Kde je moje tělo?

Kdy naposledy jste si pořádně prohlédli své ruce a zamysleli se nad tím, jak jsou pro vás nezbytné? Kdy naposledy jste za ně pocítili vděčnost? Ať už chcete použít zapalovač, zazvonit na sousedku, pohladit někoho po tváří, odemknout si dveře, utřít si slzy... potřebujete ruce. Po tomto filmu nebudete pár dní vnímat nic jiného. A proto J'ai perdu mon corps patří mezi tu malou hrstku nenápadných filmů, za které jsem vděčná. Není totiž předvídatelný... je netradičně pohlcující. Prolínají se tu dvě provázané příběhové linie : jedna je roztomilá, něžná a dojemná, druhá zas syrová až hororová. Jsou doprovázeny fantasticky uhrančivou a zádumčivou hudbou Dana Levyho. Dohromady to pak celé tvoří jedno velké nezapomenutelné "must see" dílo. (06.02.2020)

Pôsobivo spracovaný príbeh z bežného života, ktorý sa vyznačuje svojou originalitou, vynikajúcou hudobnou stránkou a skľučujúcou atmosférou. Na plný počet mi osobne chýbalo viac z príbehu chlapca a menej chodiacej ruky, čím by sa mi zrejme dostalo viacero odpovedí na moje otázky. Rozumiem, že sa tvorcovia snažili nechať veľký priestor na fantáziu diváka, ale v prípade I Lost My Body by som veľmi docenil viac uzavretý koniec. To je však len môj osobitný pohľad na vec a keby som snímku sledoval v inom rozpoložení, možno by mi takáto poloha viac sadla. Ťažko povedať. V každom prípade ide o mimoriadne zaujímavú animovanú drámu, ktorú môžem každému odporučiť. (22.12.2019)

Kdo by to byl řekl, že tenhle nenápadný nezávislý artový francouzský animák, který se krom festivalů téměř nikde nezjevil, zapíše do zlaté síně slávy evropského animovaného filmu? Není se taky čemu divit, protože Kde je moje tělo? je impozantní odyseou skrze lidské smysly a vjemy, která vás okamžitě uchvátí nejenom svým intuitivním pojetím, intenzivním fázováním napětí, ale i reminiscenčními intermezzy, které slouží jako introspekce do nitra hlavního hrdiny. Celková tvůrčí vize a námět Jérémyho Clapina je geniální explozí kreativity. Fascinující hudební doprovod Dana Levyho vás doslova posílá do jiné dimenze a atakuje vaše nejniternější smysly. Ve výsledku však mohu říct jen toto: poddejte se, zvuk ohulte na absolutní maximum a tenhle animák vás přivede do nepopsatelnýho tranzu, z něhož není návratu. Kolem a kolem jde o neskutečně omamný zážitek, který nemá v pomyslném rámci subžánru haptických thrillerů či transcendentálních filmů sebemenší obdoby, a který ve vás bude doznívat ještě dlouho poté. Nemám slov. Doporučuji všema dvaceti. Za tenhle dechberoucí masterpiece by se jednoduše nestyděl ani legendární filmový kouzelník Hayao Miyazaki........ VERDIKT: milník ve vnímání animovaného žánru, jeden z nejlepších počinů za rok 2019. Pecka nejextrémnějšího kalibru. (06.12.2019)

+4* Podle traileru dost podivuhodný film a jelikož se o něm docela mluví, tak mi nezbývalo než se na něj taky juknout. Sice je animovaný, ale pro děti rozhodně není. Dokonce ani není moc pro mainstreamové diváky a díky své zvláštní poetické atmosféře si ho vychutná jen omezený okruh lidí. Tím samozřejmě nechci odrazovat případné diváky, jen chci na to upozornit, aby tu nepřibývaly odpady za to, že je to film o ničem a čekali víc pohádky nebo akce. Mě osobně se film líbil a užíval jsem si jemné nuance a podněty, které opravdu působily na více tělesných smyslů než jsem u filmů zvyklý. Rozhodně nezvyklý a originální zážitek, který nezbývá než doporučit dále. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 1 /// ART: 2 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (06.01.2020)

I Lost My Body mi bylo dlouho doporučováno, ale pořád jsem se k tomu neměl, když tu náhle chuť přišla, já se do toho zakousl a nepustil. Ve společnosti stále převládá škatulka toho, že animovaný film je hlavně pro děti, pro jejich vyžití a připravení na komplexnější hrané tituly. I Lost My Body je další z řady animáků, jež tuto pomílenou tezi může s klidem vyvrátit. Snímek je totiž emocionální střepina, jež zasáhne vaše srdce velmi hluboku a již už nikdy nevytáhnete. Celé je to velmi kreativní záležitost. Animace je nádherná, plynulost splývající s trhaným pohybem je skvělou kombinací a rozhodně neruší, spíše obvzláštňuje a vedle Ratatouille je to nejlepší prezentace Paříže na poli animovaných snímků. K vizuálu se taktně přidává audio, naprosto geniální hudba vás posadí na obláček a vy se jím necháte unášet do hlubin cizích vesmírů, při kterém jsem občas zachytil až Blade Runnerovský feel. Z části příběhové se může zdát banální, ale celá pomalá trojčasná narace a nadpřirozený prvek tuto zdánlivou banalitu hází do koše a divákovi přináší pouze maximální dějové zaujetí. Hlavně je vše pojaté se znatelnou citelnou něhou, jež může přinést pouze Evropa a její umělecké nadání. Při sledování si celou dobu jen říkate, že takhle by to v Emerice nikdy nezvládli. Francouzské ručky letos díky Netflixu nadělili světu jeden z nejemotivnějších snímků za posledních pár let. Ze stejné pokory jako vyzařuje tento snímek nebudu bodově hodnotit, protože si myslím, že prezentovaná pozitivita mluví za vše. P.S. Koukněte na tom v původním znění, zážitek to ještě více umocní. (29.12.2019)