Království

Úžasně šílená záležitost, u níž člověk místy nechápe, ale ani trochu mu to nevadí. V Království mistra Larse Von Triera je vše dovoleno a ujetosti se v nejmenším meze nekladou. Aspekty jako "Bratříček" stěží snesou papír, pokud ho chcete brát vážně. Právě jedině u podobného projektu si divák uvědomí, o kolik je skandinávská škola napřed. Nerad to srovnávám, ale v obligátní péči domácí provenience by většina detailů vyzněla šíleně trapně, načež by nastal pokorný návrat blíž bezpečné realitě (čest výjimkám, co se o obměnu zaběhnutého aspoň pokoušejí). A dánský seriál, kde je titulní postavou geniálně šílený švédský doktor Helmer (Danskjävlar!), co nesnáší vše související s Dánskem, zase vypovídá o nadhledu lidí. Nebo přinejmenším o jejich smyslu pro humor... S Královstvím to je místy složité, člověk se baví jako u nenáročné zábavy, i když nejednou padne záběr, kde zkrátka stojí za to zpozornět. Stejně tak dialogy jiskří inteligentní hlavou (sebestředný Trier v titulcích cituje i Kierkegaarda) a nastává otázka, jestli to přece jen nebrat více vážně. Mám pocit, že chytrý Trier pochopil, kvůli čemu divák Riget zapíná a ve druhé sérii těžil zjevně ironickou nadsázkou. Tím si mě získal ještě víc, oproti poněkud vážně se branému Twin Peaks, které bude při téhle dánské smršti asi každého evokovat. Jediná škoda, že jsme skončily uprostřed. Fanoušci můžou spřádat teorie, hádat, věštit... a to je asi tak všechno. (11.09.2010)

Lars von Trier drží diváka pevně ve svých ďábelských rukách a doprovází ho svým světem. Nahlédněte do jeho světa. Divák se dokáže během sledování KRÁLOVSTVÍ dotknou všech Trierovských vizí ve všech obrazech, bude v kontaktu děsivých zvuků (pláč dítěte), napětí, šílenství, zlu, strachu a v panice. V obsahovém záměru a démonických postav. KRÁLOVSTVÍ má perfektně vybudovanou atmosféru! Lars von Trier vyzařuje démony, které má v sobě děsivou formou na filmové plátno. (15.07.2013)

Něco takového může mít na svědomí jen Lars von Trier. Žánry, jakými jsou drama, horor, mysteriózní a komedie, jde velmi těžko smíchat tak, aby dávaly smysl. V tomto případě se to povedlo ještě lépe, než bylo možné. Vzniklo děsivé dílo, které se místy prezentuje jako parodie na sebe sama. Nevíte jestli se smát, bát nebo jen tupě zírat s otevřenou pusou. Co takhle jako místo dění zvolit nemocnici? Nemocnice je nechutným místem sama o sobě, tak proč jí nedodat další temnou stránku v podobě děsivé minulosti, které se promítá do přítomnosti? A to nejlepší na tom je, že nejděsivější jsou celou dobu vlastně lidi. Charaktery jsou spíše bezcharakterní a propletenost jejich osudů je až kouzelná. Na širokém poli stupidních seriálů, které vůbec nevyvíjí, ale spíš jsou loutkou, která jde s dobou, jde o naprosto skvělý počin, který je srovnatelný jedině s Lynchovo Twin Peaks - je to nevšední podívaná silně tažená rukou zkušeného scénáristy a režiséra, který to nemá v hlavně v pořádku a umí to využít ve svůj prospěch. (06.02.2014)

Po prvním dílu moc nechápu, proč je zde Riget zaškatulkován i jako komedie, ale budiž... Od první vteřiny je to jenom děsivý, děsivý a ještě jednou děsivý. I obyčejný záběry při obyčejnejch scénách jsou děsivý. Dánové jsou děsivej národ s ještě děsivější řečí. A taky maj děsivý Downovce, který se vyžívaj v divně děsivejch dialozích. O dr. Helmerovi nemluvě, anžto má bejt Švéd, tak ten má sám o sobě děsivej ksicht (ano, ksicht, ne obličej). Ale jsem nesmírně zvědava, co se z tohodle Království vyklube. / (ono se není moc čemu divit, on se totiž pan von Trier na konci jeví jako lehčí blázen). / Závěrečných 10 minut posledního dílu 1. série je opravdu nechutná snůška záběrů :D (05.06.2012)

První série je tím nejlepším, co kdy Trier zplodil, i když to nemá ujasněné, čím to chce vlastně být víc. Ta druhá to sice ujasněné má, ale kromě jedné epizody je to jen vaření z vody, která se ničemu jinému, než zvyšovaní bizarního chování postav nevěnuje. Stranou pak jde jak příběh (ten teda hodně), tak i humor, kterého tam není málo nikdy, ale v posledních dvou dílech značně ochabne. Ale co se postav týče, na paní Drusse a jejího přihlouplého syna nikdy nezapomenu, stejně jako na Bratříčka, to je totiž fakt něco nevídaného. Vůbec si z toho panoptika budu dost postav pamatovat, ale ne všechny v dobrém slova smyslu - třeba na to rádobyfilozofické duo postižených jsem si vůbec nezvykl a jejich účel zde jsem sice pobral, ale rád bych je viděl mluvit i s nějakými dalšími postavami... A jelikož je to od Triera, tak si tu samozřejmě neodpustil svůj narcismus a na konci každé epizody vždycky vyleze před oponu s nějakým tím svým obrovským moudrem... Podrobněji u komentářů k jednotlivým epizodám. Silné 3* (19.07.2022)