Babylon

Bradavky, sloní výkaly, kokain, močení, další bradavky, živá hudba, zběsilý tanec, hodně bradavek, náhodné úmrtí, hromadné sexuální orgie. Tak vypadá půlhodinový bujarý rozjezd v honosném sídle šéfa filmových studií. Další minuty ukážou škrábání se na vrchol i strmý pád z něj. Jenže teď jsou nahoře a hodlají si to do strhání užít. Damien Chazelle nakukuje za oponu v divokém období Hollywoodu, které výrazně ovlivnil nástup zvukového filmu. Stále poměrně mladý režisér a scénárista se znovu otírá o postavy, které podstupují emoční i fyzické peklo, aby se vydrápaly ke svému snu. Brad Pitt už svého cíle dávno dosáhnul, je superhvězda, která spíš než novými hereckými výzvami proplouvá manželstvími; živelná Margot Robbie je nováčkem v tomhle byznysu, chytne však první příležitost, je sebevědomá i trochu mimo kontakt s realitou; přistěhovalec Diego Calva (pardon, ale herecky mě neoslovil) se chce jakkoliv dostat na natáčení, klidně čmajzne sanitku, aby před západem slunce dovezl na plac kameru. Skáčeme mezi nimi, střídáme žánry podle převládající nálady postav. Sledujeme výpravné natáčení pod širým nebem, chaotickou pásovou výrobu (ve které Robbie zastíní hlavní hvězdu) i náročné (zvukové) natáčení v ateliéru (ve všech případech je to plné střihu, nápadů i fantastické režie). Prostě radost. Jenže to jsme někde za polovinou a stále víc se začíná projevovat, že Chazelle, který se předtím párkrát nalokal, se teď už solidně topí. Prostě sám sebe nedokáže krotit. Obávám se, že moc dobře nespí, protože hlava mu pořád jede, skáčou z něj desítky myšlenek, novátorských prvků a nápadů, ale už je to solidní (nejen) scénáristický bordel. Poslední hodina na mě působila nabubřelým/nekontrolovaným/egomanským stylem „podívejte, co svedu, podívejte, co tam ještě narvu!“. Narval, ale už to nelepilo. Přespříliš tlačí v do sebe zahleděnou exhibici. Jakoby sám sebe přesvědčil, že už je zatraceně velký filmař, dostal balík peněz a dostal až moc volné ruce. V jednotlivostech místy skvostné, jindy ale v mnohém nepřístupné dílo. PS: Po docela dlouhé době jsem viděl někoho odcházet v polovině promítání z kina. (21.01.2023)

Krátce - podivné. Trochu déleji - jisté a nemalé kvality to jistě má, ale nějak to nedrží pohromadě. Margot (pře)hraje skvěle, ale čím déle se na její Nellie díváte, tím víc vám leze na nervy a tím víc si přejete, aby ji přejelo auto nebo něco takového. Sympatie k Mannymu, otravného svou bezbřehou láskou k výše zmíněné, berou také záhy za své. Tobeyho epizodní role a jeho psychedelická pasáž jsou úplně mimo... 60% (26.04.2023)

Chazelle se nám nějak utrhl ze řetězu… Zatímco z jeho předchozích tří počinů (Whiplash, La La Land, První člověk) jsem byla vysloveně nadšená, z tohoto opulentního a vnitřně nabubřelého díla mám trochu rozporuplné pocity. Herecké výkony skvělé, hudba a barvitost jedou na maximum, hýří to zábavnými i šílenými scénami, a chápu očividnou snahu vzdát hold někdejší zašlé době rozpuku zvukového filmu v Hollywoodu (a potažmo oslavit filmové umění obecně). Jenže se v tom všem ztrácí ryzost tohoto sdělení z důvodu nedostatku soudnosti. Režisér/scénárista by měl mít jasnou vizi a vědět, co filmu slouží a co naopak ne. Zde mám pocit, že Chazelle o tento druh zdravého úsudku přišel a bohužel ho nikdo dostatečně nekorigoval. Film je tak zatížený velkou spoustou samoúčelného bizáru, který dělá dojem, jako by se Chazelle najednou zhlédl v Tarantinově stylu (konkrétně ve filmu Tenkrát v Hollywoodu), ale nezvládl to ukočírovat a dát tomu skutečný smysl. Namísto toho z toho jen čiší velké ego, ale nefalšovaná jímavost a hloubka emocí, tak příznačné pro Chazellovo dosavadní dílo, jako by se téměř vypařily. Závěr k tomu má trošku našlápnuto, ale hned na to je vše zadupáno příliš dlouhou „blikající“ sekvencí, která má být průřezem filmovým uměním, ale ve výsledku je jen dalším důkazem, že Chazelle ztratil schopnost určit zdravou míru. A míra je ošemetná věc, jelikož rozhoduje, zda věci na diváka fungují nebo ne. Nevím, co zatemnilo Chazellův úsudek, ale moc doufám, že ho u svého dalšího filmu opět nalezne. Babylon sice pobavil, ale hluboký dojem nezanechal. A ani název filmu, fikaně vybraný tak, aby předem ohlašoval, že má divák očekávat „zmatek“, neomlouvá to, že Chazellův výtvor tentokrát vyměnil duši za ego. ~(3,2★)~ (21.02.2023)

„BYLO TO VSKUTKU TO NEJKOUZELNĚJŠÍ MÍSTO NA SVĚTĚ, ŽE?“…  Film o těch, co v Hollywoodu něco znamenali, i o těch, co (nejen) v Hollywoodu neznamenali nic. Taky o tom, že když to v sobě máte, tak stačí jedna šance a Hollywood je váš. Ale i o tom, že nic netrvá věčně a že Hollywood je větší než jedinec… Hele, jsou tady místa, kdy jsem byl v extázi. Navíc Margot byla k sežrání a vobčas to byla i prdel. Celý se to snaží bejt originální, jakože „něco víc“, ale ve finále to zas takovej vodvaz není. Navíc (a nejvíc) mě sere, že mně nezajímají ty lidi. Žili skutečně? Co natočili? V čem hráli? A závěr? Musel jsem si ho pustit 2x... Vychází mi jako pokus o nějakej art s touhou složit poctu továrně na sny. Prostě je to zbytečně dlouhý! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Dokážu přesvědčit ženskou, že je super, když to funguje „až“ ze dvou třetin. 2.) Chybí mi éra němýho filmu.  ///  Thx za titule lordek“.                  PŘÍBĚH  ****  HUMOR  **  AKCE  ne  NAPĚTÍ  ne (19.02.2023)

Babylon umí udělat hodně efektní první dojem. Během úvodních třiceti minut servíruje Damien Chazelle fyzický humoru, za jaký by se nestyděli ani Blbý a blbější. A následně divoké orgie zábavy plné sexu, kokainu, alkoholu, hlasité muziky a spousty důvodů pro každého, kdo pohrdá Hollywoodem, aby jím pohrdal ještě víc. Z téhle párty by Vlk z Wall Street nejspíš v půlce znechucený odešel… ale právě tady se potkává několik hrdinů, kteří následujících pár let zkusí v Hollywoodu vybojovat trošku slávy, štěstí, bohatství nebo respektu. A zdaleka ne všem se to povede… Babylon na první pohled působí jako velkolepá show luhrmannovského typu, ale je to jen a pouze pozlátko. Chazelle moc dobře ví, jak donutit diváka, aby jeho zobrazení Hollywoodu dvacátých a třicátých let na jednu stranu obdivoval a na druhou jím pohrdal. Dovede se svým hrdinům vysmát, zároveň však donutit diváka, aby se o ně bál, přál jim štěstí nebo sledoval jejich pozvolný pád, kterému se nedá nijak zabránit. A i když to působí skutečně velkolepě – nejen při opulentních večírcích, ale třeba i při samotném natáčení jedné malé scény, z něhož dovede režisér udělat absurdní grotesku - v jádru je tohle epicky působící drama vlastně dost komorní příběh lidí ,,kteří „u toho všeho“ chvíli byli, měli šanci tvořit sny a nevšimli si, že jejich vlastní životy se mění v noční můru. Skvělý film. (05.01.2023)