Profesionálové

Ke konci sedmdesátých let minulého století se ve Velké Británii stalo cosi divného, zrodil se nadčasový seriál se sympatickými hlavními postavami. Po obrazovce nepobíhali vytunění panáci s nažehlenými obličeji i kravatami a nesnažili se mě přesvědčit, že zapeklitý případ vyřešili díky svému ojedinělému talentu. K tomu všemu hlavní hrdinové hýřili nejen šarmem, ale i vtipem. Hlášku o tom, že sendvič se tvářil smutně, nelze zapomenout. Dnešní americké televize sekají jeden seriál za druhým jako Baťa cvičky. Jen se obávám, že ty cvičky mají trochu větší životnost. Vždyť většina těch úžasných super hrdinských kousků je zapomenuta okamžikem odvysílání a s bravurou je překonána tímto několik desetiletí starým seriálem. (29.08.2011)

Jsem jeden z mála, komu Profesionálové nic neříkají. Měl jsem plno spolužáků, kteří je doslova hltali a na každý díl se těšili. Nechápal jsem je a oni zase nechápali mě. Mě tento seriál přišel nudný. Divím se, že baví i po tolika letech. Je to doslova zázrak. Najde si příznivce i mezi mladšími, což mě přijde neuvěřitelné. (20.06.2010)

K charakteristikám, obsaženým v komentářích k tomuto klasickému dílu "lehkého žánru" v "těžkém provedení", není mnoho co dodat. Politická anagažovanost, ideové a mravní zázemí práce policistů, stojících na pomezí zpravodajců a běžné policejní agendy (zpravodajec je prvorepublikový překlad slova špión či agent), vůle jasně vymezit abstraktní kategorie dobra a zla do všednodenních konstant neopakovatelné situace toho kterého jedince, to všechno jsou základní klady Cowleyho týmu s jeho hvězdným duem Bodiem a Doylem, kteří nikoliv náhodou za sebou mají pestrou minulost bohatých a nevšedních životů. Pozoruhodné trio velmi vzdáleně - ne však nepřípadně -připomíná jinou proslulou československou skupinu tentokrát ryzích zpravodajců - oddělení Hlavního štábu Armády Československé republiky podplukovníka a posléze - v londýnském exilu - generála Františka Moravce. Činně se staví do pozitivního odporu vůči zločincům a patologickým deviantům všeho druhu, lhostejno, zda se jedná o gangstry, teroristy nebo agenty cizích zpravodajských služeb (několikrát byla výslovně zmíněna sovětská KGB). Státotvorné cítění a chápání vlastní práce patří k jejich dalším pozitivním stránkám. Abychom neklopýtali o neživotná schémata absurdních klaďasů, jsou disciplinovaní hrdinové současně uličníky, které netěší nic jiného než rozhorlený pokřik nevinných obětí jejich nezbedných taškařic. Hierarchicky založený vztah Cowleyho a jeho podřízených nepostrádá proto při zachovávání dekora i nesporné vzájemné úcty prvky odlehčeného, náznakového humoru a vzájemné anglicky distinguované ironie. Protože a přestože jsou PROFESIONÁLOVÉ seriálem "lehkého" žánru - odpovídá tomu náznaková psychologie postav, rychlý spád děje i přesná, zhruba hodinová stopáž jednotlivých epizod - soustřeďují v sobě mnoho invence a nápadů jak formových, tak dějových v míře, která je v tomto žánru mimořádná a neobvyklá. Jsou - a zřejmě zůstanou - seriálem nadčasové koukatelnosti. Jsou opravdu mimořádní. (01.07.2008)

Naprosto kultovní záležitost a také seriál mého dětství, dospívání i dospělosti. Dřív byl můj favorit Bodie, dnes oceňuji spíš Doyla a také úžasnou politickou nekorektnost, které se dnes bohužel již málokterý filmový či televizní tvůrce odváží. Mimoto mají epizody neklesající úroveň co do zápletek, nápadů i rozuzlení a navíc ty zvonové kalhoty… co naplat, v porovnání s CI5 jsou všechny ty dnešní kriminálky, vyšetřovací služby, myšlenky a úmysly slabší než anglický čaj. (25.07.2011)

Mám radši Dempseyho a Makepeacovou, tahle parta vyznává jiný styl práce, ačkoli charakterově by si mohli tykat. Vybourání klišé nastává s příchodem těžce charismatických hlavních hrdinů a jejich ještě více nabušenho šéfa. U zápletek je řešení logiky a pravděpodobnosti velkou chybou, což nevadí v konkurenci se současnou vyšetřovací bandou, tihle klasici by je mohli školit. (13.12.2005)