Nové sčítání hlasů

HBO boduje! Dravá rekonstrukce nejkontroverznějších amerických voleb, výborně obsazená, chytře napsaná a relativně nestranná, se zakuckává pouze v místech, kdy je postav v dění a vyřčených jmen tolik, že nezainteresovaný divák prostě nestíhá. I přesto si ale odnese pocit, že volební systém Spojených států je postavený na hlavu a na přelomu tisíciletí dostala jejich posvátná ústava pořádně na prdel. 4 a ½. (02.03.2009)

Výborný rekonstrukční "dokument", který si drží velmi slušnou úroveň objektivity (obě strany se snaží vecpat svoji věc k tomu soudu, který je jim spíše nakloněn;)) - otázka je, jak je na tom s reálností, tu si opravdu netroufám posoudit. Jakožto neameričan jsem se docela ztrácel v tom, kdo byl kdo a jednotlivci v těch ne úplně hlavních rolích mi byli zcela lhostejní a vesele splývali. Ale to bude asi tím, že jsem tehdy nežil v největší světové demokracii a nevídal ty pány a dámy "s rukami nad bibliou" každý den ve zprávách i jinde. No, upřímně řečeno, nepoznal jsem ani Lauru Dern (mimochodem vynikající výkon - takovou sebetřednou blbku jsem neviděl od doby, co jsem naposled navštívil stránky Vandy Veškrnové), takže chyba asi bude někde jinde než v mojí národnosti. Každopádně tento film doporučuji jako výbornou výukovou pomůcku nejen pro hodiny dějepisu, ale především pro společenské vědy typu politologie - málokdy uvidíte tak přesnou a přitom filmařsky kvalitní ukázku toho, kde jsou meze demokracie, a také toho, jak velká je lidová tvořivost, když před sebou máte právní normu (pokud možno co nejvyšší právní síly) a za sebou motivaci typu ministerského křesla. Recount je úžasně napínavý film, i když od začátku víte, jak to celé dopadne, respektive dopadlo. No a je to i svým způsobem zábavné - ovšem nejsem si jist, jestli bych takhle (a takhle vysoko) hodnotil podobně kvalitně zpracovaný snímek o hysterické hrůze modrého ptactva z neúspěchu prezidentské Klausule v lednu 2008;) Ode mě přinejmenším 80%, devadesátku zvážím při repríze. PS: Ed Begley Jr. ve své ostrosympatické právnické roli "vládne";) (08.05.2009)

Zajímavá rekonstrukce událostí let nedávno minulých. V roce 2000 jsem americké volby moc nesledoval, takže jsem se v Recount dozvěděl plno nového (no, vlastně to bylo potvrzení informací z wikipedie). Sčítání bylo tehdy napínavé, takže i film je od začátku do konce chytlavý a, i přes zdánlivě "suché" téma, nenudí. Děj je navíc podpořen skvělým civilním projevem všech herců. Snad jen ta blbka, kterou hrála Laura Dern, mi přišla až moc ujetá, ale třeba taková skutečná paní Secretary of State doopravdy byla. V závěru mi přišlo, že se scénáristovy sympatie možná trošku přiklonily na demokratickou stranu, ale jinak se mi líbilo, že si film držel striktní politickou nestrannost. Já jsem jenom rád, že ty volby nedopadly opačně. (07.02.2011)

Když jsem tady tak pročítala komentáře na Recount, říkala jsem si: "Co to sakra Demokrati natočili za politickou agitku?" Po zhlédnutí ale musím tvrdit, že HBO bylo možná ovlivněné jakýmsi stranickým podtextem, přesto se drželo faktů mnohem víc, než bych od filmu kdy čekala. Věřím, že většina diváků, která se na to podívá kvůli Kevinu Spaceymu, o amerických volbách z roku 2000 nebude mít široké podvědomí, za sebe ale můžu říct, že jsem o nich něco málo přečetla, třeba David Boies (ten muž s padající zmrzlinou) o nich napsal poměrně hezkou knihu. Na Recount jsem se tedy nedívala proto, že bych se chtěla dozvědět něco nového. Spíš pro mě symbolizoval snímek, jehož děj znám podrobně, ale mě zajímá, jak se ho filmový štáb ujme . A - jak už bylo řečeno několikrát a jak lze odhadnout z hodnocení - ujal se ho výborně. I člověku, který o volbách nic neví, snad vše hezky zapadne do sebe a daná osoba by si měla být schopna odvodit, jak malý je v USA rozdíl mezi tím být prezidentem a bývalým kandidátem na prezidenta. Půl milionu hlasů v zemi neznamená nic, pokud člověk dokáže získat pár stovek na správném místě. A jestli je vůbec získal, je otázka. Recount vám na ni nedá odpověď, nikdo ji nezná. Pomůže vám ale nahlédnout pod slupku politických událostí, kde jeden špatně definovaný zákon (jak poznáte, co ještě je, a co už není úmysl občana?) a zaujatí lidé na správných místech mohou rozhodnout o všem. V pohledu člověka žíjícího na konci roku 2008 se navíc volby roku 2000 odrážejí krásně v tom, jak dnes lidé oba kandidáty vnímají. George W. Bush je ten, který začal nepopulární válku, došlo za něj k ekonomické krizi, propadl se v popularitě na samé dno. Al Gore získal Nobelovu cenu míru, jeho dokument vyhrál Oscara a v popularitě si s ním dle průzkumů z konce minulého roku nezadal Barack Obama ani Hillary Clinton. Gore přesto na prezidenta nikdy znovu nekandidoval. Přesunul se jinam. A já asi nikdy nezapomenu na to, jak na začátku své přednášky před třemi lety vystoupil na podium a představil se: "Jmenuji se Al Gore a byl jsem budoucí prezident USA," načež se publikum začalo smát a Gore s úšklebkem reagoval: "Nepřijde mi to moc vtipné." Ne, vtipné to skutečně není. Ale jsem ráda, že se Al dokázal přesunout dál a že to byl on, kdo v reálu i na konci filmu prohlásil, že "nemá smysl pokračovat ve válce, pokud nemohu vyhrát. A já nemůžu. I kdybych vyhrál, stále nemůžu vyhrát." (29.11.2008)