Režie:
Jan NěmecScénář:
Jan NěmecKamera:
Jan NěmecHudba:
Jan NěmecHrají:
Václav Havel, Marta Kubišová, Jan Němec, Karel Roden, Zuzana Stivínová, Ester Krumbachová (a.z.), Věra JirousováObsahy(2)
Hraný film režiséra Jana Němce Noční hovory s matkou vstoupil do historie české kinematografie jako první tuzemský celovečerní snímek, který měl – ve své první verzi – premiéru na internetu, a to 30. listopadu 2000. Film, který byl vyroben pomocí digitální technologie, je unikátním autorským projektem Jana Němce, který napsal scénář, složil hudbu, vystupuje v něm, byl kameramanem i režisérem. Ve filmu ještě hrají Karel Roden a Zuzana Stivínová, v úryvcích paměti se objeví partnerky a přátelé – například Ester Krumbachová, Marta Kubišová a Václav Havel. Jde o částečně stylizovanou autorskou výpověď tvůrce, jenž v duchu rozmlouvá se svojí zemřelou maminkou v místech, kde prožil dětství a mládí, od Václavského náměstí směrem na Vinohrady, „od koně až ke krematoriu". V dialozích se zesnulou matkou se znovu odehrávají nejdůležitější momenty jeho života, jak osobní, tak i společenské – nálet na Vinohrady 1945, sovětská okupace v roce 1968, Němcův nucený odchod do emigrace, Praha po listopadu 1989. (Česká televize)
(více)Recenze (14)
Film obsahuje hned několik scén, které člověku utkví v paměti. Jmenovitě - Ester Krumbachová a její teorie o alkoholismu, taneční scéna s lžičkou, Němec a jeho klávesy na střeše (a další drobné). Co tuto zdánlivě náhodou momentovost narušuje je forma. Rybí oko střídají statické černobílé a rádoby vzpomínkové záběry Rodena alá mladého Němce, jejichž odlišnost je pro mě neopodstatněná, tím pádem i vytrhující. Dalším výrazně vystupujícím prvkem je voiceover matky, namluvený tak mladým hlasem, že se imprese přirozeně staršího rodiče poněkud vytrácí. Koncept i jeho experimentálnost velmi oceňuji. Vyzněla by efektivněji, pokud by se zkrátil a pročistil výsledný film. ()
Mám opravdu rád životopisy a někdy, když mám náladu, tak mám rád i experimenty. Digitální formát moc rád nemám, ale zase musím uznat, že jsem amatérský filmař, natáčím stejně jako mistr Němec nízkorozpočtové filmy a na digital někdy natáčet musím (i když jsem si schválně našel brigádu, abych mohl natáčet na analog), ale nikdy se to i s poměrně novou kamerou nebude rovnat tomuto zázraku, který Němec natočit bez větší produkce, jde to hodně poznat, ale kvalitě to neubírá. Bravo! Němec je od doby, co jsem tohle viděl můj vzor. ()
V experimentálních filmech se nevyznám. Ze začátku to vypadalo na zajímavý experiment (rybí oko), který je doplňován různými zajímavými záběry a povídáním se zemřelou matkou. To se ale někde okolo dvacáté minuty zlomí a ubývá komentáře, zajímavých scén a vzniká tak dlouhá, téměř nekonečná nuda složená z hraní na klavíru, scén, které jsou buď prázdné nebo se mi jejich hloubku nepodařilo zachytit a to je zhruba vše. Naštěstí, ke konci se to pak zase maličko zlepší. Ještě to občas maličko pobaví (když tam třeba pobíhá u výstupu z metra a vyděsí tam nějakou babku). Ale jako celek nic moc, kdyby se tu experimentovalo zajímavě a nenudilo to, proč ne. To se ale bohužel nestalo. 2* ()
Použitie rybieho oka, vkladanie portrétu matky do záberov, chôdze ulicami, hry na klavír, pohľady na bývalé manželky, či večierky v emigrácii a nevypovedaný konflikt s Havlom + niekoľko cvaknutí fotoaparátom priamo do obrazu. To je zhruba podklad pre experimentálne štylizovaný (Roden + Stivínová) ale neidealizujúci posmrtný dialóg režiséra s matkou. Využitie možností digitálnej kamery a natočeného materiálu sa odrazilo v zaujímavo skomponovaných obrazoch. Hodinový film sa však miestami nevyhol istej artistnej nude, vyplynúcej z občasných pridlhých záberov a z prílišnej snahy "byť iný". (na prebujnelé ego režiséra, označením "egoistický parchant" upozornila v časti filmu: neúprosnej analytickej sonde jeho vnútra bývalá manželka Ester Krumbachová). ()
Český Godard na rozdíl od svých generačních souputníků nové vlny po překročení důchodového věku filmařsky nezestárl, ale naopak ještě omládl. Noční hovory jsou správně přebujele experimentální, osobní, vzrušivě temný i vtipný (monolog Krumbachové, režisérovy srandičky s pijánkem) snímek, který v současné hřebejkovské kinematografii nemá konkurenci. Vše, co chtěl režisér o sobě říci, řekl tímto filmem. Jeho další díla jako Toyen jsou už jen nastavovanou kaší. ()
Galerie (4)
Photo © Česká televize
Reklama