Dva papežové

Tak tady je celkem jasné, komu autoři fandí, ale moc se mi líbilo, že i přes viditelné protěžování budoucího papeže Františka tu nedochází k lacinému odsudku konzervativního směru reprezentovaného Benediktem XVI.. Během vzájemných rozhovorů sice Benedikt tahá za kratší konec, ale Meirelles to dokázal podat natolik jemně, že má divák pocit absolutní vyváženosti. To by samozřejmě nešlo bez kvalitně napsaných dialogů a obou hereckých veteránů veteránů přičemž si troufám napsat, že pro Pryce se jedná o životní roli. Jeho podoba s papežem Františkem je úžasná. Vedle slovních cvičení se film věnuje i minulosti současného vatikánského šéfa a jeho nejasné úloze během tzv. špinavé války probíhající v Argentině v 70.letech, jeho proměně z konzervativce pokrokáře a působivé jsou i výjevy z konkláve. Fotbalový závěr pak pohladí po duši. Pokud měli autoři za cíl přiblížit nejvyšší představitele katolické církve lidem, tak se jim to povedlo téměř dokonale. Dukovu kritiku nechápu. 90% (19.06.2020)

Dal bych odpad, ale herci hrají fakt skvěle a výprava je dokonalá. Jinak ať mi nikdo netvrdí, že nejde o film na objednávku. Kardinál Bergoglio je úpa úžasný, civilní, moderní, fandí fotbalu, má rád skupinu ABBA, miluje uprchlíky (jedno, že spíše ekonomické migranty), ale ten Ratzinger, poslyšte, ten pořád lpí na tom kozervatismu, a tak musí dobrák Bergoglio přiletět do Říma, aby Ratzingerovi otevřel oči, a ten si pak mohl zatančit tango a s Bergogliem u pizzy a fotbalu kouknout na fotbal... Jen mám sice pocit, že ten Bůh a Desatero a hřích a kříž se někam vytratily, ale tady jde o liberální hodnoty, které naženou hromadně zase lidi do kostelů! Bez ironie, tenhle film je  jedna velká blasfemie na papeže Jana Pavla II. i Ratzingera. Celé se to od začátku veze na vlně "Jan Pavel II. posílil konzervatismus v církvi zaměřený proti homosexuálům a svěcení žen", "Ratzinger nezná písničku od skupiny ABBA, kterou si píská Bergoglio", "kostely se nám v Evropě vyprazdňují, je třeba svěží vítr z hor", "Bergoglio má oblíbené fotbalové mužstvo, tak je fajn", "Bergoglio představuje změnu, reforma je fajn", "Bergoglio obědvá s černošským kardinálem, Ratzinger ne" (velká lež, poslední knižní rozhvor dělal Ratzinger s africkým kardinálem Sarahem!), "Lidé opouštějí katolickou církev kvůli konzervatismu", "uprchlíci jsou fajn"... Atd. Ostatně se tahle hra hraje i obrazem - Bergoglio je čilý, aktivní, zajímá se o koření, Ratzinger se všude jen šourá o holi. Hodně to překrucuje skutečnou Ratzingerovu osobnost, jeho myšlení a názory, a na druhou stranu to hodně idealizuje Bergoglia, kdy se temné stránky jeho života ponechávají vědomě stranou. Není to fér. Takže film působí spíše ideologicky, na objednávku. A dnes už můžeme říct, že tento "nový, svěží vítr" nové katolíky do kostelů nepřivedl, navzdory této až přehnané agitační adoraci jak z dob statečných komunistických ocelářů. (18.08.2023)

Jsem věřící a tohle je povedené dílo z dílny Netflixu. O papeže Benedikta XVI. a Františka jsem se moc nezajímal, církvi moc nevěřím. Jsem věřící, věřím v Boha, ale církev má za sebou tolik skandálů a tolik informací nám tají... Takže jsem za tenhle snímek rád, dozvěděl jsem se něco o jejich životě, především tedy o Františkovi. Já jeho názory moc nemusím, ale bylo fajn sledovat jak se vyvíjel jeho život. (06.06.2020)

Příjemná konverzačka, ve které uvidíte papeže koukat na Komisaře Rexe, nebo pochutnávat si na stánkové pizze. Právě jeho zobrazením coby člověka, který se taky potřebuje vyzpovídat a který může mít taky pochyby o svém poslání, si Meirelles získává diváka. Přátelství, které si tito dva ze začátku nesbližitelní knězové postupně vytvoří, se stává hlavní linkou filmu. Velmi dobré obsazení obou hlavních postav. Hopkins si německého radikála podává s typickým gustem a Jonathanu Pryceovi pro zobrazení jeho jemnějšího protipólu naprosto stačí jeho přirozenost. (08.01.2020)

Konečně to vypadá, že konec roku 2019 bude pro originální tvorbu Netflixu krokem vpřed. Dva papežové jsou dalším více než slušným počinem, který má hlavu a patu a zároveň nabízí určitou tvůrčí nadstavbu samotného tvůrce. Ta je patrná především v tom celkovém formálním pojetí a střihové skladbě. Oba aspekty napomáhají celkovému záměru filmu, ukázat 2 světově známé osobnosti v civilnější podobě. Ta je chvílemi vážná, kritická i soucitná, jindy zase ironická a vtipná. Dohromady to kupodivu docela funguje a téměř proti mé vůli si mě film pomalu ale jistě získával. A v tom vidím asi jediný zásadnější problém. Tluče se ve mně divák a kritik. Zatímco divák se bavil a nechal se unášet hlavně herectvím obou postav, kritik uvnitř mě nebyl ochoten na to přistoupit a soucítit s představitely organizace, která mi není příliš po chuti. Závěrečné dojetí tak pro mě znamenalo téměř až provinile pokrytecký zážitek, který ve mně patrně zůstane a postupně se stane vzpomínkou definující film jako celek. 7/10 (09.01.2020)