Noc postupuje

Mam rád tyhle oldskool kriminální filmy, ale tady se zhruba v první hodině prakticky vůbec nic neděje. Sice to má nějakou atmosféru a Gene Hackman hraje postavu detektiva výborně, ale ukrutně se to vleče. Když se asi po hodině objeví první mrtvola, tak se konečně začne odehrávat něco zajímavýho. Závěr přinese i trochu akce a takovej (aspoň pro mě) sympatickej anti-happy end. Za povšimnutí ještě stojí mladičká a tehdy plastickejma chirurgama netknutá Melanie Griffith. 60% (20.03.2013)

Arthur Penn má sice na kontě ještě lepší kousky, ale i tohle stojí za to. Gene Hackman jako drsný soukromý detektiv ze staré školy pátrá po šestnáctileté dceři odkvétající hollywoodské hvězdy, která utekla z domova. Najde ji celkem záhy, ale případ se stále zamotává a vyhrocuje. A mrtvých kolem přibývá. Místo speciálních efektů je tu zcela nahá Melanie Griffith na začátku své herecké kariéry. A to opravdu není špatný pohled. (14.07.2008)

Režisér Arthur Penn proslul především jako režisér snímků Bonnie a Clyde z roku 1967 nebo Malý velký muž z roku 1970. Pochopitelně ovšem nešlo o jeho jediné snímky, většina Pennových snímků ovšem tak proslavená nebyla. Ve stínu slávy tak zůstala i jeho neo-noirová detektivka Noc postupuje z roku 1975, kde Gene Hackman po Bonnie a Clyde s Pennem opět spolupracoval a společně tato dvojice vytvořena tak trochu zapomenutou, ovšem přesto velmi slušnou detektivku. I přesto, že spíše než o hlavním vyšetřování je film o něčem tak trochu jiném.   Spíše než k detektivnímu thrilleru má Noc postupuje blíž k psychologickému thrilleru. Kromě detektivní zápletky se příběh točí především kolem rozpoložení hlavního hrdiny Harryho Mosebyho v podání Gena Hackmana. Hackman dle očekávání neselhává v tom, aby dodal své postavě vynikající výkon, kdy mu člověk nejen věří toho drsného detektiva, ale zároveň se skrze Hackmanův výkon divák do Mosebyho skutečné personality vciťuje velmi snadno. A díky Pennově režii skutečně vzniká výrazná detektivka, která sama o sobě vynikla v 70. let během svého vzniku.   Scénář Alana Sharpa šlo určitě vypilovat. Penn očividně látce věřil, samotný scénář má ovšem mezery a to i v totální snaze o psychologizaci postav. Díky Hackmanovi+ zbytku obsazení a slušnému základu to tak bídné není, přesto ovšem výsledná práce tak trochu zavání nevyužitým potenciálem, kdy do jisté míry nejspíš chybí právě ta správná bilance mezi detektivním a psychologickým thrillerem.   Jako detektivka ovšem film funguje. Slušně se daří vystavět detektivní zápletku, funguje přitom napětí a zároveň si tempově Noc postupuje dává strašně na čas. Což bude dost pravděpodobně pro spoustu diváků kámen úrazu. Díky délce, která nepřesáhne 100 minut se ovšem dá říct, že film alespoň díky tomu snadno uteče a ono vlečení tak není tak brutální. I přes pomalé tempo se navíc pořád něco děje a po hodině se na plyn přece jen tak trochu šlápne. Samotné finále možná též není úplné zadostiučinění, přesto by se Pennově detektivce těžko dalo vytknout to, že se v ní nic neděje.   K úplné dokonalosti má Noc postupuje sice daleko, přesto jde ovšem o skutečně solidní neo-noir, který dokazuje, že Penn s atmosférou i vedením herců pracovat uměl. Očividně scénáři Sharpa věřil a vznikla tak rozhodně slušná práce, která se naštěstí časem dočkává čím dál tím většího uznání. I díky povedené kameře Bruce Surteese a ideálně zvolené hudbě Michaela Smalla se na ten film dá pamatovat velmi příjemným způsobem a zároveň je Noc postupuje úkazem toho, že rozhodně existuje spousty solidních, leč zapadlých filmových zážitků..... (03.06.2021)

Velice zajímavou noční šachovou partii rozehráli pánové Arthur Penn a Gene Hackman, ze začátku se to líně táhlo, pak se to rozjelo a grády ve finále neměly chybu, hodnotím kladně, filmová spokojenost. Soukromý detektiv začíná pátrání po holčině, která utekla z domova, a vzápětí se ocitá na vlastní životní křižovatce a že bude osudová, lze vycítit z dusné atmosféry... "Nevyřešil jsem nic, prostě mi najednou svitlo, spadlo to na mě." (11.12.2019)

Arthur Penn na své nejlepší díla nenavázal a natočil lehce nevyrovnaný neo-noir, kde rutinou filmařinu prokládá výbornými momenty a motivy. Zápletka je vcelku banální, ale postupem času se ukáže, že o ni až tak úplně nejde. Důležitá je samotná postava Harryho Mosebyho. Ten sice z venku působí jako drsňák, vnitřně však pochybuje jak o sobě, tak o svém místě v životě. Gene Hackman se role chopil s přirozeností sobě vlastní a především jeho výkon držel film nad vodou v líně se vlekoucích prvních dvou třetinách stopáže. Závěrečných dvacet minut, kdy tempo konečně zrychlilo a nabídlo i pořádné napětí a mysteriózní prvky, zvedlo hodnocení o hvězdičku. (21.07.2012)