Když Harry potkal Sally

Nikdy sa žene nechváľte, že dokážete odhaliť fingovaný orgazmus, dokáže vás totiž vyviesť z omylu v ľubovoľnej situácii. Žiadny film nedokázal takto vtipne a trefne vyobraziť kamarátstvo medzi mužom a ženou. Dokonale vyplnené žánrové klišé obohatené o inteligenciu a nadhľad sa stalo okamžite po premiére kultom. Množstvo filmov inšpirovaných touto peckou (z poslednej doby napr. One Day alebo Love, Rosie) pôsobí oproti originálu ako nevyluhovaný čaj. Snímka obsahujúca jednu z najvtipnejších a najikonickejších scén v histórii žánru bola nominovaná na Oscara za najlepší scenár a naštartovala kariéry Meg Ryan a Billyho Crystala. (16.03.2016)

Obsah filmů na seznamů nejlepších romantických komedií se pochopitelně liší případ od případu, na málokterém ovšem chybí Když Harry potkal Sally. Rob Reiner možná není vnímán jako velká režijní legenda, jeho filmy jako Misery nechce zemřít, Pár správných chlapů, Princezna Nevěsta nebo právě Když Harry potkal Sally ovšem zaručí, že se na něj bude jako na režiséra jistě vzpomínat v dobrém. A odkaz Reinera tomu bude moct být do jisté míry vděčný zmíněnému Harrymu a Sally. Nora Ephron napsala dvojici filmů Samotář v Seattlu a Láska přes internet, dvě kultovní komedie s Tomem Hanksem a Meg Ryan, právě před Tomem Hanksem ovšem Meg Ryan měla po boku Bilyho Crystala, pro Ephron to tehdy znamenalo druhou nominaci na Oscara za nejlepší originální scénář po Silkwood. Jestli Když Harry potkal Sally něco dokazuje, je to fakt, že scénáře Ephron v sobě skrývaly velkou dávku lidskosti, díky tomu též uvěřitelnosti. Je to příklad velmi chytré romantické komedie, zároveň specifický úkaz toho, jak s citem vyobrazit přátelské pouto mezi mužem a ženou. Scénář Ephron do jisté míry vycházel z přátelství, které Ephron udržovala s Reinerem a Crystalem, Reiner měl za sebou navíc čerstvý rozvod se svou manželkou Penny Marshall a postava Harryho byla do jisté míry založena na něm. To celé ještě více přispívá autentičnosti celé komedie, ne nadarmo se říká, že ty nejlepší romantické komedie jako by psal sám život. I proto je Když Harry potkal Sally plné zábavných momentů (,,I'll Have What She's Having´´ rules!) Postupný děj této romantické pecky nemusí za pochodu dvakrát překvapovat, výjimečnou jí totiž dělá právě chemie ústředního dua. Harry chvílemi působí jako postava z filmu Woodyho Allena, kterou Allen stvořil k obrazu svému (tak to měl ostatně většinu své kariéry ve zvyku), Sally poté rozhodně není tuctovou hrdinkou romantických komedií.  Když Harry potkal Sally pokrývá 12 let společného prolínání životů dvou ústředních postav, kdy těchto 12 let ukazuje, že žádný vztah není černobílý, naopak vztahy bývají komplexní, kdy existuje spousta toho oťukávání, nástrah nebo nových pohledů na věc. I když zdánlivě nemusí jít pro mnohé o tak zásadní milník svého žánru, nevyhnutelně Když Harry potkal Sally ovlivnilo spousty svých nástupců. Síla filmu i po více než třech dekádách tkví v tom, že se v něm diváci mohou poznat. Každý mohl mít svého Harryho a nebo svou Sally. I když poté reálný svět pochopitelně není pohádkou, Když Harry potkal Sally je film, který i po letech snadno probouzí víru v opravdovou lásku a nebo alespoň v to, aby si každý skutečně mohl najít svou/svého Harryho/Sally.  Rob Reiner se sice pravděpodobně nebude vyskytovat na seznamu nejzásadnějších filmařů historie kinematografie, minimálně v rámci romantického žánru si i díky Princezně Nevěstě a především Když Harry potkal Sally zapsal nezpochybnitelnou pozici. Když Harry potkal Sally se totiž bude i v dalších letech na seznamu nejlepších romantických komedií objevovat zcela právem.... (14.02.2024)

Velmi solidní romantická komedie, která na jednu stranu zůstává v zaběhnutém řádu věcí a to svým vyprávěním, vývojem (i koncem), ale daleko přesahuje své konkurenty opravdu inteligentním a místy i kousavým humorem. Což v praxi znamená, že se na film můžete dívat i bez inzulinových injekcí ukrytých v nočním stolku a dokonce i v případě, že máte (podobně jako já) smrtící alergii na růžovou barvu a plyšová zvířátka. Jinak celý film jsem se nemohl zbavit dojmu výrazného vlivu Allenových komedií ze sedmdesátých let (především mám na mysli Annie Hallovou a Manhatten), které pod satirizujícím povrchem ukrývají skutečnou, nepřikrášlenou lidskost. Ostatně i hlavní postavy v sobě nesou tento „oživující“ rozpor – civilnosti se nám dostává právě skrze Crystalův pesimistický cynismus, či naivní náročnost Ryanové. Ovšem právě tohle je na snímku vůbec to nejlepší. Až skrze „vadnost“ se postavy stávají lidmi, ke kterým postupem času cítíme čím dál tím větší empatii a proto nás poté ty po cestě rozsypané střípky a odlesky romantiky mohou naplnit mnohem větším dojetím, než by mohl dosáhnout film s prototypy charakterů alá pán a paní bezchybní. Ono když se nad tím zamyslíte do důsledků, je to docela zajímavý fenomén. Opravdového pohnutí se člověku nedostává po shlédnutí ideálu, ale až v ideálu, který je přiložen do kontrastu s nedokonalostí. Kdybychom si odskočili do jiného žánru, co jiného dělá hrdinské činy opravdu zářivými, než jejich těžkost (která je sama o sobě temnou) a k čemu by byl třeba příběh zobrazující utrpení, které není vykoupeno lidskou odvahou, tím inspirujícím výkřikem „navzdory utrpení půjdu dál“? Asi tak jako bílá opravdu vynikne až ve chvíli, kdy je dána na černé pozadí, pro skutečný projev ideálu lásky je nutná nedokonalost. Tím vlastně autoři řekli hodně podstatnou věc o milostných vztazích (a o vztazích obecně). Láska není o nalezení dokonalého partnera bez chyb – láska je přijetím chyb druhého, a to takovým způsobem, až se i ony stanou součástí neopakovatelné dokonalosti toho, koho milujeme. (30.01.2017)

Zápas bez pravidel zvaný láska má své zvláštní specifikum a sice, že to nejlepší, co vám může nabídnout, necháváte mnohdy celý život jen doslova procházet kolem sebe.. Reiner si půjčil od Allena nejen kulisy podzimního Nového Yorku a natočil nadprůměrnou romantickou komedii těžící z chytře napsaných dialogů N.Ephron a přesného výkonu jednoho sarkasmem hýřícího škaredy, co bude brzy uvádět Oscary. Nebudu myslím spoilerovat, když napíšu, že k dokonalosti mi scházelo vymanit se z osvědčené šablony poslední čtvrthodiny podobných filmů v podobě schématu: krize - odloučení - uvědomění - běh (sprint) - vyjádření - huban - dvakrát yes - zase huban a patrový dort z kokosu - čokoládová poleva zvlášť, však to znáte.. Zajímalo by mě, jak by si M.Ryan a hlavně B.Crystal poradili se scénou předstírání orgasmu v bistru, kdyby si prohodili role.. (11.02.2011)

Pre mňa sklamanie a vôbec to za romantickú komédiu nepovažujem. Polovicu času sa tam len žvásta o sexe, žiadny pekný vývoj vzťahu. Dvaja hlavní protagonisti sa akože roky zbližujú, ale takmer všetku svoju konverzáciu zužujú na intímne záležitosti. Scéna s hraným orgazmom mne osobne prišla ako jedna z najtrápnejších scénok vo filme vôbec. (11.02.2021)