Strategie pavouka

Athos Magnani, syn hrdinu z odboja, ktorý bol zabitý fašistami v roku 1936 v rodnej obci Tára v Palerme, prichádza vyšetriť vraždu svojho otca, ktorá doposiaľ nebola objasnená. Obec žije v uctievaní tohto hrdinu, ktorý tu má pomenovanú ulicu, pomník aj kultúrne centrum nesie jeho meno. Ale všade sa stretáva s nepriateľstvom a odhalí sprisahanie s cieľom zakryť pravdu, ako sa všetko odohralo. Film je natočený podľa poviedky Námet o zradcovi a hrdinovi z knihy Zrkadlo a maska od Jorge Luis Borgesa. Jeho méta je klamstvo v mene odvahy alebo zbabelosť skrytá za hrdinstvo. Ľudia sa v podstate nemenia a Taliansko sa musí s touto históriou vysporiadať samo so sebou. (27.03.2015)

S touto Borgesovou povídkou mám jeden problém: pokaždé, když ji čtu, tak si zaboha nemůžu vzpomenout, jak to je s tím zrádcem a hrdinou. A Bertolucciho film jsem pustil, aniž jsem si povídku osvěžil, takže jsem místo sledování filmu celou dobu jen přemýšlel nad tím, jak to vlastně bylo. Teď už si to snaž zapamatuju (fixovaná vizualizace se do paměti ukládá líp, než imaginativní narace - snad...) (16.09.2018)

Ja sa odvážne domnievam, že práve tento štýl rozprávania nie je Bertollucimu až tak vlastný, ako niektorým jeho európskym kolegom. Príbeh muža, ktorý prichádza do mesta, kde "odbojoval" jeho otec, vznikol na motívy poviedky a stále mám pocit, že na celovečernú dĺžku je preťahovaný trochu umelo. Možno som očakával niečo v zmysle Konformistu, tento film je ale úplne iný, komornejší. Mestečko, ktorého meno som už aj zabudol, je akoby dávnou traumou stále paralyzované, akoby sa stali z miestnych žijúce, statické mŕtvoly, vytvárajú ho prázdne priestory. Nie sme upozorňovaní na prechody v čase, rovnakí herci nám túto identifikáciu taktiež sťažujú, ale tieto momenty prechodov mi prišli na filme ako to najzaujímavejšie: forma strihu. Stratégiu pavúka považujem trochu za Bertolucciho experiment, ktorý si vyžaduje cca dve zhliadnutia. Ak by ste chceli o ňom niečo zmysluplné aj napísať. A ten názov? Klamstvá sú zložité siete, ktoré ale nie sú tak pevné ako pavučina, iba to predstierajú....hm...70% (12.12.2015)

Každou Borgesovu povídku by se dalo, mohlo, možná i mělo, zfilmovat - na rozdíl id Ernesta Sabata, u něhož by každá kniha mohla vydat i na někollik filmů. Povídku "Tema del traidor y del héroe" (česky asi nejlépe "Téma zrádce a hrdiny") vydal Jorge Luis Borgesv roce 1944 v 112 čísle časopisu Sur. Třístránkovou povídku lze shrnout ve třech větách: . Fergus Kilpatrick había encomendado a James Nolan el descubrimiento del traidor... (volně: Fergus Kilpatrick - zde Athos Magnani - se svěří členům své protibritské - zde protifašistické buňky - že odhalil zrádce. Nolan nezvratně zjistí, že zrádcem je samotný Kilpatrick. Ten to potvrdí, ale chce, aby jeho trest nepoškodil vlast (tj. prospěl hnutí) --- A to je všechno. Ale v podstatě to není nic. Borges, a stejně tak i Bertolucci řeší několik zásadních otázek - některé z nich: Jaký je vztah mezi (zdánlivě) pravdivým popisem události a dogmatem nebo mýtem, zrádcem a hrdinou, pravdou a básní (Goethe)? Vyžaduje demaskování viny vždy trest (Oidipus)? To, co se stalo, je vždy reálné a musí se neustále opakovat (Shakespeare)? Hrdinské i proradné činy mají své nezbadatelné následky (Rigoletto)? (15.09.2016)

Tohle je snímek, který mě naprosto utvrdil v tom, že mě prostě snímky, které nejsou dějové, tolik nezajímají. Ano, na film je možné se dívat jinak, než pouze jako na formu pro vyprávění příběhu, stejně jako literatura nemá jen vyprávění, ale pro mě takový film prostě nemá tak velkou cenu jako něco, co má děj. Je mi líto, ale nebýt tohle v knize "1001 filmů, které musíte vidět, než zemřete", tak se na to nikdy nepodívám. (24.07.2015)