John Wick: Kapitola 4

Na beckovu zanrovku mimoriadne ambiciozne. Obcas az srandovne (ako napr. pri citacii Lawrenca z Arabie). Na druhej strane sa tvorcom velmi uspesne dari budit dojem, ze ide o nieco vynimocne. A casto sa im to aj dari. Ma to uzasny vizual a hromadu wow momentov. Dlzka nevadi. Dava tomu pocit istej dolezitosti. Proste obsahovo aj formalne prestylizovana jazda s niekolkymi uzasnymi scenami. A v neposlednom rade novy referencny titul zanru. 9/10 (24.03.2023)

V kině sedělo asi pětadvacet lidí a jednu chvíli jsem si říkal, kolik z nich je asi nájemných vrahů... Jako vocaď pocaď. Chad Stahelski znovu dokázal, že osmdesátá a počátek let devadesátých jsou jeho šálkem kávy. Ale to už víme. Absurdní svět zabijáků je snad ještě přepálenější, k démonovi Jonathanovi protivníci přiskakují zhruba tak, aby je neprůstřelný vnuk Johna Matrixe dokázal postupně likvidovat, vypadat u toho skvěle, být nasvícený nočními neony nebo západy či východy slunce, a doufajíc, že všechny policejní sbory mají zrovna nějaké veledůležité školení. Odměny na Johnovu hlavu jsou stále vyšší, postav přibylo, ovšem budování světa a jeho mytologie tvůrcům pořád fakt moc nejde. Celá organizace zabijáků je už prostě dost mimo, a jednoduše mi nejde nerýpat do toho, že nejpřesnějším střelcem i bojovníkem s mečem je široko daleko nevidomý Donnie Yen. Celé je to pochopitelně vizuálně absolutně opečované, nápadité, kontaktní, a to všechno v přehledných dlouhých záběrech. A je jedno, zda jde o bitku, přestřelku nebo honičku v autě. Vrcholem je (za mě) asi stylizovaná řežba na německé (mokré) diskotéce, kterou si užije hlavně buřtík Scott Adkins, či originálně z ptačí perspektivy nasnímaný masakr ve starém baráku. Samozřejmě je tu ještě velkolepá přestřelka na kruhovém objezdu či závěrečné „schody“, ale tam už se chtě nechtě dostavuje jakási přesycenost. Ač jsou sekvence vizuálně opojné i vynalézavé. Ovšem stejně tak i monotónní a prázdné. Takže já prostě místy jen seděl, občas se nadchnul, ale mnohé zůstalo tak nějak bez reakce. (25.03.2023)

Čtvrtá část - dlouhá a s ještě větším množstvím mrtvol, i když oběti už nejsou tak hezky naturalisticky zmasakrované. Nevím, kam se může posunout další díl, jelikož pořád je to tak nějak podobné. Paradoxně nejlepší mi přišly pasáže, kde se nezabíjelo, i když některé scénky byly plné adrenalinu. Vybíjená v klubu efektní, masakr v domě snímaný shora měl šmrnc a ještě více evokoval počítačovou hru, naopak schody měly zkraje náboj, při neustálém kutálení se dolů ho ale ztratily a staly se ubíjející nejen pro Johna, nýbrž i pro mě. Pokud jsem u předchozí části poznamenal, že z Johna se stal nezranitelný mutant, tak zde už působil rovnou jako nesmrtelný. Tenhle přesah do sci-fi je na jednu stranu fajn, na druhou eliminuje jakékoliv obavy o hlavního hrdinu. Alespoň o jedno oko mohl přijít! Na některých efektech byly příliš vidět pixely, nejvíce asi při potyčce s auty u oblouku. Alespoň že mezititulková scéna zůstala u náznaku, což úplně stačilo. Při ohlédnutí zpět mi nakonec vychází nejlepší první část... 3,5* (14.04.2023)

John Wick je taková luxusní osvědčená akční restaurace, do který si zajdu vždycky, když mám chuť na nejchutnější akční menu v širokém okolí a vždy dostanu libové akční kousky v podobě soubojů, přestřelek, moto honiček a drsňáků všeho druhu. Trošku jsem se bál jestli to tvůrci dají i na po čtvrté, ale dali. Umí opravdu hodně chytře těžit ze "světa zabijaků"  mají mimořádný cit pro vizuální stránku a akci dokáží přenést do orginálních interiérů i exteriérů. V první akční náloži jsem sice měl pocit že se frajeři zblízka střílí do hlavy a nic, krytí kabátem je sexy efektní, ale když kulky lítaj z druhý strany není to až tak praktické jak se to tvůrci snaží ukazovat, místy při pohledu na nálože, který od nepřátel dostává John Wick mám pocit, že John W je výsledek soulože Terminátora s Robocopem, ale co kurva, chci pořádný akční film chci, mám ho v podobě páně Wicka, mám, tak co bych puntičkařil. Navíc pořád se jedná o sakra netuctový příběh, kde hudbou počínaje a vymazleným finále všechno vypadá tak hrozně sexy. (20.03.2023)

John Wick 4 je dlouhej jak písnička od Meat Loafa a táhne se jak žabí hlen. Ovšem jakmile dojde na akci, zařadí forsáž. Naprosto nejlepší je intermezzo se Scottem Adkinsem, kterej skládá hold Sammo Hungovi a trousí hlášky skoro jako Joe Hallenbeck. Tuhle berlínskou etudu jsem si vyloženě vychutnal. V závěsu se drží akce u Vítězného oblouku v Paříži, která byla taky naprosto bezchybná. Zbytek akce je naprosto v pohodě, ale kromě délky a spousty filosofických keců, který mi místy přišly jako ze série Rychle a zběsile, mě tam dost štvala i ta neuvěřitelnost toho, co všechno byl Wick schopen přežít. Nad tím by žasli i Mokří banditi. :) Podtrženo, sečteno - dalo se to ukoukat, ale vracet se už časem asi budu jen ke dvěma výše jmenovaným scénám. Silnější tři hvězdy to jistí, nicméně žádné pokračování už ke štěstí nepotřebuju. (25.03.2023)