Dva papežové

„Váš styl a metody jsou zcela jiné než ty moje. Nesouhlasím s nimi... tedy s většinou co říkáte a děláte, ale... “ /// Nevadí mi se zamyslet a mám rád politický filmy. Tady navíc mrkneme na volbu papeže (což jde většinou mimo mě) a taky trochu do zákulisí onoho úřadu. Jinak jde hlavně o názorovej střet dvou starejch chlápků, ze kterejch cejtíte (a vidíte) ten rozdíl v myšlení a názorech. Pokrokovej a moderní Kardinál Jorge Bergoglio v diskuzi s Papežem Benediktem XVI., kterej je spíš "konzerva". Ale taky je vidět rozdíl povah - německá strohost proti jihoamerický vášni pro život. Furt jde ovšem o církev. Výsledkem je zrychlenej životopis Papeže Františka a přesto, že jsem bezvěrec, před Meirellesem smekám. Dokázal celý dvě hoďky udržet moji pozornost a navíc vyvolat pozitivní emoce! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Čekám na kouř. Z komína. 3.) Miluju, když Hopkins hraje Smetanu. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (10.01.2020)

S životopisnými filmy je to těžké. Zvlášť, když se jedná o dvě tak zajímavé postavy, které jsou zahrány tak přesvědčivě a příběh je podán ve velmi důvěryhodných kulisách. Byl Ratzinger taková konzerva? Nevím, ale Hopkins je fantastický. Těší mě, že to tam ještě stále má. Neméně vynikající výkon odvádí i Pryce a film o dvou starých duchovních je díky jejich herectví a kvalitnímu scénáři a režii velmi dynamický, jejich dialogy osudové a je radost je sledovat. Velká pec. (23.12.2019)

Herecká epopej dvou stárnoucích bardů, citlivě naroubovaná na nejdůležitější muže církve, řešící všechny starosti, radosti i smutky s tím související. Tím vším je snímek The Two Popes režiséra Fernanda Mierellese, jenž nás zavede do hlubin fungování Vatikánu, procesu volby papeže a minulosti toho současného – papeže Františka. A i když se jedná o krystalicky čistou konverzačku, vězte, že se nebude nudit téměř vůbec. Všechny dialogy jsou břitké a krásně vypointované, pročež nemáte skoro žádný problém se dokonale ponořit do verbálního šachového turnaje mezi oběma muži a celé si to královsky užít. Je zde tedy jasné, že tento úspěch by byl poloviční bez Anthonyho Hopkinse a Jonathana Pryce, kteří zde předvádí jedny z nejlepších hereckých výkonů své dosavadní kariéry. Věříte jim totiž každé slovo, mimiku i emoci, takže to výsledný dojem z celého snímku ještě více prohloubí. Co tedy dodat na závěr? The Two Popes je nádherně nasnímanou poctou dvou papežům i hercům, na níž se až na pár drobných detailů výtečně kouká. Je totiž nádherně staromilská, upřímná a především ojedinělá. Tohle zkrátka musíte vidět. Skvělá práce! (Netflix) „It's not easy to entrust oneself to God's mercy. I know He has a very special capacity for forgetting our mistakes. God forgets, but I don't.“ (06.01.2020)

Veľmi zaujímavé pojednanie medzi akoby dvomi líniami kresťanstva stvárnený mega hereckými výkonmi. Ja osobne som stále udivený, že bývalý pápež sa vzdal úradu, film sa snaží odhaliť pozadie. Avšak isto sa tým budú rôzne katolibánske kliky, keďže nový pápež František je omnoho liberálnejší. Ten sa konečne pýta otázky, ktoré by sa mal pýtať každý správny kresťan a nielen slepo nasledovať príkazy najbohatšej inštitúcie na svete, akou katolícka cirkev nepochybne je. Prečo hovoríme o celibáte ako nedotknuteľnom, keď bol stanovený až v 11. storočí a to len preto, aby sa nededili cirkevné majetky? A čo taký inštitút spovede, odpustky a ďalšie cirkevné sviatosti stanovené takisto až v druhom tisícročí a opäť len zo zištných pohnútok? Tých otázok a polemík je naozaj veľmi veľa a rozhovory medzi Hopkinsom a Pryceom sú to najlepšie, čo vo filme uvidíte. (27.12.2019)

Dělat kůl dědečky z generálních nenažerů nejvražednějšího a nejzlodějštějšího korporátu světa, nejvyšších představitelů institucionalizovaného tmářství a demagogie, předsedů světové unie pederastů a bezskrupulózních pasáků mentálně malomocných, kteří mají ve vzdělaném a civilizovaném světě 21. století asi tak stejné místo jako zlé bludičky, lákající v lese zbloudilé tupouny do bažin, je přinejmenším amorální! A moc se mi líbí, jak ti pohádkáři oficiálních PR životopisů těm blahoslaveným vždycky hezky podají tu volbu nejvyššího pedofika! Jakmile se ten úřadující odebere do pekla (popřípadě do předskandálního důchodu), sejde se červený starobinec rozkokošných filantropických a altruistických staříků, kteří si bezelstně zahrají bingo o to, kdo bude další náměstek Ředitele, pomodlí se a zvolí toho nejsvětějšího. Když se to napoprvé nepodaří, prostě spálí pár petlahví a pneumatik a dají další kolo. Jako zázrakem vždycky nějak odpadne ono téměř vražedné politikaření, prospěchářské lísání se, kouření zteřelých čuráků a uplácen budoucími funkcemi, protože vítěz bere nejen červený telefon s přímou linkou na Ředitele, ale i absolutní moc nad celým stádem pomatenců. A to už jednoho pěkně prokrví před foukáním do šalmají v sakristii s bambini di Roma. A do toho andrzénování tu máme naprosto ubíjející traktát a snahu o riefenstahlovské polidšťování dvou senilnějících zastánců středověkých demagogických dogmat, metel buzerantů, vrahů přirozeně potrácejících matek, tutlalů pedofilie a šiřitelů viru HIV zakazováním šprcek - Scharführera Ratzingera a juntového přisluhovače Chorchého Koniáše. Famózně zahraná totální pruda, která navíc nemá svou závadností moc daleko k tomu, jako kdyby někdo natočil, jak citliví intelektuálové Hitler s Musolinim čumí na zápas Herthy Berlín a Lazia Řím a lidsky přitom rozjímají nad neotřesitelnými myšlenkami Meinkampfu. (07.01.2020)