho se i chovala. Přibylo vypjatých momentů a dialogy, na kterých to vlastně stojí, získaly patřičnou naléhavost. Problém jsem neměl ani s herci a Driver, kterého moc nemusím, tady zazářil. Přesto mi to občas přišlo trochu pokrytecké. Všeobecně se ví, že tajné služby obecně musí občas přitvrdit a pro nějaké to mučení se nikdy nešlo a ani nepůjde nějak daleko. Kor když je tu velká naděje, že přinese patřičné výsledky. Americkým potentátům šlo podle mého spíš o to, aby podobné postupy nebyly oficiální součástí procesů v rámci agentur. A téhle optiky jsem se nezbavil ani při sledování filmu. 70% (15.01.2020)