Nádraží pro dva

Tohle je vážně velmi dobrá záležitost, ze dnes již neexistujícího SSSR. Znáte ten pocit, když vidíte nějaký film a na jeho konci si uvědomíte, že jste viděli něco výjimečného? Nečekáte nic a najednou dostanete mnoho, výjimečný zážitek. Přesně tak je to s tímto filmem. Klavírista Platon Sergejevič se dostane vlivem servírky Věry, do velkého průšvihu. Odjede mu vlak a on zůstane trčet na stranici. Z letmého setkání obou hrdinů se ale postupně vyvine vlivem náhody a vzájemných sympatií v krátkém čase mnohem víc. Vztah, který oběma hrdinům změní jejich životy na pořád. Minulost doléhající na oba dva hrdiny a budoucnost, která je více než nejistá je neodradí od toho najít si k sobě cestu. Jak by řekl klasik: „Amor vincit omnia“ neboli „láska všechno přemůže“. Možná se bude zdát zápletka s osudovým seznámením příliš „tuctová“, ale já ji v tomhle případě kvituji s nadšením. Skvěle to funguje ostatně jako celý film. Dlouho na mě z filmu „nedolehla“ jeho civilnost tak jako v tomto případě. Ten způsob herectví, to prostředí v němž se film odehrává i samotní hrdinové, jsou pro mě zvláštní, nebo lépe řečeno velmi cení. Atmosféra je zřejmě neopakovatelná, 80. léta v SSSR, nepůsobí ovšem jako tíživá deka represe a deprese, ale naopak divákovi umožní ponořit se do opravdu „civilní“ atmosféry té doby, kde lidé žijí svými životy a svými problémy. Viz. např. scéna na tržišti s melouny, skvělá ukázka bezprostřednosti lidí, kterou ve dnešních filmech moc nenajdete, bez strojenosti přetvářky. Pokud se snad odvážíte si film pustit čeká vás na dnešní dobu netradiční zážitek, laskavé pohlazení po duši filmového diváka. (29.07.2007)

Mám slabost pro Rjazanovovu tvorbu, reálie jeho filmů působí nesmírně věrohodně, v druhém plánu často na tu dobu také kriticky odkrývají tehdejší sovětskou realitu. Má neobyčejný cit pro výběr herců a je znát, že jim důvěřuje. Basilašvili určitě není typ romantického hrdiny pro běžného diváka, Gurčenková už nebyla nejmladší, přesto i cynik musí s dvojicí sympatizovat. Ljudmila Gurčenko, představitelka Věry, na CSFD sice profil nemá, doma se však od filmu "Karnevalová noc" (1956) těší hvězdému postavení i respektu coby herečka. (17.04.2008)

Tohle je opravdu lahodný zážitek. Přes dvě hodiny trvající vyprávění příběhu, v němž je velmi záhy zřejmé k čemu směřuje, ale přesto ani chvíli nenudí. Cesta k pointě je podaná tak mile a zajímavě, místy humorně, že se člověk nechává unášet sledováním přeměny tuctového chlápka v osobnost, které přiznává značnou dávku sympatií, a servírky - protivného střeva v citlivou a nejen fyzicky krásnou ženu. (15.05.2011)

Stretnú sa dvaja, on a ona, úplnou náhodou, a strávia spolu takmer celý film. Koľkokrát sme to už videli, viac či menej romantické. A tu je to zase celkom iné: sovietske, zápletka pre rubeľ dvadsať, v staničnej reštaurácii bez michelinskej hviezdy, a podmazom je okrem dychovky len hluk a trúbenie vlakov. Zároveň vďaka príbehu, dialógom, vtipu a kamere neuveriteľne zábavné, pútavé, a nebojím sa napísať, aj romantické. Plus výborná záverečná pieseň, ktorá si ako jediná vyslúžila aj kompletné titulky. –––– Ako ma vy kŕmite, tak ja spievam. –––– Hovoril som ti, aby si strážil melóny. Nič viac! (11.12.2018)

V ruských a sovětských komediích se moc nevyznám (snad kromě lovů a rybolovů, a kdysi Pruhované plavby). Ovšem stejně tak v českých, a tak mohu jen porovnat světské "nádraží" s československou "vesničkou", které vznikly přibližně ve stejné době. A protože jsem ochoten to udělat, musím i říct, že nádraží je o třídu výš - nejen proto, že má vyšší ambice, ale i proto, že to byl prostě pěkný pár.... A také proto, že mi "večeře na dače" připomněla jednu historku z Buddhova minulých životů (džátaky), kde si mistr testuje budoucí choť, zda není pyšná (to byla dříve asi nejhorší ženská vlastnost) - odmítne tři jídla, jedno jí dokonce hodí pod nohy. Ona se ale nevzdá a z oněch tří upraví ještě čtvrté, které již přijme. (29.08.2015)