Minamata

MINAMATA je jeden z těch vzácných snímků, u kterých máte pocit, že vám vůbec nepřísluší je hodnotit. Ne protože by to byl tak výjimečný film, nýbrž proto, že věrně zachycuje utrpení desítek skutečných lidí. Filmařsky to není nejlepší film roku. – Kamera je špičková, když ji svírá Gene Smith, ale sklouzne do šedého průměru, jakmile ji od něj převezme kameraman Benoît Delhomme. Herecké výkony jsou slušné, když vezmu v potaz Minami, oscarové, přimhouřím-li nad oko Deppem… ovšem ostatní herci nejsou bezchybní a ani scénář jim prodání postavy dvakrát neulehčuje. Hudba je barvitá, podmanivá, často se vám zařezává hluboko pod kůži a stupňuje emoce, jindy však jen klouže po povrchu. Hlavním pilířem Deppova nového dramatu je téma. Soucit a lidskost, které ve vás probudí, si prožijete společně s ústředním fotožurnalistou. A dojem, který ve vás Minamata zanechá, budete z hlavy dostávat ještě hodně dlouho! Více ZDE. (26.08.2022)

Johnny Depp se snaží vymanit ze škatulky Jacka Sparrowa (nebo ho možná nikdo ve velkém filmu už nechce) ale bohužel si vybírá projekty, které dobře vypadají na papíře, ale na plátně to vázne. Minamata není žádným napínákem, jak by se mohlo zdát, ale spíše se snaží přiblížit Scorsesemu Mlčení, které bylo po všech směrech vyspělejší a poutavější. (13.07.2021)

Hodně silný drama oscilující mezi fotografií a skvělýma záběrama (hra s obrazem), který mapuje jednu hovadskou aroganci bohatých mocipánů na úkor lidskýho zdraví, resp. života. Je to hnus a je dobře, že se o tom mluví, i když se zpožděním. Co se obsazení týče, jednoznačně celej snímek stojí na bedrech J. Deppa, kterej zas a opět ukazuje, že zahraje cokoliv a s přehledem. Tady není co řešit! Na film Minamata jsem narazil celkem náhodou a musím říct, že jsem rád... (13.06.2021)

Film, který má sice silné téma, ale vůbec ho nedokáže prodat. Takhle jednoduše by se dala shrnout Minamata. Tvůrci zvolili velmi chladnou a odtažitou formu vyprávění, takže se diváka nepodaří za celou dobu do děje více zainteresovat. Depp to taky zrovna dvakrát nepodrží, ale je pravda, že s takhle unylou rolí se nedalo vyčarovat mnohem víc. Vypadá to pěkně a není ti zbytečně dlouhé, ale nic víc než je v anotaci, si divák stejně neodnese, což je velká škoda. (02.09.2022)

Já nechápu, že někdo může říct, že Johnny Depp cokoli vyhrál po tom, co ho vidí odsouzenýho v tomhle nepodařeným nízkorozpočťáku horko těžko kooperovat mezi uslzenými přehrávajícími Japonci. Právě sledovat jeho nepohodlí, skrze které se snaží stále unikat svými hereckými výjezdy ke svým legendárním alkoholickým postavám, je asi nejzáživnější. Japonští herci zde z nějakého důvodu hrají podobně jako Číňani ve svých angažovaných filmech. Tedy jako takoví to prostí jednorozměrní sedláci ve spravedlivém hněvu, ale se srdcem na správném místě. Chudák Depp se pak mezi nimi viditelně v nepohodlí motá a přemýšlí, co vlastně se sebou. Jakoby se mu režisér za tohle mstil, připisuje mu scény, kde musí držet v náručí zmrzačenou dívku a dojemně jí zpívat písničku. Krom toho film moc neví o čem chce být, zdali o Smithovi nebo o okolnostech průmyslové katastrofy v Minamatě, přičemž se mu nějak nedaří obě tyto dějové linie věrohodně protnout, asi kvůli tomu, že, za a) Depp je od ostatních herců viditelně distancovaný a za b) někdy až za polovinou filmu se objeví první scéna, ve které najednou Smith vůbec není a tím pádem je ten film najednou o něčem docela jiném. Navíc jsem během sledování bojoval se dvěma potížemi: dementně napsaná romance mezi Smithem a Aileen mi připomněla mrouskání Vaculíka s Třískovou v Nahotě na prodej a jakmile se objevil na scéně Džun Kunimura, dostal jsem strašnou chuť pustit si zase Ichiho. (29.11.2022)