Candyman

Celé je to takové schizoidní a do toho ta paneláková ghetto atmosféra a působivá hudba. Inu čekal jsem rutinní vyvražďovačku a dostal jsem originální horor. Tyhle mýty, pověsti a urban legends opravdu mají sílu a myslím že každý má v okolí svého bydliště nějakou děsivou storku či strašidelnej dům nebo něco na ten způsob. Finální scéna, když jde ghetto uctít oběť a vlastně ti jedinní chápou, co se doopravdy stalo se mi opravdu líbila. Někdy, když nejste "zdejší" pochopíte hovno. A teď přestanu s blábolením a napíšu že Tony Todd byl cool a krvavost taková nepříjemná, jelikož nebyla přehnaná, ale už zase ne decentní. Poprvé jsem zaregistroval Virginii Madsen a zahrála to uspokojivě. (05.06.2008)

Nebýt Candyman lookem kár, zavážil bych i plný kotel, ale Tony Todd v kožuchu mi tam seděl asi jako včelka Mája v pornofilmu. Co jest ale provotřídní - scénář, hudba, krev. V tomto smyslu se nezdráhám Candymana doporučit, protože má výtka je čistě subjektivní, takže jsem si jistý, že tohle na 85% nezklame. (07.12.2014)

Když sem tenhle film, před několika lety viděl, líbil se mi, ale dal sem mu čtyři hvězdičky. Byl to fajn horor, ale romantická linka, v hororu, byla pro mně v té době, něco co sem úplně nebral pozitivně. Po několika letech, sem musel přehodnotit svoje hodnocení a i svůj názor na tenhle film. Osobně nevím pro, jestli to tím že se muj pohled na horory změnil, nebo jestli je to tím, že už mám něco nakoukáno a nebo nedej bože vyzrálost. Nicméně jo, dávám tomu pět hvězdiček, protože to neni jen horor o zabijákovi a finální dívce, která se postaví onomu zlu a porazí ho, je to mnohem víc. A to díky Philipu Glassovi, který svoji klavírní hudbou, vyvolává mráz po zádech, stylizací která spojuje realitu v Chicagu a duchařskou pověst a pak také díky, oné romantické lince, která se mi pvůdoně moc nelíbila. Když do toho ještě hodíte vynikajícího Tonyho Todda a také vynikající Virginia Madsen, kdy oba hrají svoje role uvěřitelně, a v případě Tonyho i soucitně, tak vám z toho vyleze film, který má nadčasovost. A však, co musím zmínit, je to, jak si film hraje s divákem, kdy vyvstávají určité pochyby, jestli si to hlavní hrdinka nepředstavuje jen ve své hlavě a nebo jestli opravdu nějaký Candyman existuje a ohrožuje ji tak. Je smutné, že dvě následující pokračování, sou horší a ještěm nohem horší, kdy jediný důvod proč ty film vidět, je prostě Tonny, který se snaží svoji postavu vybičovat, co nejvíc co to jen jde. Tak jako tak, tenhle film má pro mně, dnes stejnou míru kvality, jako první Halloween od Carpentera. (26.08.2021)

Postavte se před zrcadlo, řekněte 5x jeho jméno a pořádně vám natrhne prdel. Urban legend se stává realitou... CANDYMAN je povedený atmosferický horor (nebránil bych se ani označení nadpřirozený slasher, i když si zde neužijete takové té klasické hry vraha s obětí), navíc jeden z mála seriózních, ve kterém hlavní hrdinka odhalí komplet prso:) Tony Todd s hákem na pahýlu je vážně stylový přízrak, posprejovaný černošský sídliště zase zajímavý prostředí. What's blood for, if not for shedding? (11.03.2009)

Spoiler. „Ver vo mňa. Staň sa mojou obeťou a budeš nesmrteľná.“ Svojho času o Candymanovi v českej Cineme písali ako o nedocenenom horore. A (zase raz) mali pravdu. Tento horor (nakrútený podľa poviedky klasika hororového žánru Clivea Barkera) patrí k najzásadnejším hororom desaťročia. Vrátil žánru dôstojnosť, strach a rešpekt, hodil do koša zábavných zabijakov á la Freddy Krueger a Jason Voorhees a stavil na bezradnosť, neistotu a smrť. Smrť, ktorá si vás bez problémov našla nielen na samote alebo v lesnej chate, ako bolo dovtedy zvykom, ale uprostred ľudí, v meste, v činžiaku, na sídlisku. kde je síce plno ľudí, ale aj tak vám nikto nepomôže a radšej sa bude tváriť, že vás nevidí, len aby sa nenamočil do problémov, ktorých má beztak dosť svojich vlastných. Vďaka Candymanovi sme sa opäť začali príjemne nepríjemne báť. Príbeh otroka, ktorý sa zamiloval do nesprávnej ženy, vracia desivé mýty naspäť do sídliskového folklóru ako urban legends, ktoré sa dedia z generácie na generáciu a aj najmladší pred nimi stále majú zdravý rešpekt, lebo veď čo keby náhodou... Parádna ošarpaná atmosféra (a samozrejme logicky tým pádom aj výprava) chudobného sídliska, kde Boh nikdy nebol, skvelá Virginie Madsen a fantastický Tony Todd. Ten mal len dva roky dozadu v hre parádnu kladnú rolu Bena vo farebnom remaku Noc živých mŕtvol a ako Candyman patrí k najstrašidelnejším hororovým kreatúram 90. rokov (a mne sa páčili aj obe pokračovanie, už to síce neboli beštiálne dobré filmy, ale pohodové horory áno). Poviedka v češtine vyšla dva razy (v slovenčine hádajte koľkokrát... máte pravdu) a film sa od nej pomerne radikálnym spôsobom odlišuje. Samotný Candyman v poviedke vystupuje minimálne, objaví sa až na samom konci a pre jeho zjavenie vôbec nie je nutné, aby ste 5x po sebe do zrkadla povedali jeho meno. Film je doslovnejší (v poviedke nepadne ani slovo o tom, že to kedysi bol zamilovaný otrok-maliar, ktorému zlí belosi amputovali ruku, potreli ho medom a zvyšok dokončili rozbesnené včely). Poviedka je krátka a napriek tomu sa z nej stvorila "nekonečná" filmová séria. Toto má podobné napr. s Kingovými Kukuričnými deťmi. Candyman. Candyman. Candyman. Candyman. Candy... (18.12.2004)