Jednoduchý plán

Dlouho předtím, než Sam Raimi vytvořil parádní "Spidey Trilogy", napadl ho velmi Jednoduchý plán:) Raimi zkrátka umí. Jeden by nevěřil, jaká, zdánlivě bezvýznamná, nevinná náhoda udělá z člověka příležitostného sériového vraha:) Stačí, aby liška s kořistí přeběhla přes cestu, abyste hodili sněhovou kouli "špatným" směrem a spustí se smršť neočekávaných a šílených událostí, které vás drsně odhodí na zcela jinou cestu, než tu, kterou jste si v klidu a s úsměvem na tváři plánovali. Snímek vévodí především po scénáristické stránce, rovněž okouzlující je nádherná, zasněžená krajina. Závěr filmu mi sice přišel lehce pochybný, ale to je jen "jednoduchý" detail:) (17.08.2012)

Scénář: Scott B. Smith .. Tahle země není pro chamtivé. Kdysi jsem si myslel, že Jednoduchý plán je Fargo (ta podobnost ta prostě je - sníh, kufr peněz), jenže Fargo je mnohem lepší a intenzivnější podívaná na obdobné téma. Tady jsem měl problém uvěřit za prvé kolotoči vražd, které jsou nadbytečné a za druhé kolotoči vražd, které policii nevzrušují. ___ Jestli ti Coeni jen moc nečtou, než se pustí do svých "originálních" scénářů :-)) __ 70%. (01.04.2008)

Raimiho přímočará odpověď na černohumorné Fargo bratří Coenů? Nikoliv. To pár let před tím usednul ke svému psacímu stroji američan Scott B. Smith, nadepsal si velkými písmeny „v jednoduchosti (situace) je síla“ a rozvinul prostou zápletku, kterou si narozdíl od nejdivočivějších konspiračních teorií svých bratříčků, dokáže lehce představit každý divák resp. čtenář. Pár let poté zasedl znovu, aby knihu přepsal v plnohodnotný filmový scénář a společně se S. Raimim divákům naservírovali mrazivý (nejen kvůli roční době, v které se odehrává) thriller, postupně se měnící v plnokrevné, minimalisticky vystavěné, psychologické drama, s neustále přítomnou hutnou atmosférou (otázkou), zavrtávající se hluboko do vaší mysli jako červotoč do voňavého čerstvého dřeva a sice „jak byste naložili vy osobně s.....“. Navíc s řádně žhnoucím závěrem, kdy i nejzapálenější matematik-teoretik, rochnící si v nejdivočivější kombinatorice, pod tíhou faktů, pouze svěsí ramena, rezignuje, neomylně sáhne po kamarádovi ZIPPákovi, promne ruce a dopřeje si (nejdražšího) tepla z domácího krbu, v jehož světle se faktura od ČEZu jeví jako vítaný příjemný present. Navíc s hmatatelným přesahem aneb co je horší? Být mrtev nebo umírat (ve vzpomínkách) zaživa? K úplné spokojenosti (vyjma absence zapojení mozkových závitů vyšetřovacího týmu) mi tam snad už pouze scházel velký nadšenec (pod)zimních zahradních prací P. Stormare, nad jehož nefalšovaným zápalem, umem a citem pro věc, by jistě zaplesalo nejedno amatérské kutilské srdíčko. To je zase ale jiný příběh a kdoví, třeba se ještě, někdy v budoucnu, dočkáme volného pokračování. Třeba v podobě kraťasu od tvůrců nápaditých reklamních spotů Hornbachu, pod názvem „a co po sobě (ne)zanecháš ty“?! 85% (16.01.2014)

Sam Raimi can do things...obvykle. V tomhle případě se mi zdá, že "jen" natočil vlastní Fargo (opravdu, najděte deset rozdílů), a že to Paxton s Thorntonem nemohli sami prostě utáhnout tak dobře jako když se u Coenů sešla celá parta velkých jmen. Jenže ono je to ke konci čím dál tím lepší (i když jsem paranoidně čekal jiný/další zvrat), a ty dvě hodiny jsou kupodivu tak akorát. Sice na to musíte mít určitou náladu, a přijde mi to míň přístupné než to dokola omílané Fargo, ale svoji osmdesátku si to zaslouží. (21.08.2011)

Po čase jsem podlehla místnímu vysokému hodnocení a radovala se na kvalitní zážitek. Dopadlo to tak, že na mě z bedny dvě hodiny chrlila směs nelogiky, debility a frustrace, ale vydržela jsem do konce v očekávání, že přijde zasloužený trest. Taky nic. Nepochopím, jak se může spořádaný občan mávnutím proutku proměnit v hajzla a vraha a to bez špetky svědomí. O kojící matce, která s klidem Američanky kuje podrazácké pikle a ještě blbě, ani nemluvím. Herecky přesvědčil B.B.T. v roli idiota, který mě ale iritoval. Všichni hráli jak o závod, ale nepřesvědčili mě, i když scénář byl až mrazivě realistický. Přesto mě vůbec nezajímá, jestli můj soused žije dvojí život a má na krku např. 8 vražd (raději). Konec sice přinesl malou satisfakci a větší v doživotním traumatu běžné "chudé" americké rodinky, ale k popukání to teda nebylo! (22.08.2011)