Čas přílivu (S10E04)

Po dvou rozpačitých večerech návrat Hercula v seriálové formě. Méně chladná režie, živější kamera, lepší postavy, více emocí a mistr detektiv hodně zatažený do složitého děje. Na závěr jako třešnička elegantní double twist, který bohužel ve finále trpí značnou překombinovaností. Přesto jsem se příjemně bavil a cítil napětí, které na téhle sérii tolik miluju.. (21.01.2007)

Tyhle poslední díly jsou docela příjemně zamotané, kdy opravdu čekáte na to, jak to vlastně bude vyřešeno, protože na první pohled není nic jasné. Poirot navíc exceluje v tom, jak pak všechno vyřeší a jeho seance na konci jsou pro mě prostě očekávaným prvkem, na který se opravdu těším. Tady opět kraluje zápletka. (18.05.2015)

Čas přílivu je typická Agatha Christie - typická ve smyslu zasazení děje do rodinného sídla plného záštiplných, intrikujících, přetvařujících se a po dědictví toužících příbuzných, kteří jsou kvůli vlastnímu prospěchu schopni čehokoliv. Také komplikovaností zápletky, okořeněné několika hříchy minulosti, je obvyklá. Už ne tak úplně typická je ovšem démoničnost vlastního pachatele a jeho duševní stav, hraničící vpodstatě se šílenstvím a také lehce překombinovaný závěr spojený s jeho odhalením. Ale jako celek snímek funguje víc než dobře, milovníci Hercula budou myslím i tentokrát spokojeni. (02.10.2011)

Když v detektivce scéna začíná tím, že někdo nese tác se snídaní ranní chodbou starosvětského šlechtického sídla, zaklepe na dveře a zvolá: "Paní, můžu vstoupit? Snídaně!", chvilku se neděje nic a pak zase zaklepání, o trošku nervóznější, stejně jako opakované zvolání, "Paní!", není příliš těžké uhodnout, co se bude dít dál a říká se tomu klišé. Příběhy pána s nejvýkonnějším procesorem z šedých buňek v hlavě jsou ostatně takových momentů plné, co měla taky grafomanka Christie pořád psát, že, to chápu. Dílu "Čas přílivu", stejně jako většině dílů podlední třetiny seriálu, zoufale chybí Japp, Hastings a paní Citrónová. Z propadliště propadáků to celé zachraňuje fantastický Suchet a nejzlejší zlejšek ze všech zlých zlejšků. Poirotovo zhnusení nad tím tvorem je na konci svou expresivností nevídané. A to baví. (11.12.2016)

Už u knižní předlohy jsem se nudil k smrti. A snímek zjevně velice přesně kopíruje inkriminovanou předlohu. Vyjma Davida Huntera to stálo za starou belu. Hercule opět řešil případ jen proto, aby na závěr obdržel od mladé dědičky decentního hubana a závěr... To je pořád to samé. Chybí tam ty hňupové Hastingsové, chytrolíni Jeppové a babky držgrešle. 67% (13.10.2014)