Minamata

Skvěle načrtnutá komorní záležitost, jež nám skrze depresivní obrazy předává šokující svědectví o zničených lidských životech a aroganci mocných. Snímek Minamata režiséra Andrewa Levitase se rovněž může pochlubit stoickým hereckým projevem Johnnyho Deppa či komorním scénářem, který působivě dotváří osudovou mozaiku této dodnes trvající tragédie. Pokud Vás tedy, stejně jako mě, vždy zajímalo pozadí vzniku jedné z nejslavnějších fotografií magazínu Life, či zrovna nevíte na co si zajít do kina, vězte, že tento hluboce lidský příběh si Vaši pozornost zcela určitě zaslouží. (Viděno v kině CineStar IGY České Budějovice) „Focus on a photograph you want to take.” (02.09.2022)

Film, který má sice silné téma, ale vůbec ho nedokáže prodat. Takhle jednoduše by se dala shrnout Minamata. Tvůrci zvolili velmi chladnou a odtažitou formu vyprávění, takže se diváka nepodaří za celou dobu do děje více zainteresovat. Depp to taky zrovna dvakrát nepodrží, ale je pravda, že s takhle unylou rolí se nedalo vyčarovat mnohem víc. Vypadá to pěkně a není ti zbytečně dlouhé, ale nic víc než je v anotaci, si divák stejně neodnese, což je velká škoda. (02.09.2022)

Po Dark Waters ďalšia z ekologických drám, kde nevinní ľudia doplatili na bezohľadnosť priemyselných magnátov. Tentokrát príbeh z pohľadu investigatívneho fotografa, ktorý sa snaží túto katastrofu zviditeľniť a tým pomôcť miestnym zúboženým ľuďom. Pomalé tempo a viacero hluchých fáz síce filmu nejako extra neprospela, ale po obsahovej stránke to je fakt masaker. Taká bezmocnosť, že si to snáď nikto nedokáže predstaviť. Desiatky postihnutých narodených detí prakticky stratili právo na normálny život. Postava fotografa mi občas svojim správaním išla na nervy, ale musím pochváliť Johnnyho Deppa, že to zahral výborne (a to mám k tomuto hercovi zvyčajne vysokú averziu). Každopádne, smutný film, ktorý ešte viac zvýraznila tá séria fotiek na konci počas tituliek s prehľadom priemyselných ekologických katastrôf - až mi to vlialo slzy do očí! (17.07.2021)

Hodně silný drama oscilující mezi fotografií a skvělýma záběrama (hra s obrazem), který mapuje jednu hovadskou aroganci bohatých mocipánů na úkor lidskýho zdraví, resp. života. Je to hnus a je dobře, že se o tom mluví, i když se zpožděním. Co se obsazení týče, jednoznačně celej snímek stojí na bedrech J. Deppa, kterej zas a opět ukazuje, že zahraje cokoliv a s přehledem. Tady není co řešit! Na film Minamata jsem narazil celkem náhodou a musím říct, že jsem rád... (13.06.2021)

Já nechápu, že někdo může říct, že Johnny Depp cokoli vyhrál po tom, co ho vidí odsouzenýho v tomhle nepodařeným nízkorozpočťáku horko těžko kooperovat mezi uslzenými přehrávajícími Japonci. Právě sledovat jeho nepohodlí, skrze které se snaží stále unikat svými hereckými výjezdy ke svým legendárním alkoholickým postavám, je asi nejzáživnější. Japonští herci zde z nějakého důvodu hrají podobně jako Číňani ve svých angažovaných filmech. Tedy jako takoví to prostí jednorozměrní sedláci ve spravedlivém hněvu, ale se srdcem na správném místě. Chudák Depp se pak mezi nimi viditelně v nepohodlí motá a přemýšlí, co vlastně se sebou. Jakoby se mu režisér za tohle mstil, připisuje mu scény, kde musí držet v náručí zmrzačenou dívku a dojemně jí zpívat písničku. Krom toho film moc neví o čem chce být, zdali o Smithovi nebo o okolnostech průmyslové katastrofy v Minamatě, přičemž se mu nějak nedaří obě tyto dějové linie věrohodně protnout, asi kvůli tomu, že, za a) Depp je od ostatních herců viditelně distancovaný a za b) někdy až za polovinou filmu se objeví první scéna, ve které najednou Smith vůbec není a tím pádem je ten film najednou o něčem docela jiném. Navíc jsem během sledování bojoval se dvěma potížemi: dementně napsaná romance mezi Smithem a Aileen mi připomněla mrouskání Vaculíka s Třískovou v Nahotě na prodej a jakmile se objevil na scéně Džun Kunimura, dostal jsem strašnou chuť pustit si zase Ichiho. (29.11.2022)