Dva papežové

Herecký koncert ústredného dua, ktorý o viere a jej nutnosti vypovedá viac, ako by sa na prvý pohľad mohlo zdať. Poľudštenie je v tomto prípade strašne dôležité. Núti diváka zo začiatku, aby si vybral stranu, len aby následne ( ak si to voči sebe dovolí) pocítil voči obom predstaviteľom obrovské pochopenie. Na tak komorný príbeh je tu množstvo láskavého humoru. Silné a nepríjemné scény majú realistický presah a zároveň je tu priestor pre minimalistické potešenie z obrazu, zvuku a hudby. Meirelles veľmi svedomito a hravo predvádza svoju fascináciu týmito dvomi postavami a robí nám ich emočné bližších. Pre mňa príjemné prekvapenie. Bavil som sa a ocenil som o čom film rozpráva. A dokonca aj to o čom nerozpráva. Je smutné, že po takýchto rozhovoroch a osobnostiach je cirkev stále tam, kde je. (07.08.2020)

Zo začiatku som si hovoril, že asi pôjde iba o nudné klábosenie dvoch starcov, no postupne, ako sa začal odkrývať príbeh týchto dvoch pánov a najmä ten Františkov, tak to začalo pekne do seba zapadať a celý príbeh získal na pútavosti. Film, kde sa vlastne nič také neudeje, no povie sa tu veľmi veľa. Oceňujem, že sa tu dejová linka dotkla aj onej chúlostivej cirkevnej témy. Nuž, čo sa divíte, veď celibát je proti prírode. Len mi je záhadou, prečo sú väčšina kňazov biblickým slangom... sodomisti. Slabší nadpriemer. 70/100 (30.01.2020)

Tak civilní snímek jsem tedy dlouho neviděl. Do dnešního dne mi pořád vrtalo hlavou, že se oba hlavní aktéři dočkali nominace na Oskara za vedlejší roli............teď ale nemohu říct na jejich adresu ani popel. Tak výtečné herecké výkony se dnes již pramálo vidí, jak Hopkins coby konzervativec Benedikt XVI., tak i Pryce coby papež, jenž si rád pustí fotbal, oba tito herečtí velikáni se poprali se svou rolí přímo nadpozemsky. Člověk by si mohl říct, že takové charakterové protipóly nemůžou být ve stejný moment na obrazovce pospolu, ale tvůrci se věnovali jejich dialogům do posledního detailu, tudíž ve výsledku věnovali zde máme rozmluvy s notnou dávkou důvtipu.....prostě si každou větu užijete plnými doušky......Povídání o běžném životě nebylo snad nikdy zábavnější...........Přidejme k tomu atraktivní neokoukané prostředí katolické církve, excelentní střih s perfektní kamerou a oba zmíněné hlavní protagonisty. Paráda se vším všudy.......Mohu doporučit všem, neboť zde si najde každý něco, co se mu jednoznačně zalíbí. Za mě dávám 85 % (24.03.2020)

Hodně dobrá a pro církev pravděpodobně kacířská podívaná, která největší body sbírá tím, že oba kardinály a papeže polidšťuje, protože je nechává společně jíst dovezenou pizzu, které požehnají, koukat se na fotbal a popíjet Fantu. Fernando Meirelles nijak neexhiboval, spíše ustoupil do pozadí a prostor nechal výtečně napsaným dialogům a postupnému sbližování dvou postav, jejichž pohled na fungování katolické církve je zcela odlišný. Film nemá nijak strhující tempo a je převážně komorní podívanou, která se odehrává jen v pár prostředích a asi je to dobře, jelikož hlavními hrdiny jsou dva staří pánové, kteří bilancují a zároveň se pokoušejí nahlížet na současnou podobu církve a potřebu jejích reforem. Obsazení je naprosto excelentní, protože to, co předvádí Anthony Hopkins a Jonathan Pryce v titulních rolích, je vynikající, a i když Pryce má trošku vděčnější roli a může se do ní trochu víc vcítit, Hopkins pozadu moc nezůstává. Na plné spokojenosti ubírá snad jen lehce přehnaná stopáž a možná zbytečně dlouhé flashbacky do života papeže Františka, které už tak pomalé tempo ještě zpomalily a celý děj natáhly. Ryze osobní výtka spočívá i v tom, že filozofování a názorů na fungování církve a vůbec smyslu náboženství v současném světě tam mohlo být i více, ale dá se pochopit, že to už by asi většina diváků úplně neocenila. 75 % (12.04.2020)

Vynikající konverzačka v podání dvou famózních bardů, kteří mě osobně na dvě hodiny přesvědčili, že jsou skuteční papežové. Film, který určitě stojí za vidění, scénář, který se bude vyjímat skvěle i na divadle, ačkoli téma ŘKC je pro našince povětšinou neatraktivní. Papež František mě jako osobnost, která mimo jiné nedávno pleskla po ruce nějakou zfanatizovanou, nevychovanou ženštinu, zajímá a sleduji jeho působení tak nějak automaticky, přestože osobně mám k římskokatolické církvi jako takové nemalé výhrady. Příčí se mi její arogance, autoritářský systém, zkostnatělé názory hodné středověku, popichování davů vůči menšinám, pokrytectví, kážou vodu, chlastají víno a žerou si jak prasata v žitě, dále vyžadují nesmyslný a nelidský celibát, který beztak ani nedodržují, finanční a politické machinace, svinstva, kterých se její členové za celá staletí dosud takřka beztrestně dopustili a o zneužitých dětech se asi nemusím ani zmiňovat. Zastávám názor, že za každým činem stojí jednotlivci a církvi mám velmi za zlé, že nejenže nekonala, aby se shnilých jablek zbavila a vydávala je k řádnému potrestání dle regulérního trestního práva, navíc se dosud zarytě brání reformám, které se měly provést v lepším případě před sto lety. Tím se, dle mého názoru, dopustili, že se církevní skutky dobré, za těmi špatnými ztratily. Aspoň takto to vnímám já. Víra je věcí a právem každého jednotlivce, respekt, s tím nemám absolutně problém. Však ŘK církev ve své aktuální podobě je téma k velké debatě, nejlépe uvnitř Vatikánu. A přesně o tom, je tento vydařený film. Jasně, také se mi tají dech, když stojím v katedrálách, poslouchám varhanní koncerty nebo když zírám na Michelangelovu Pietu. Také jsem rozsekaná z toho, co všechno nádherného se pro oslavu Ježíše a Boha po světě vytvořilo. Jen mě vždycky napadne, čím vším to asi muselo být vykoupeno… Jestli ten umučený Kristus nebyl náhodou jen taková ta nepatrná kapka v oceánu, který není ohraničen pevninou. Ale konec filosofování, mějte šťastný rok 2020! (03.01.2020)