48 hodin v Paříži

Polanski stojí v žebříčku mých oblíbených režisérů hodně vysoko a jeho filmu jsem ještě nikdy potřebu dát méně než 3*, ale když si promítnu jeho filmografii, musím přiznat, že 48 hodin v Paříži považuju nikoliv snad nutně za vůbec nejslabší, ale pro mě osobně za nejméně zajímavý snímek z jeho tvůrčí dílny. Problém není v režii, i když zde atmosféru v pravém slova smyslu nenacházím a Polanského virtuóznost spatřuji jen v pár záběrech ze střech domů, ale pořád jde o velmi slušné a v každém případě nadstandardní řemeslo. Problém mám ale se scénářem, který mi přijde tak nějak rutinní, nepřekvapující a řekněme nedotažený. Polanksi scénárista zkrátka nedosahuje úrovně Polanského coby režiséra. Na filmu je nejzajímavější profesionální výkon Harrisona Forda, který je v tomhle druhu thrilleru jako doma a hravě zvládá jak polohu usedlého seriózního měšťáka, tak i chlapa, který skáče po střechách domů a je ochoten riskovat tváří v tvář profesionálním zabijákům. A nesmím zapomenout na půvaby Emmanuelle Seigner, jakkoliv mám pocit, že právě interakce mezi Fordovou postavou a tou její jsou trochu nucené a Polanski chtěl prostě udělat radost své životní partnerce. Celkový dojem: 55 %. (19.01.2015)

Hlavními klady je tu Paříž a Harrison Ford, který je ve své roli naprosto přirozený a věrohodný. Jeho příběh se výborným způsobem rozjíždí a vyvolává skutečně silné emoce, postupně však upadá do žánrového standardu, který má sice občas nějakou silnou scénu, ale vyčnívá z něj především Fordovo ztvrárnění role obyčejného lékaře, ve kterém nečekaná krizová situace probouzí neobyčejnou zaputilost a odhodlání. Tu si ostatně o pár let později zopakoval také ve skvělém Uprchlíkovi. (17.03.2012)

"Žádný mrtvý tak nesmrdí už za 12 hodin. Dokonce ani Dédé." Kde nepomůže recepční, komisař Moulin ani ambasáda, tam pomůže Michelle. A tím se dostáváme k jedinýmu důvodu, proč se občas na 48 hodin zastavím v Paříži. Michelle je prostě úžasná a čas strávený s ní mě prostě baví. Horší je to s panem doktorem, záměnou kufrů a hledáním manželky. Nic z toho mě nijak zásadně nebavilo, ale s Michelle bych hledal rád. Jen si nejsem úplně jistej tím, jestli bych chtěl něco najít. (25.03.2019)

Paříž, město, jež má své kouzlo. Zve tě, jako by říkalo, jsi-li zamilovaný, sbal kufry, protějšek, přijeď, garantují ti, že zažiješ nezapomenutelné. Své by o tom mohl vyprávět doktor Walker, muž nápadně podobný Harrisonu Fordovi, uznávaný lékař, Američan. S milovanou chotí trávili v oněch dávno zapomenutých časech, kdy na ně Roman se svým štábem nemířili kamerou, líbanky právě zde, v čarokrásném městě na Seině. Nelze se divit, že byl doktor šťasten, když se dozvěděl, že se konference, jíž se zúčastní, kde vystoupí s referátem, bude konat v Paříži, v městě, na nějž s manželkou tolik rádi vzpomínají. Znáte onen výrok, jenž varuje před vstupem do téže roky? Počítám, že ano, je znám přímo notoricky. Řekl bych, že si doktor Walker pár hodin po příjezdu vyčítal, že jej nedbal. Co se událo? Paříž, město jindy tolik přivětivé, vroucí, manželku páně lékaře Walkera polklo, pohltilo, slehla se po ní zem. Oddaný a milující "pozůstalý" se snaží zburcovat úřady, policii. Vše marně, po boku stojící je prý nevěrnicí; únos, diagnóza doktorova, je prý hypotézou fantasmagoriiní. Vypadá to, vypadá, že si bude muset doktůrek poradit sám, a to v městě, jemuž nerozumí, v městě, jejž nezná... naštěstí či naneštěstí se objeví ona, dívka pohybující se na hraně zákona, jež má s podivuhodným zmizením co do činění... Neděkujte, ono zkratkovité seznámení s příběhem je maličkostí, je bezplatné. Stejně jako nabízené dojmy, respektive neutříbené (pravděpodobně recipientovi obtížně vstřebatelné) myšlenky pulzující v mé mozkovně: tedy osmačtyřicet hodin v Paříži, smysluplně strávený čas, ale šel by strávit smysluplněji; zdánlivě paradoxní, leč vysvětlitelné: jako by se čas zrychlil, netrvalo to čtyřicet osm hodin, ale jen dvě, navíc byl narušen i prostor, jako bych nebyl v Paříži, ale v pokoji, v němž jsem stále, jsem stále v Paříži, nebo jsem tam nikdy nebyl?; baví mne, když je Harrison Ford v situaci, v níž by byl každý ostatní v prdeli definitivně, nevylízal by se, on ale vším proplouvá vcelku bez újmy; irituje mne Emmanuelle Seigner, s tím svým neustálým francouzským vulgarismem na jazyku; Arabové, Židé, wtf?... to je konec přátele, že? ... A to je asi konec, přátele... 75% (23.01.2015)

Najkomerčnejší Polanského film, ktorý si točil asi iba tak pre radosť z čistej filmárčiny. Frantic je príjemná kriminálna dráma, ktorá sa dá pozrieť aj viac krát a nikdy nebude nudiť. Na to boli všetci zúčastnení veľkí profesionáli. Hodnotenie je v tomto prípade spojené s menom režiséra, ktorý má na svojom konte výrazne ambicióznejšie kúsky a ktoré som hodnotil v priemere 80%, takže v kontexte jeho tvorby idem trochu nižšie. Ak by film natočil presne takto isto niekto iný, menej slávny, niečo by som určite prihodil. (25.06.2012)