Polojasno

Obsah poráža formu nie na body, ale rovno KO. Každý druhý záber je detail na oko a ak náhodou nie, tak na oko a spotené čelo. Do toho čiernbiele zábery akože priemyslenou kamerou sprevádzené "nepostrádetaľným" bzučaním zoomu, roztrasené a spomalené zábery, atď. Príliš veľa strihu, príliš málo filmu. (20.11.2004)

Na televizní film to není špatné, ale nelíbilo se mi až příliš okaté a nezdařené vykrádání JFK Olivera Stonea. Herecky velmi rozporupné, zatímco Postránecký zazářil, představitelé hlavní role jakoby neusnesli břímě povalené na ústřední hrdiny. Střídání dokuemtárních a hranných záběrů není příliš šťastnou volbou a také některé záběry jsou zbytečně předramatozované. Ale jinak dobré. (28.11.2008)

Já osobně Polojasno považuju za jeden z nejlepších filmařských příspěvků k událostem listopadu 89. Vedle přehnaně patetických dokumentů je tohle míň patetický, ale neskutečně emocionální film, který navíc s účastí známých (a ve svých rolích výborných) herců je pro řadového diváka určitě přínosnější. Povinně bych to pouštěl na školách. A z úlisného estebáka a bohorovných hlášek Alojze Lorence mě mrazí ještě dnes. (20.12.2011)

Renč svojí "invenční režií" kvalitní téma zruinoval. Snaha být i během konverzaček mě brzy umořila - neustálé akční zoomování kamery včetně zvuku, podivné ultrazpomalovačky (vrcholně pitomá postelová scéna) a démonizující detailní záběry dávají celé věci pocit propagandistického divadla, které si téma sametové revoluce nezaslouží. Tradiční zklamání je Renčova neschopnost pracovat s herci, hlavní hrdina je stylizovaný jako drsný detektiv s cigárem, většina neznámých tváří buď přehrává nebo hraje mizerně. Kašlete na to a přečtěte si radši knihu, tohle je opravdu trapárna nejtvrdšího zrna nehledě na informace a poznatky, které přinesla předloha. (27.01.2014)

Deník studenta a pozdějšího člena vyšetřovací komise Václava Bartušky je jedna ze zásadních zpráv o průběhu událostí ze 17. 11. 1989. Vágní a nicneříkající výpovědi tehdejších příslušníků SNB a StB jsou postaveny do kontrastu s osobními zkušenostmi těch, kteří byli na Národní třídě vystaveni brutálnímu útoku. Bohužel, Renčova režie je jakoby nepřítomná, vřazování autentických záběrů postrádá vlastní dramatický účin a vlastně jen kopíruje hrané pasáže. Někteří herci jsou ale přesvědčiví (vynikající Postránecký, Vinklář, oba Hrušínští, Ľubo Roman v roli generála Lorence) a díky nim vzniká před kamerou patřičné napětí. Určitě ale platí, že v tomto případě je mnohem lepší přečíst si stejnojmennou knihu. (17.11.2021)