48 hodin v Paříži

Odnáším si z tohoto filmu ponaučení - nikdy, opravdu nikdy si z letiště neodnesu cizí kufr, vždycky budu kontrolovat štítek se svým jménem, záměna kufrů může být totiž životu nebezpečná... Harrison Ford je ohromný sympaťák a v roli lékaře se mi moc líbil, unesli mu manželku a zjevně mu nikdo nepomůže, musí začít pátrat na vlastní pěst, problém je ovšem jazyková bariéra... U mě spokojenost a drobné výtky si nechám od cesty... (20.08.2023)

klasická záležitosť v žánri detektívny thriller s celkom presvedčivým harrisonom fordom, ktorý vezme na pátranie po svojej manželke do vlastných rúk a krásnou Emmanuelle Seigner síce nie je najlepším Polanskeho dielom, ale rozhodne si tu pán režisér opäť raz precvičil a vycibril to, v čom je dobrý a tak môžeme sledovať pomalé no nie nudné naopak napínavé rozmotávanie kĺbka za ktorým sa skrýva ako inak veľký zločin, ktorý skoro až nechtiac túžbe po manželke rozrieši americký turista v paríži (a ako inak zabráni aj medzinárodnej katastrofe). ale napriek mierne ironickému záveru môjho hodnotenia, ktoré som si nemohol odpustiť, sa mi film fakt páčil. (19.04.2006)

Když se člověk může zbláznit ... A kde prosím ? V Paříži ! Proč ? Protože Polanski udělal z Paříže New York. ___ Je to typický hitchcockovský film, kde je MacGuffin - falešné tajemství, kolem kterého se vše točí, je strach z výšek na střechách Paříže i s nezbytnou závratí, je osudová žena i žena pobočnice - obě v červeném, a hlavně je v něm americký konzervativní poklidný měšťan, který nejdříve nechápe, co se děje, pak ztrácí naději v pomoc odborníků a pak v zuřivé zoufalosti jedná sám na vlastní pěst. Je to hrdina proti své vůli - člověk postupně vyšilující, avšak neústupně vytrvalý jako buldoček zakousnutý do buřtu. Polanski obehrává anglické slovo s francouzským zněním v názvu filmu i všudypřítomnou americkou sochu svobody a hlavně opakuje hitchcockův vzorec "wrong man" (nepravý muž) v absurditě bezmoci jedince před tváří mocenského nebo totálního spiknutí. Dokonce i název spínače Krytron evokuje Krypton amerického Supermana. Polanski napěchoval film nostalgií hraničící se sarkasmem v pomyšlení na Ameriku, zemi svobody, kam se nemůže vrátit, protože by tam byl uvězněn za to, co se přesně nedá dokázat ani vyvrátit. V podstatě Mission Impossible IV opakuje syžet a stavbu Polanského "Frantiku", který když se postaví čelem k problému, vždy ho dotáhne do vítězného konce, jen s tím rozdílem, že Ethan Hunt je předem připraven na vše. ___ Zajímavý je vliv-znak doby. Chybějící obličej manželky hlavního hrdiny filmu vystřižený z rodinné fotky, tento symbolický čtverec otázek, díra v přítomnosti, bylo možné natočit v roce 1988. Dnes by to již nešlo, protože řezat foto nikdo nebude, jen ho zkopíruje do počítače. Co do významů v něm ukrytých je tento snímek stejným "žrádlem" pro filmové teoretiky a psychology jako Godardovo Pohrdání a stejně tak i emočně studeným, přehledným a nezajímavým, možná až na ty svůdné křivky, které potěší oko diváka. (31.03.2012)

Bravúrna kriminálka s nie úplne dokonalým tempom. Harrison Ford je vhodne obsadený do úlohy človeka, ktorý je v tak nečakanej situácii, až sa každú chvíľu musí tváriť ako debil. Toto on vie. Polanski tu prvýkrát a nie naposledy ukazuje, ako rád vidí svoju ženu Emmanuelle Seigner tancovať. A niektoré zábery v scénach s lozením po streche a so záverečnou prestrelkou, sú pre žáner podobným vrcholom, ako pre panorámu jednotlivých veľkomiest Eiffelovka a Socha slobody. Dominanty, koré v tomto filme zohrávali nemalú úlohu. (14.11.2015)

Presne ten film, ktorý mi nesadol. Už len tá premisa. Harrisonovi Fordovi sa stratí žena a on ju hľadá? Prečo by to pre pána Jána robil? Ale vážne. Očakával som divoké krimi či thriller a toto ide snáď až do paródie, aspoň tak na mňa pôsobili tí gangsteri. Navyše film je skoro bez akcie, ak nepočítam divokú tanečnú jazdu Forda na miestnej diskotéke. (12.07.2022)