Kde je moje tělo?

Zrejme som očakával od filmu niečo iné, asi príbeh chodiacej ruky po meste a hľadanie vlastného tela. Ono je to ale film primárne o tom "tele", a hlavne o duši tohto mladého tela. Keďže hlavný hrdina je outsider typu Peter Parker (dokonca sedí aj tá donášková služba), tak je príbeh husto melancholický, čo by mi malo sadnúť, ale asi vďaka, podľa mňa, nie príliš výraznej animácii, až tak nesadlo. Že sa obe dejové línie postupne skrížia, je jasné od začiatku, ale emocionálne sa tu pracuje na trochu inej úrovni, než by divák čakal. No a ide o jediný animovaný film, kde som vedel, že jednu scénu vidieť nezvládnem a na pár sekúnd som radšej zavrel oči. Každý kto videl vie, o čom je reč. 70% (23.04.2021)

2,5 Toto ma teda neoslnilo, ani animáciou, ani príbehom, ani sprievodnou hudbou a ani k postavám som si nedokázal vytvoriť nejaký vzťah. A to mám inak takýto typ melancholickej atmosféry celkom rád. Nápad s rukou mi pripadá veľmi divný a to sa zvyčajne divnosti nebránim. Prekážalo mi, že tvorcovia, ktorí animovali pohyb ruky, nemajú zrejme o fyzike ani páru. Celé ma to nechalo chladným, možno až na pár momentov (scénky s dieťaťom). (16.08.2021)

„To nemůže fungovat, mouchy všechno vidí!“ - „To je pravda. Ale neví, že přijdeš ze strany. Zkus to znovu.“ - „Nefunguje to!“ - „Neřekl jsem, že je to lehké. V životě občas i prohráváš.“ A Naoufel těch proher zažil až příliš…Už po chvilce jsem instinktivně věděl, že se mi film bude moc líbit. Už jen to, jak plynule fungují přechody mezi světy ruky/jejího majitele. Překvapila mě i zdařilá, „živoucí“ animace. Scény s rukou (např. útěk, souboj, podvodní dobrodružství či třeba deštník) jsou perfektně zpracované. A Clapin zvládá udělat napínavou scénu i z vyprazdňování popelnice. Ale nejvíc jsem si užíval působivou, hypnotickou a posmutnělou atmosféru (spolu s minimalistickou, ovšem o to lépe pasující hudbou). Při druhém zhlédnutí to bylo ještě silnější. A lépe jsem vzal i konec, u kterého jsem měl napoprvé trochu pochyby. Plný počet. „Improvizace. Něco, co bys neměla dělat, ale udělala jsi to a dostalo tě to jinam…a nelituješ toho. Něco takového.“ - „A pak? Když obelstíš osud, co pak?“ - „Pak? Držíš se, co nejdál. Slepě utíkáš a držíš si palce.“ (25.10.2020)

Poměrně zajímavý surrealistický francouzský milostný příběh prezentující se coby animovaný film, který jako první vyhrál hlavní cenu v Critic's Week v Cannes. Snímek je svým rozkvětem a pohádkovostí nemálo podobný snímku stejných autorů 'Amélie z Montmartru' (2001). Tentokrát tu na jedné straně máme příběh oddělené ruky snažící se vrátit domů a na straně druhé osud chlapce Naoufela pocházejícího z Afriky, kterému vlivem automobilové nehody zemřou rodiče a živí se jako rozvozce pizzy. Zdánlivě nesourodé dějové linky jsou však překvapivě ve svých výpovědích plně harmonizující. Samotná ruka se snaží přežít v drsné realitě všedních dnů se všemi svými nástrahy a chlapec se snaží naopak přetrvat a vzejít do přízně dívky, do které se zamiloval, a však určitý ostych mu nedovolí to dát přímo najevo. Je to film, který mísí hororové prvky s prvky milostného milosrdenství. Je to film plný filozofie a životního očekávání. A do třetice je to film plného pocitu strachu nad ztrátou určitosti, kterou svou cestou životního údělu Naoufel získá. Příběh se liší stylem, tónem a dokonce i žánrem, ale ve svém smyslu je sepsán tak, že se vše vzájemně dokonale doplňuje. Ve svém artovém pojetí je snímek krapet složitější. Ve jádru má však ohromnou sílu představivosti života jednotlivců pocházejících odjinud a myšlenkové přizpůsobení místních lidí k takovému jednotlivci. Snímek je tedy v jádru věci politickým moralyzačním aspektem, avšak nenásilně uchopitelný. A tak u6 záleží jen na samotném divákovi, jak už s touto poutavou jedinečností naloží. (12.02.2020)

Nějak se nemůžu zbavit dojmu, že když za poslední léta narazím na nějaký dospělácký animák, tak v tom mají většinou prsty francouzští animátoři. Skoro to vypadá, jak kdyby se ve Francii vzchopila nějaká vlna tvůrců, kteří mají nápady a nebojí se jej použít. Kde je moje tělo? je třeba přesně v tom duchu dospěláckého animáku, kterému neodpářete skvělou hudbu, velice pěkné animace a mnohokrát nesmírně zajímavé myšlenky. Film totiž zachází svým námětem až do abstraktna a tak je třeba hodně koukat na to, co se na obrazovce děje. Jak zde píše Dzeyna. Divné, ale něčím zatraceně zajímavé. (15.07.2020)