Dekalog

Dekalog I: 4 *, Dekalog II: 3 *, Dekalog III: 2 *, Dekalog IV: 2 *, Dekalog V: 3 *, Dekalog VI: 3 *, Dekalog VII: 3 *, Dekalog VIII: 4 *, Dekalog IX: 3 *, Dekalog X: 4 * (02.01.2017)

Pro mě je naprosto nepochopitelné, že se jedná o televizní seriál. Viděno dnešníma očima, člověk by čekal něco jako Ulici, Hospodu, případně nějakou nekonečnou telenovelu. A ono ne, ono je to deset úchvatných filmů inspirovaných desaterem. Všechny mají vysokou úroveň a od těch dnešních televizních taškařic se liší i tím, že nenutí diváka před konzumací vypnout IQ. Pane Kieslowski, klobouk dolů! (17.04.2011)

Unikátní seriál, který tvoří špičku televizní tvorby. Kieslowski na každém z božích přikázání ilustruje osudy postav z jednoho domu, které řeší ty nejsložitější životní situace. Dekalog je vlastně popsáním existence člověka a žití, Kieslowski dokázal z komorního prostředí vytvořit silný a pravdivý zážitek. Jednotlivé postavy jsou zahrány s civilností a přesvědčivostí těmi největšími polskými hvězdami, které ještě více umocňují emocionální dopad na diváka. Dekalog je také důkazem, že i televize může mít stejný vliv a výpověď, jako má film. Nejlepsí díly (10/10): Dekalog I, Dekalog VI. 9/10 (24.03.2009)

Co se formy týče, Dekalog je pro smysly koncertem. Kde ale přichází na řadu pochopení vždy nekonvenčně vypointovaných příběhů, rozum nejednou zapláče. A to je obrovská škoda, protože v kontrastu s povídkami, jejichž smysl ani dnes nepozbývá na síle pak odvolávání se na rigorózní a pružnost pozbývající etický kodex desatera působí jako pěst na oko. Přestože totiž na zcela jednoduché poučky roubuje opravdu komplikované životní situace, díky kterým je mnohem patrnější, že morálka se nedá shrnout do pár konkrétních vět, nemohl jsem se celý seriál zbavit pocitu, že mi i přes své volnější vyznání pan autor pointami (tresty) káže co je správně, a co je špatně. Jsou to právě takové momenty, jenž zub času nahlodal nejvíc, a které by si dnes nedovolil natočit nikdo jiný, než náboženský fundamentalista. Nicméně i tyto slabší kusy je radost sledovat (snad jen Nepokradeš mi nepřirostlo k srdci). Ten zbytek je pak možná tím nejlepším, co se televizním obrazovkám přihodilo, a to jednoduše proto, že materiál je to ryze filmový, jen kvůli své rozsáhlosti jiným způsobem téměř nerealizovatelný. Těch deset vzájemně propletených osudů spojených jen jedním malým betonovým městem v polské metropoli totiž víc působí jako filmová série. A je to možná trochu škoda, protože kvůli té (střízlivě) krátké stopáži sotva stihne zkoumaný byt přirůstat k srdci, už už nastupují titulky a přesun o patro dál. I tak má ale většina povídek nevídanou sílu, snad je jen škoda, že tehdá někdo někde nepopletl čísla a nevyměnil devítku za desítku. Zvláštně jinaký poslední díl totiž jinak srdceryvný cyklus uzavřel v trochu odlišném duchu, než mají jeho předchůdci, obzvlášť právě ten předposlední. (23.12.2014)

Dekalóg je partikulárnou ukážkou rozdrobenosti hlavných kresťanských téz na menšie príbehy, kde sa podrobnejšie prejavujú jej zemské podoby. Prístup K.K. je obdivuhodný. Dokáže primäť všetky vaše zmyslové bunky a nasávať účinky filozofickej, psychologickej či spoločenskej stigmy a viesť nad ich povrchom závažné metafyzické i prosto racionálne polemiky. Ukazuje i hranicu, dokiaľ sme schopní prijať ľudskosť a odkiaľ sme už len pozemské stroje, ohlupené a pritom svojské. Kde zasväcuje tú povestnú hranicu nami merateľnej cnosti, ktorú si neustále posúvame do nižších a nižších dimenzií a prijímame nové a nové pravidlá spoločenských noriem. (27.06.2018)