Hellraiser II: Svázaný s peklem

Tony Randel se do toho oprel teda paradne. Styklovani pekelne atmosfery pomoci ruznych zanrovych prostredku certifikovanych svym predchudcem funguje, da se rici, bezchybne. Ikdyz na muj vkus se zbytecne v nekterych fazich Hellbounda Rendel urputne drzi ciste surrealistickeho vypraveni, nakonec vydava veledilko, nad nimz uznale tleskam. Je jen dobre, ze se nesnazi nekompromisne protlacit sve inovativni napady tykajici se brutality a okazale akce , ke ktere maji tvurci "dvojek" sklony, ale sympaticky navazuje na Barkeruv zaklad vypraveni (fantaskni podobu pekla a postavu letajiciho serdžna si ale klidne mohl odpustit)... O minimum slabsi nez jednicka, avsak stale elitni horror, jehoz pribeh exponencialne graduje a konzument se ani sekundu nenudi. 9/10 (25.09.2008)

Už rok po jedničce přifrčela dvojka (ale bez Barkera), která začíná tam, kde jednička končí, a přivádí zpět všechny staré známé s výjimkou Kirstyna otce. Dvojka klasicky nabízí všeho mnohem víc - víc prostoru pro Cenobity, jejich dimenzi a mytologii i víc krvavých efektů, dokonce víc kostek. Výlet do labyrintu cenobití dimenze byl imaginativní, ale rozbití tajemství kolem Cenobitů a jejich polidštění mě nepotěšilo, zvlášť když jim scenárista nevymyslel nijak zajímavý background. I tak solidní pokračování, byť tuhle sérii ve vyložené oblibě nemám. (09.10.2022)

Oproti prvnímu dílu má dvojka zásadní nedostatek - chybí totiž to očekávání, překvapení z toho, co přijde. Už víme, že existují Cenobité, že nejspíš uvidíme lidi bez kůže atd. Pocit znepokojení z jedničky je ve dvojce upozaděn, přesto má film zvláštní atmosféru zla. Julie prostě je ďáblice a doktor Channard zvrhlý šílenec, nehrají si na to, žijí tím. Ovšem zklamalo mě už to, že na začátku byl převyprávěn příběh z jedničky a tím jsem nabyl pocitu, že se dívám na film pro blbce. Tenhle pocit naštěstí odezněl a já si mohl docela dobře užít monstrózní fantazii tvůrců efektů a výtvarnou inovaci designérů a animátorů, která připomíná skoro až Švankmajera. Hlavně díky vizuálu si film podržuje některé kvality z prvního Hellraisera. HUDBA: Christopher Young z části navázal na svou práci pro první díl, zčásti přichází s novými motivy - hudba působí lehce nesourodě, což ale není na škodu. Škoda jen trochu nevyužitého potenciálu z jedničky (téma u Cenobitů prostě bylo lepší tam). (13.06.2010)

Stačí jen pár kapek životodárné tekutiny na zkrvavené matraci a peklo může opět otevřít svou náruč. Tentokrát se místo Franka vrací do našeho světa jeho milenka Julie, ta vypočítavá děvka z předchozího dílu. A díky šílenému psychiatrovi Channardovi nám je odhalený svět uvnitř Lemarchandovy kostky: rozsáhlý labyrint plný hrůzy, bolesti a samozřejmě krvežíznivých Cenobitů... Aby bylo jasno, dvojka je posledním zářezem v sérii, která se ještě drží Barkerem načatého konceptu a hodně temné atmosféry. Neúprosný čas se tu podepsal především na některých efektech, jenže všechno ostatní, ať už skvělé masky nebo Youngova hudba, hezky dozrálo a tvoří výjimečný, fantastický horor. A těch pár matoucích nesmyslů (vyhořelý dům z jedničky opět stojí a ona matrace je plameny nedotčena) jsou pouhým detailem. (04.07.2011)

Ešte na začiatku sa to hralo, ako na zaujímavý nápad. Lenže potom to prestrelilo a už to išlo všetkými možnými smermi a na 110% Lenže bez toho, aby to skutočne niečo zaujímavé vypovedalo. Cesta do pekelného sveta mohla mať také množstvo zaujímavých scén, nápadov a vyústení. Stala sa z toho len prostoduchá záležitosť, ktorá síce v rámci kauzálnosti fungovala, ale tú dušu a napätie pôvodnej Barkerovej predlohy to skrátka stratilo. Ako príbeh, čo by mal celý ten vesmír rozvíjať, je to trestuhodne nevyužité. Až tak, že každá veľká scéna a zvrat je v zásade natoľko v rámci kontextu predvídateľný až sa pri svojej veľkoleposti predstaviť určitý aspekt tohto univerza stáva, nudným. Posledných dvadsať minút som prezýval. Takže niekde na pol cesty. Hlavne stále kvôli maskám a hudbe. Ale úpadok oproti predchádzajúcemu dielu je citeľný. (20.10.2022)