Podivná loupež (S01E08)

Tady je zajímavé snad až ono vyvrcholení, jinak nic moc, přitom na delším úseku by mohla zajímavost případu a jeho odlišnost od jiných případů mnohem lépe vyniknout, škoda, že Jepp tu plní jen úlohu inspektora- hlupáka, která mu v mých očích ne zrovna náleží. Jeden z těch slabších dílů " Zpátky hoši! Má u sebe puding! " (25.10.2013)

Skvělý a dost možná nejlepší díl první série. Tak akorát od všeho - Jappa i Hastingse (jejich nepřímá konfrontace, když sdílí pokoj, dokonce postel, je skvělá), prostředí anglického venkovského sídla i hospody... Navrch s jednou z nejlepších poirotovských automobilových honiček ever. Příběh ukradeného dokumentu je sice zase jednou příběhem ukradeného námětu (zdravíme Sira ACD), ale když se jedná o nejkrásnější letadlo v dějinách vesmíru, které si v epizodě navíc taky slušně zahraje, jsem ochoten přimhouřit oko. (20.12.2016)

Podivná loupež vybočuje z Poirotových případů tím, že zde vlastně nedochází k vraždě, a v podstatě jde spíše o špionážní honičku za lupičem (okořeněnou o nacisty) než o detektivku v tom pravém slova smyslu. A právě tyto "klasické" detektivky s mordem, jeho následným řešením a odhalením vraha mám radši. Tím pádem se pro mě jako diváka Podivná loupež drží v průměrných vodách, byť závěr není úplně tuctovou záležitostí. (08.09.2016)

Jak už jsem psal v jiných případech, bez vraždy pro prostě není ono. Tentokrát se jednalo o nicneříkající případ "ve jménu státu" , ve kterém se dlouho nevědělo o co že jde. Poirot samosebou rozlouskl tuhle hádanku poměrně rychle, ale tentokrát mě asi nejvíc pobavil Hastings jak si užíval automobilovou honičku. 69 % (27.02.2011)

U detektivek Hercule Poirota mám nejradši jeho vystupování, charisma a samozřejmě konverzační perly či bonmoty, které vždy dotvářejí řešení, někdy banálních případů a celkový dojem bývá výborný. Zde patří k nejlepším rozhovor se slečnou Lemonovou, kterou musím uvést úryvkem z jiné povídky : “ Miss Lemon looked blank. Poirot sighed, and missed the rich colourful imagination of his friend Hastings. Discussing a case with Miss Lemon was uphill work.“ . Jinak jde o dokonalou sekretářku, jejíž kartotéka nabývá dokonalosti státní knihovny. A teď rozhovor, který sleduje Hastings ležíc na gauči : Jedna dáma stále telefonuje, pane Poirote. Sakrblé, jaká strašná situace. Nemusíte být ironický, pane Poirote. Stále jsem jí opakovala, že jí s Vámi nespojím, protože mi neřekla jméno. Ano. Sdělila jsem jí že nepřijímáte anonymní hovory. Ale ano, slečno, někdy myslím, že má cenu přijímat pouze anonymní hovory. Ale, jak jí mám zařadit do naší kartotéky, když neznám její jméno ? Život především, slečno, kartotéka až potom. Hastings : Neměl byste si ji takhle dobírat. Nedokážu tomu odolat . :-) *** A jeden bonmot reagující na diskuzi o chybném obvinění Mrs Vanderlyn : Podle žabožrouta to nebyla. Žabožrout ví, že to nebyla ! (15.11.2011)