Bobby Deerfield

Příběh o zvláštním setkání dvou lidí není nijak fenomenálně zpracovanou romancí, ale už jen kvůli Al Pacinovi musím udělit čtyři hvězdičky. Jako Bobby Deerfield je okouzlující a vysoce převyšuje samotný děj. Ty jeho husté, černé vlasy, hluboké oči a pohled, smyslné rty a vůbec všechno na něm, mě připoutalo k obrazovce a dvě hodiny filmu uběhly jako voda. V několika chvílích byly záběry na jeho tvář a pohled tak nádherné a mlčenlivé, že jsem měla pocit, že už se dále nedokážu dívat:) Tady mě prostě dostal a je to hlavně on, kdo Bobbyho táhne dopředu. Vydařeně je však ztvárněn jeho vztah s dívkou v podání Marthe Keller. Občas dialogy sice zaváněly kýčem, ale jinak mě jejich rozhovory upoutaly. Už jen kvůli tomu všemu nemohu hodnotit méně. (24.04.2011)

No nebejt obsazeni tak nevim nevim. Pribeh je zbytecne rozvleklej a dlouhej a prakticky o nicem, az na par vydarenejch momentu ze zavodu a rozhovoru mezi Bobbym a Lillian. Ale je fakt, ze film je hodne smutnej a misty docela poutavej. Al Pacino hraje skvele, jen se zbytecne moc casto tvaril tak jako nijak. Podle me ho tady prekonava naprosto skvela Marthe Keller. Chybeli mi ve filmu nejaky vetsi emoce, Pacino jen tak zavodi, jen tak pozna Lillian, zacnou se stykat a pak umre a vsichni se chovaj, jako kdyby se vlasne nic nedelo, takze to pak mirne nudi. Ale pod 3* nepujdu, spis to jsou lepsi 3*. (17.08.2006)

Remarquovu předlohu jsem četl tak dávno, že mi ji film ničím nepřipomněl. A vlastně už se ani nemůžu spolehnout na to, co jsem při jejím čtení coby teenager cítil. Tady jsem každopádně cítil pouze neduhy 70. let a prázdný manýrismus. Možná někteří lidé takto milují, ale já jsem se s ničím podobným nikdy nesetkal, a ani bych o to nestál. --- (14.02.2013)

Remarqua miluju, ale Nebe nezná vyvolených mi vždy přišlo jako jeho labutí píseň. Znovu nemoc, znovu závody, znovu postupné otevření se a i přes stále nepopiratelnou kvalitu proto i logická repetitivnost. Tím spíš jsem překvapen, jak perfektně tahle látka sedla Sydneymu Pollackovi. Polovinu práce za něj sice odvádí Pacinův chlad a elegance, ale přesto musím smeknout klobouk za dokonale hloubavou romantiku. Možná právě proto, že oproti předloze chybí určitá strohost a nikdy nemizící bezvýchodnost a větší důraz získává touha po dobrodružství a naplnění. Cesty tunelem během sezení v naloženém autě jsou dokonalé. (09.07.2012)

Trochu neobvyklé citové drama, ve kterém se bohužel vyvíjí romantika poněkud zvláštním a nudným způsobem. Od průměru to nezachrání ani Marthe Keller, jejíž skoro až potrhlé chování může být někomu sympatické, ale mě ne bohužel. Co se týče Al Pacina, tak ten předvádí svůj standart a drží to celé tak nějak nad vodou. 65% (04.04.2011)