Reklama

Reklama

Štěstí

  • Francie Le Bonheur (více)
Trailer

VOD (1)

Štěstím je pro hrdinu tohoto filmu všechno, jeho manželka, děti, rodina, práce, příroda. Jednoho dne se objeví druhá, neméně láskyhodná žena, a štěstí je zase o něco větší. Navíc ho ještě umocňuje Mozartova hudba a Renoirovy filmové obrazy (v televizi „náhodou“ běží Snídaně v trávě). Jedna z milujících žen ale najednou z filmu nečekaně zmizí... štěstí nikoliv. Feministická kritika v hořkosladce ironickém podání? Nebo cosi jiného, méně jednoznačného a více znepokojivého? Dnes klasika, kdysi film vyvolávající značně protichůdné reakce. (NFA)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (30)

CheGuevara 

všechny recenze uživatele

Agnés Vardová mě zcela okouzlila se svojí Cleo. Její křehká poetika mě přivedla až ke Štěstí, které by mělo býti jakousi esejí k lidskému štěstí, které, jak všichni víme, je jenom muška zlatá. Jenže tahleta esej se podobá spíše slohovým cvičením páťáka na pomocné škole. Triviální bláboly podbarvuje vláčná kamera a hudební doprovod W. A. Mozarta, který se snaží film povýšit na vyšší stupínek. Ale i to se dá bez následků přežít. To, čím mě film iritoval až do morku kostí, je však postoj snímku k ženám a mužům. Hlavní hrdina je alfa samec jak poleno a klátí manželku i milenku zároveň, přičemž se schovává za vzletné věty o lásce. Zatímco milenka mu to žere i s navijákem a přijímá svou roli týmové dvojky, tak manželka už nemá takové pochopení. Přesto je našemu hrdinovi neustále dáváno za pravdu, jako by se nechumelilo. Celou dobu jsem se chytal stébla naděje, kdy Agnes Vardová na mě mrkne a já si konečně uvědomím, jak velkou z toho má legraci. Ani na chvíli jsem však nezachytil jakékoliv tóny ironie či sarkasmu. Nic. Pusto prázdno. Tak jako celý film. Sledováno ve velkých duševních bolestech. ()

Deimos 

všechny recenze uživatele

KINO Scala/// Obsazení 7/10 Děj 8/10 Hudba 8/10 Kamera 8/10/// PLUS: poutavý příběh, zajímavé postavy, netradiční vyústění příběhu MÍNUS: nemusí se každému líbit "sobeckost" hlavní postavy/// Shrnutí: Film, který Vás na začátku upoutá, aby Vás po skončení promítání nechal dlouze přemýšlet: o životě, o tom filmu, o jeho konci. Rozhodně zajímavý snímek./// Celkem 78%/// ()

Reklama

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Sluníčko, neděle, Mozart - symboly štěstí (pro mě též, ovšem bez neděle a Mozarta prosím). Nezdařená ménage à trois, i když na to šel docela fikaně: "Potkal jsem tě dřív, nemohu za to, žes byla druhá". Tak by to ovšem mohlo jít do nekonečna s třetí, čtvrtou atd. Asi by nebylo úplně správné říct, že film má ženský rukopis, správnější by asi bylo: rukopis Agnès Vardové. ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Agnés Vardaová opäť nesklamala. Film je postavený na dileme, no nie prvoplánovo. Na jednej strane je hipisácky šťastné rozdávanie lásky - áno aj tej fyzickej - oficiálnemu partnerovi a zároveň ďalšej osobe, to jest všetkým, ktoré sa zmestia do jedného takto doširoka otvoreného, láskyplného srdca. Nikdo neostane zanedbávaný! Freud by mal radosť: stavidlá potlačovaných pudov sa otvoria a ľudia sa zbavia mnohých chorôb. No a na druhej strane stojí človek, ktorý rokmi tradície prijal oficiálne monogamné manželstvo ako kultúrnu i morálnu normu a záväzok. A hop, čo teraz? Čo je správne: naplniť si svoje nepotlačované túžby, aby sa ego oslobodilo, prijalo i odovzdalo lásku prirodzene alebo verná láska za hrob? Je správne v partnerstve vždy odhodiť barličku inštitucionálnych morálnych noriem a správať sa prirodzene? Film nesúdi, biologicky presne nastaví náhradu za odpadlíkov od rodiny. Toľko zaujímavých otázok a premýšľania po tom ako som dopzeral film, nemám často. Naviac celý dej je servírovaný v teplých, impresionistických farbách slnkom prežiarených dní. S najvyšším hodnotením neváham. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Poválečná vizuální kultura v západních zemích (zejména dobové reklamy v televizi a časopisech) vytvářela iluzi, že žena považuje domov a domácí práce za absolutní vyjádření své osobnosti. Štěstí obrazy propagující tuto dělbu moci podvrací, když poukazuje na vyprázdněnost repetitivně opakovaných domácích činností a na proměnu ženy ve snadno nahraditelné zboží a některá vizuální klišé při reprezentaci žen a rodinného štěstí zvýrazňuje na hranu parodie. Zatímco populární média ženy přesvědčovala, že štěstí spočívá v lásce, manželství, mateřství a starosti o domácnost, Vardová varuje před možnými tragickými důsledky takto zjednodušeného uvažování, obírajícího ženu o individualitu a vlastní hodnotu, neodvozenou od jejího vztahu ke druhým. Štěstí nepředstavuje automatický vedlejší produkt přijetí určitého modelu soužití a rozhodně si jej nelze koupit, případně jej multiplikovat navýšením zdrojů našeho potěšení (třeba žen). Toto stanovisko, poměrně kritické k logice konzumní společnosti, Vardová sděluje tak subtilně (a zejména užitými stylistickými postupy, nikoliv v dialozích), že ironičnost filmu mnohým unikla a vnímali jej naopak jako útok na ženskou emancipaci. Z předchozí i následující tvorby režisérky i z jejích mnohých výroků je ale zřejmé, že obhájkyní tradičního (buržoazního) modelu rodinného štěstí a podřízené ženské role skutečně nikdy nebyla. 80% ()

Galerie (12)

Reklama

Reklama