Dva papežové

Veľmi zaujímavé pojednanie medzi akoby dvomi líniami kresťanstva stvárnený mega hereckými výkonmi. Ja osobne som stále udivený, že bývalý pápež sa vzdal úradu, film sa snaží odhaliť pozadie. Avšak isto sa tým budú rôzne katolibánske kliky, keďže nový pápež František je omnoho liberálnejší. Ten sa konečne pýta otázky, ktoré by sa mal pýtať každý správny kresťan a nielen slepo nasledovať príkazy najbohatšej inštitúcie na svete, akou katolícka cirkev nepochybne je. Prečo hovoríme o celibáte ako nedotknuteľnom, keď bol stanovený až v 11. storočí a to len preto, aby sa nededili cirkevné majetky? A čo taký inštitút spovede, odpustky a ďalšie cirkevné sviatosti stanovené takisto až v druhom tisícročí a opäť len zo zištných pohnútok? Tých otázok a polemík je naozaj veľmi veľa a rozhovory medzi Hopkinsom a Pryceom sú to najlepšie, čo vo filme uvidíte. (27.12.2019)

Moc se mi líbila práce kameramana i výkony obou hlavních protagonistů, ale film se mi jako celek nehodnotil příliš dobře. Já si totiž o katolické církvi myslím své, a protože jsem v tomto směru demokrat, všechna ostatní náboženská stáda hazím na jednu velkou, zavánějící hromadu. Papežové si ve filmu sice moc hezky sahali do svědomí, ale já vnímám všechny totalitní režimy velmi podobně. Pokud by svého času vznikl v Evropě stát v němž by se k moci dostala katolická církev, nepřekonal by počtem obětí nacistický nebo komunistický režim jen proto, že by k tomu neměl technické prostředky. O tom jsem pevně přesvědčen. Všechny tyto režimy shodně pálily nevhodnou literaturu, likvidovaly lidi s vlastním (jiným) názorem a budovaly svou síť udavačů. Vždycky, když se stále vypasenější Duka vyjadřuje ke zločinům komunismu (ne, že bych je popíral), vzpomenu si na řádění inkvizice a na větu: "Kdo je bez viny, ať hodí kamenem." Námět filmu byl pro mě jasným odpadem, kamera a oba pánové to trochu zachránili. (08.08.2020)

Papež jede! Už má jeden seriál o dvou řadách a teď i celovečerák. No aby se z něj v dalších letech nestal akční hrdina! Tak předně film opravdu není o Benediktu a Františkovi, což není nic překvapivého. Je to spíše film o dialogu dvou rozdílných osobností a jejich sbližování. Emeritního papeže Benedikta mi prosím nehaňte, je to vynikající teolog a číst jeho knihy je famózní zážitek. Film se navíc vyvíjel ve stylu zlej skopčák Benedikt versus hodnej máčo Francesco. Ale já naštěstí nečekal, že dostanu dokument o skutečných osobách. A to, co jsem dostal, je vskutku zručná řemeslná filmařina okořeněná úchvatnými hereckými výkony Hopkinse i Pryce - a to zdůrazňuju. Dlouho jsem nebyl tak nadšen z hereckého umění. Jsem si téměř jistý, že oba skuteční muži se museli při sledování tohoto filmu náležitě bavit. Film, který mohou bez rizika sledovat i nevěřící. Jen verbal vyplodil tak hloupý komentář, až si kladu otázku, jestli vůbec pochopil, o čem že ten film vlastně je. (15.01.2020)

Film rozpolcený jako názory jeho dvou klíčových postav. Nemám sice sebemenší zájem angažovat se v otázkách náboženství, ale zdejší téma "měla by a jak by vlastně mohla církev polidštit své praktiky, aby se přizpůsobila současnému volnomyšlenkářství" je naštěstí univerzální a jednoduché, takže mě výměny názorů dvou vyhraněných osobností celkem bavily a zajímaly. Tedy přesněji řečeno, zajímal mě liberální postoj Františka, jehož snímek v první půlce profiluje jako zvěstovatele dobré a pokrokové vůle, jemuž nabručený Benedikt jen vznešeně odsekává a sám se v konverzaci tolik nechytá. Vztah mezi dvěma natolik silnými a inteligentními osobami je vůbec podán ukvapeně a vyprávění se od jejich důležité konverzace ve druhé polovině zbytečně na dlouho přesouvá k flashbackům, které dějovou linii v přítomnosti nijak významně neovlivňují. Jsou tam spíše proto, aby měl snímek lepší drajv a nebyl jen "nudnou" konverzačkou - což by se přitom rozhodně nestalo, kdyby Meirelles konflikt a spřátelení obou papežů více rozpitval a nechal oba fantastické herce ještě více hrát. Takhle jsou Dva papežové na rozcestí mezi důležitým konverzačním dramatem s hezkým historickým přesahem a stylově sestříhaným popkulturním klipem, v němž bezpochyby nadaný filmař s citem pro timing předvádí zbytečnou formální exhibici - v jeho rukou skutečně mohlo jít o zásadní počin roku a mrzí mě, že se to nakonec nepovedlo. 70% (07.01.2020)

Nejsem věřící a nemám ráda církev. A i přesto mě Meirellesův film fascinoval. Scénář se zabývá přesně tím, co zaujme i nevěřící - tj. vnitřní boj a nejistota zástupců dnešní církve. Že ji ztotožňuje primárně otec Jorge Bergolio (budoucí papež František) byla trefa do černého. Jeho postava je jistě přibarvena "po hollywoodsku", ale přiznám se, na mě to fungovalo a opravdu jsem s napětím sledovala jeho vývoj, příběh i obyčejné rozpravy. Jeho představitel Jonathan Pryce je jako vždy skvělý - nabízí moudrost stáří, ale i jistou živelnost a takovou tu lidskou dobrotu. Proti němu stojí legenda Anthony Hopkins coby papež Benedikt, který měl horší a nevděčnější úkol, protože Benedikt není a nemá být moc sympatickým člověkem. Ale film mě překvapil v tom, že právě toto je v jádru jeho části příběhu. Když se tito dva herci a dva papežové sejdou a jednoduše mluví o tom, co představuje církev pro současný svět, jaké jsou její prohřešky a co může udělat dobrého, je to fascinující. Skvělá práce všem zúčastněných, zkrátka film, v jehož jádru je člověk, jeho víra a jeho srdce. Jakkoli pateticky to zní. (24.04.2020)