Hořící Mississippi

Působivé psychologické krimi – drama pojednávající o stále aktuální otázce a to sice lidských předsudcích, konkrétně otázce rasismu. Děj je zasazen do období a lokace, kde v té době měla tato problematika největší podhoubí a to sice 60-tá léta v jižanském Mississippi. Ikdyž se jedná o fiktivní příběh, ta linie se skutečnou událostí je tak patrná, že v době uvedení do kin snímek vzbudil obrovskou vlnu pozornosti a a kontroverze. Parkerovi se pozozoruhodným způsobem podařilo vylíčit atmosféru, která tehdy panovala mezi místními lidmi ( člověk I skrz obrazovku úplně cítí tu nenávist a pohrdání vůči černochům). Navíc se dotyčný nespokojil pouze s vylíčením a osvětlením samotného zločinu, ale zamýšlí se I nad samotnou problematikou, jak se k tomuto problému postavit a řešit ho. Ne náhodou si k tomu ve svém příběhu vybírá dva naprosto rozdílné ( povahově ) osoby. Mladého idealistického agenta Warda ( W. Dafoe) a životem otřískaného Andersona ( excelentní G. Hackman ). Nicméně pozor, důraz klade I na postavy vedlejší. Důkazem budiž F. McDormand, B. Dourif…. Kromě již jednou zmiňované působivě vylíčené atmosféry tehdejší doby, vynikajících hereckých výkonů, volně plynoucí Parkerovi režie se snímek navíc může opřít o velmi působivý hudební doprovod Trevora Jonese a stejně je tomu I v případě syrové kamery P. Biziona. Tento snímek není bez chybiček, ale pořád je jedno z nejpůsobivějších zpracování, co tento žánr kdy nabídnul – 90,5% tenkokrát zaokrouhleno směrem nahoru. (28.02.2011)

Snímek v podstatě těží jen a pouze ze zajímavého období ve kterém se film odehrává. Problémy rasové segregace, šikany a utlačování menšin. Parker se samozřejmě především soustřeďuje na hybnou sílu celého tohoto sporu a to jest Ku Klux klan a jeho představitelé. Některé scény jsou působivé, jiné zbytečně natahované. Jestli čekáte Hackmana jako typického drsoně, budete zklamaní. Několik scén zde má, ale jinak je to spíše vysmátý starý mládenec s velkým množstvím úlisných poznámek. Atmosféra maloměsta a faktu, že se něco děje je solidní a ani brutalitě se naštěstí tak úplně dveře nezavřeli, takže je rozhodně na co koukat. Bez příkras a pomocných berliček. Nicméně podruhé už není příliš o co stát. Scénář je jednoduchý a až nepříjemně přímočarý. (06.10.2007)

Tak tohle byla výživná dvouhodinovka s výrazně zásadovým agentem Wardem a s invencí při vyšetřování oplývajícím agentem Andersonem, kterážto dvojice by spolehlivě utáhla i snímek se slabším scénářem. Tady ovšem fungoval i příběh a film na mě ani nepůsobil jako pětatřicet let stará záležitost. A už vůbec jsem neměl pocit, že šlo o události z amerického Jihu téměř šedesát let staré. Mám pocit, že ještě dnes není pro dítě úplně šťastné narodit se na území někdejší Konfederace s příliš velkým množstvím pigmentu. Horší může být už jen narodit se jako černoch a gay. Já proti černochům v zásadě nic nemám, pokud mi nekazí divácký zážitek obsazením do rolí, v nichž nemají z logiky věci co dělat a které by měli sami odmítat už jen proto, že jsou výsměchem jejich vlastní historii. Nejvíc jim v mých očích škodí organizace, jež bojují za jejich práva takovým způsobem, který ze mě pomalu ale jistě dělá radikála (což mě nebaví). U tohoto filmu, který rozdělil týmy na dobré křesťany s prostěradlovým fetišem, špinavou černou lůzu a nezúčastněné přihlížející, jsem opravdu nedokázal fandit vymletým pomatencům v kápích, k nimž mám podobný vztah jako k českým neonacistům, kteří ve svých neurálních gangliích nezvládnou zpracovat fakt, že kdyby jejich velký vzor, strýček Adolf, vyhrál válku, narodili by se (pokud by měli z koho) s největší pravděpodobností kdesi za Uralem. No jo, jenže oni tihle extrémisté vždycky vynikali spíš stádním chováním než bystrým úsudkem. Abych to tedy shrnul; snímek byl nejen poučný ale do značné míry i stále aktuální. / Poučení: Jsi-li černochem na americkém Jihu, měl by se tvým oblíbeným sportem stát vytrvalostní běh. Jen tak pro případ. 4*+ (17.04.2023)

Velmi silný film o rasismu v Americe v 60. letech. Hořící Mississippi mám neskutečnou atmosféru, která by se místy dala krájet a doslova člověka přiková do sedačky, když vidí, co jsou lidé schopni udělat druhým jen kvůli odlišné barvě jejich pleti a nějakým předsudkům zažitým z historie. Na jihu Severní Ameriky to afroameričané dozajista neměli lehké a tento thriller a drama ukazuje onu surovost a intoleranci v celé své hrůze. Výslednému dojmu napomáhá také geniální hudební složka. Gene Hackman zde ztvárnil snad jednu ze svých nejsympatičtějších postav a Willem Dafoe tu je taktéž velmi sympatický. Klobouk dolů před tímto filmem a čest památce obětem rasistického řádění. (18.06.2013)

Všechny Parkerovi filmy, co jsem viděl, mají pár společných znaků. A to hutnou atmosféru a perfektní herecké výkony všech zůčastněných. Gene Hackman je naprosto perfektní, pořád vysmátej, ale v jádru drsňák, co se s tim nemaže. Člověk si ani pořádně neuvědomí, jak byl (a možná tam na jihu i je) rasismus v Americe silný. (25.05.2009)