Armáda temnot

Skoro bych vsadila svoje zelené boty, že tenhle týden už neuvidím nic tak roztomilého jako rytíře mlátící mečem do auťáku. Nicméně ty zelené boty mi udělaly na nohách puchýře, to jen tak pro pořádek. Zcela chápu tu fetiš na ruce. Pukající stromy jsou pěkné. Kouzla se světlem ještě lepší. A kouzla se zrcadlem? Ou jé! Už nějakou dobu jsem neviděla nic hysterického a velmi mi to chybělo. -"I may be bad, but I feel... good." (04.05.2015)

"Groovie" Sam Raimi měl zůstat u nízkorozpočtových filmů. Kolik filmových tvůrců má koule ma to, natočit parodii na vlastní hororové snímky, takříkajíc udělat si srandu sám ze sebe... Určitě by se pár jmen našlo, ale Raimi je mezi nimi hodně, hodně vysoko. Bruce Campbell a jeho proklatě suché hlášky jsou samozřejmě nezapomenutelné a nevzpomínám si, kdo by se mu na tomto "poli" mohl rovnat... Bill Murray? Clint Eastwood? No schválně. Pekelná zábava, kterou si můžete pouštět dvakrát do roka. 80% (05.11.2007)

Kde jsou ty časy, kdy si všestranní režiséři dovolili natočit něco tak neskutečně ujetého. Na Armádě temnot mě strašně baví každá filmařská volba, kterou Raimi podvratně vyšperkovává ultimátně bizarní fantasy báchork. Celé to vychází z otřepaných rytířských příběhů o vyvoleném hrdinovi, jež vynalézavý rejža obrací v čirou parodii s delikátní hlavní postavou, která situaci spíše opakovaně zhoršuje a chová se jako úplný protipól ideálního hrdiny (je hrubý k ženám a sprostý k poddaným, neustále se sebepoškozuje, vypouští armádu mrtvých kvůli vlastnímu lajdáctví). Scénář srší originálními nápady a vtipná je i samotná práce se stylem a prostředím, která vydatně zvýrazňuje jednotlivé parodované výjevy (oheň a siluety postav v milostné scéně, nájezdy na detail při heroických momentech, quick-motion ve scéně se dvěma Ashi). Triky sice působí zastarale, ale ono to k tomu náramně pasuje. A stejně je v centru pozornosti výhradně brutální Bruce Campbell, který předvádí jeden z nejzábavnějších hereckých výkonů, jaký jsem kdy viděl (už jen za sekvence v mlýnu a na hřbitově bych mu napálil Oscara).___ Je to určitě hodně guilty a občas za hranou sebekontroly, ale tím víc to paradoxně miluju a přihazuju tu subjektivní pátou hvězdu... (03.09.2018)

Přes doporučení jedinců, kteří mě znají a jejichž náhled na to, co by se mi mohlo líbit, je založený na zkušenosti, bylo pro mě sledování Armády temnot především cvičením krční páteře, jak jsem hodinu a půl nevěřícně kroutila hlavou. Párkrát mi škubly koutky v náznaku úsměvu, častěji ve výrazu nevěřícného šklebu. Je jasné, kde se Rowla inspirovala ke kousavé učebnici, je jasné, kde se vzal mustr na zuby Středozemské skřetí armády. V dětství jsem se svou sestrou strávila mnoho šťastných hodin při hře s lebkou a na hřbitově při hře na schovávanou ve starých hrobkách, kostlivci mě tedy vyloženě potěšili. Smutné je jenom to, že i armádu kostlivců jsme viděli už dříve a lépe, a i tady, bezmála o třicet let později, se ptám - jak by tam herdek ta spodní čelist držela? (28.07.2015)

Když jsem o Evil Dead 2 napsal, že je to one man show Bruce Campbella, co mám asi tak napsat o Armádě temnot? Už vím, ona je to totiž místy show hned několika Bruců Campbellů (různých velikostí). Příběh sice jako by nebyl, ale všechno od začátku do konce tlačí právě Ash a půvabné triky, kterých je tu opravdu požehnaně. Zatímco eskapády ve větrném mlýně připomenou scénu s rukou z druhého dílu, závěrečná bitva s "harryhausenovskými" kostlivci je jedinečná. A to jsem se zatím ani nezmínil, jak je Armáda temnot vtipná (ne, s hororem to vážně nemá mnoho společného) - nejvíce se mi líbilo Ashovo vybírání toho správného Necronomiconu (kdy jeho zdeformovaná hlava velmi, velmi, velmi nápadně připomínala Al Pacina) a neodolatelné odříkávání tří klíčových slov. (30.07.2012)