Před deštěm

Hmmm..zklamání. :( Čekal jsem mnohem víc. Já vím, ty předsudky a očekávání bývají málem zárukou toho, že to neklapne. A tentokrát to teda dost drhlo. Co se mi na tom mělo líbit? Zachycení atmosféry té doby? OK, ale počítejte s tím, že to bylo hodně přitažený za vlasy. Atraktivní lidský příběhy? Může být... Ale jaká je šance, že se někdo zbaví nechtěného manžela díky tomu, že ho ve chvíli nejhorší rodinné krize zastřelí nějaký pomatenec v restauraci? Tohle se taky běžnýmu životu zrovna nepodobá... Azyl v klášteře, u mladýho mnicha, který se zavázal k mlčení... Jo, takových případů mám všude kolem sebe moc a moc... Zkrátka filmovej film. Vyvolávající jedinou otázku: proč se Angličance dostala na stůl fotka té zabité holky? V době jejího vzniku už byl fotograf v pánu..? Někdo by mi to třeba vysvětlil, ale je mi to vlastně buřt. (18.06.2015)

Meditace o kruhu násilí, který se zdánlivě uzavírá, ve skutečnosti však „není kulatý“ (otázkou zůstává co je pravda a co má smysl). Tři, důmyslně se prolínající, příběhy. Válka na makedonském venkově a její zhoubná projekce v Londýně. Motiv deště – symbol očisty, odpuštění a smíření. Brutální scény rámující každý ze tří příběhů – zastřelení dívky, snoubence v londýnské restauraci, válečného reportéra. Slova (mnichův slib mlčení), tváře (znetvořené), fotografie. (15.11.2005)

Podrobnější hodnocení: Po první části ***, po druhé **. Zajímavé je, že se zde mluví o třech povídkách, přestože šlo o tři nedílné díly filmu. Proto se dá polemizovat s gudaulinem (****), který právem vyžaduje větší kompaktnost příběhu. Sám se ale domnívám, že by pak nevyzněla pointa příběhu (pokud tak byla zamýšlena): Pokud chceš zlikvidovat osobu cizího etnika, stane se často, že zabiješ osobu z vlastního etnika. Neříká se jen, kolik takových osob je třeba zabít, aby se rozlomil nekulatý kruh prolévané krve. Z hlediska filmové sémiotiky je zde ovšem pár prohřešků, především ikonické pojetí osob a víceobsažnost znaků a výrazů. (22.03.2021)

Pulp Fiction nebyl jediný film, který si v devadesátém čtvrtém pohrával s časovou posloupností děje. Tady je navíc čas ohnutý, protažený skrz sebe sama, obrácený naruby a pak teprve zase napojený, takže jeho tok ztrácí směr, hoďte do něj kámen a kruhy se vám vrátí nejen zepředu, ale i zezadu a shora (viz též Kleinova lahev). To uspořádání mě tehdy i dnes fascinovalo víc než příběh samotný; dodává ještě větší váhu a osudovost všemu tomu absurdnímu řádění smrti (vratce vyvážené jedním těhotenstvím a jednou scénou ovčího porodu) v kontrastujících prostředích pravoslavného kláštera, londýnských kaváren a prostých domečků na albánsko-makedonské hranici. ****1/2 (08.12.2015)

Vojna je mor. Nepozerá naľavo, ani napravo. Všetko je jedno. Brat zabije brata. Kamarát kamaráta. Násilie plodí násilie, a takto to ide stále dokola. A nám nezostáva nič iné, len sledovať, čo všetko sa stane pred dažďom. Tri príbehy, ktoré sa na konci filmu spoja dohromady a vlastne ani to nie je koniec. Pretože kruh nie je guľatý. Pekné zábery, naozaj pôsobivá hudba a Rademu rola veľmi pristala. Videné v rámci Challenge Tour 2015 : 30 dní so svetovou kinematografiou vol. 2 (24.10.2015)