Panoptikum Města pražského

Už první díl ukázal, že sice pan Adamíra zahrál sice velice zajímavou postavu, ale také to, že příběh a dějové zápletky tu nedosahují ani po kolena původnímu seriálu... Také to, že pánové Bouše,Brůžek a spol., nedostanou v seriálu skoro žádný prostor a jejich postavy jsou upozaděny a v jednotlivých dílech je vidíme sotva pár minut... Až na díly Děvče od vody, Letní přeháňka a Hokynářská balada, jsou ostatní díly nudné a hraničí až s otravnou stupiditou, se kterou nemá kriminálka nic společného...Ani to že seriál byl v barvě tomu nepomohlo a přímo příšerná úvodní melodie/píseň nazpívaná panem Zedníčkem to jen podtrhuje...Dvě hvězdy opravdu jen za herecké obsazení... 21% (17.01.2021)

Ať říká kdo chce co, já jsem toho názoru, že pan Adamíra je důstojným pokračovatelem pan Marvana. Je to také natočeno v jiné době, ale oba seriály mám rád a každý pro něco jiného. Nejde o to, jestli je to v barvě nebo ne. Jde o to, že v té době se ještě nehrálo tak moc pro peníze jako dnes, kdy nevíte jestli herec hraje lépe ve filmu nebo v reklamě. Bohužel dnes je doba, kdy herec musí zahodit svoji hrdost a hrát i tom, v čem by normálně nehrál. (03.05.2015)

Navázat na legendární seriál Hříšní lidé města pražského nebylo jednoduché. Přesto to nebyl propadák. Řekl bych nadprůměrný československý krimiseriál a člověk se musí zbavit předsudku, že bez Marvana to nikdy nemůže být ono. Antonín Moskalyk to pojal trochu jinak než Sequens a to je dobře. Jak už zde bylo řečeno, Jiří Adamíra se nesnaží kopírovat Marvana, jeho postava je úplně jiná a působí příjemně, tady alespoň pro mne. Seriál obsahuje zajímavé povídky, např. Hokynářská balada, Děvče od vody nebo Příběh z dovolené. A inspektor Bouše v podání Josefa Vinkláře je nepřekonatelný a úžasný. Vzpomínáte si na jeho slova ? "Pane rado, já bych se držel toho básníka. On píše všude, vždycky a o všem. A lže a taky mu to štimuje do těch básniček. Copak normální člověk píše básně ? Třeba - Hrom a blesk jdou ti v patách... Já bych mu dal, já bych mu dal pane hrom a blesk, já bych ho zavřel..." :D (08.09.2009)

Lidové moudro praví, že nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Troufám si tvrdit, že volné pokračování úspěšného cyklu kriminálních příběhů Hříšných lidí města pražského tuto teorii nenaplňuje ani v nejmenším. Scénárista a spisovatel Jiří Marek se po mimořádném úspěchu Sequensova třináctidílného seriálu a čtveřici celovečerních hraných filmů ocitl doslova na oběžné dráze popularity; další příběhy rady Vacátka a jeho "pánů ze čtyřky" mohli čtenáři sledovat v řadě reedicí jeho povídkových krimisérií, které vyvrcholily v polovině osmdesátých let ve velkorysý projekt tehdejší Československé televize, jímž by nejen uzavřeli pohled na jednu etapu české policie a kriminalistiky vůbec. Jak se později dozvídáme z Markových úst, první epizoda seriálu byla upravena specielně pro příchod nového pana rady, vzdělaného, šarmantního a svým způsobem přísnějšího Korejse, který v sobě nese vůni staroanglických gentlemanů wallaceovských nebo doylovských tradic. Neoddiskutovatelné a bohužel jakoby nechtěné srovnávání se starším předchůdcem nemá ve všech ohledech možnost nacházet nedostatky: atmosféra jednotlivých epizod si udržuje vysoký nadprůměr, dokonce se domnívám, že některé se honosí lepší výstavbou scénáře (za všechny bych připoměl Hokynářskou baladu, která výborně postihuje nejednoduchost doby) a pečlivější vizáží hereckých představitelů. Pět ódy na herecký výkon Jiřího Adamíry, který se s maximální profesionalitou zhostil nejednoduché role a vlastně vytvořil mnohem zajímavější verzi prvorepublikového kriminalisty než jakým byl čitelnější komisní Marvanův Vacátko, by bylo téměř zbytečné, neboť tu platí ono známé: buď přeskočí jiskra mezi ním a divákem a pak se těšíme na každé shledání s jeho osobností nebo naopak. Domnívám se, že nepominutelná časová propast vytvořila největší šrámy na postavách inspektorů Boušeho a Brůžka, kterým léta bohužel ubrala na elánu a proto jejich výkony působí jakoby unaveným dojmem, ale i oni mají v seriálu místa, kde dokáží zaujmout (nezapomenutelná je Vinklářova kreace v epizodě Příběh z dovolené, zasazené do oblasti sudetského pohraničí a reflektující veškeré reálie roku 1937). Naopak mladistvý vzhled do seriálu přináší skutečný milovník té doby, herec, zpěvák a režisér Ondřej Havelka, jehož snaživý koncipient Souček symbolizuje nástup nové generace těsně předmnichovské republiky. Ti všichni, doplnění o nezbytnou kohortu nejslavnějších představitelů domácí Thálie osmdesátých let (Maciuchová, Heřmánek, Růžek, Bartoška, Stašová, Cupák, Trávníček, Vala, Hrušínský, Rázlová, Mrkvička, Racek, Zedníček a další) mají na svědomí jedno z nejkrásnějších děl novodobé české televizní tvorby, které s výjimkou jiného Moskalykova seriálu, jímž jsou žánrově i kvalitativně blízké Četnické humoresky, nenašlo ani po téměř pětadvaceti letech důstojného nástupce. Doufám, že jsem těmito slovy vyjádřil Moskalykově dílu poctu a současným tvůrcům poskytl důvod k zamyšlení. I když, jak se říká: nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Ačkoli.... (19.07.2010)

Uvádím pořadí dílů od nej-, jak se mi líbily při posledním shlédnutí (2015). Lomítko odděluje úrovně obliby: Letní přeháňka - Příběh z dovolené / Hokynářská balada - Laková krabička na čaj / Děvče od vody - V tom starém domě - Pan rada v Paříži / Potkat Anděla - Funus - Atentát na ministerského předsedu (16.06.2015)