My děti ze stanice Zoo

Raději si znovu dejte Trainspotting. Bohužel zcela průměrný seriál, který nabízí všechna klišé o mládí na drogách, ale nic nového. Výhody seriálu: pěkná kamera a kulisy ošklivého panelákového Německa 80. let (točeno v Praze, hihi) - Malborka, Coca Cola, prášky a drogy. Dále sympatičtí herci. Nevýhody: 1. Zápletka: klasická klišé. Děti z rozvrácených rodin, vše jste viděli už 100x jinde. Slíbí si, že už si nedají dávku, pak to poruší, kde jsme to jen viděli? Všude. 2. Seriál se rozprostřel v bezčasí. V podstatě mi dává větší smysl natočit buď autentický remake původního filmu z roku 1981, anebo udělat zcela novou moderní adaptaci se smartphony, insta-stories atd. Seriál nejde ani jednou cestou. Bere si hodně z devadesátek. Taneční hudba je zcela jiná, než se hrála v 80. letech. Tahle rozplihlost ubírá seriálu na autenticitě. Proto nemůže mít takový dopad jako drsná výpověď jedné generace. Tohle ale žádná výpověď generace není. Původní knihu a film mám moc rád, ze seriálu jsem tedy na rozpacích. Zázrak se nekoná a remaky málokdy přinesou něco zajímavého. Vzpomíná si někdo ještě na nedávných 7 statečných z roku 2016? A proč by měl? :-) (27.02.2021)

Další z řady seriálů o mladých a pro mladé, které jsou audiovizuálně našlapané, ale jinak je vám úplně jedno, co se tam děje (a moc toho není). Čtrnáctileté feťačky (to je předmět) tam hrají dvacetileté supermodelky (to je podmět) s dokonalou pletí. A herečka hrající mámu hlavní hrdinky je jen o 13 let starší, takže jsem nejdřív myslel, že jsou to sestry. Zaujmout můžou jen česká místa natáčení, ale není jich dost. (15.06.2021)

Začnu nejdříve několika Proč. Proč rodiče Christiane vypadají jako její starší sourozenci. Nevěřila jsem těm mladým hercům, že hrají děti, které berou drogy. Jediná osoba, která vypadala díky své křehkosti, zranitelnosti a tvářičce andílka, byla představitelka Babsi. Taky bych očekávala, že ta partička "dětí" nebude pořád vypadat jako z nějakého módního časáku. Pohybují se přece jenom na poměrně nelichotivých místech. Smíchovské nádraží taky takovým místem je, poznala jsem, že se tady natáčelo. Několikrát jsem Smícháč kvůli filmařům musela obejít. Proč tvůrci pořádně neukázali jaký má na člověka dopad, když jede v drogách? To se báli tvrdosti reality, ale o tom to přece je. Pak ale není smysl takový seriál točit. Kniha v době vydání šokovala a snad i otevřela společnosti oči. Mnohé odradila od braní drog. Bohužel takových mladých děvčat, dětí, jsou tisíce. Očekávala jsem od seriálu něco jiného. Tohle je v podstatě reklama na braní drog a neslouží jako prevenci proti nim. Vždyť je to celkem fajn si něco občas jen tak mimochodem něco šlehnout. Ovšem, z té spirály smrti se blbě vystupuje. I ukotvení v prostoru a času nebylo zrovna štastně vyřešené. Chápu, že seriál chtěl jít vlastní cestou, ale takhle určitě ne. Radši knihu My děti ze stanice Zoo a nebo Johnovo Memento. Možná i dokument Katka. (29.04.2021)

Knihu jsem četla dávno, hodně dávno, ale věděla jsem, že tam jsou děti, které berou drogy. A to bylo velmi šokující, když já ve dvanácti ještě oblíkala bárbíny, a někdo jiný si v tom samém věku už šlehal háčko. Tím pádem jsem byla zmatená, když jsem viděla dvacítky, které berou drogy...jejich důvody mi připadaly, někdy pádné, někdy debilní...ale tak to je v životě vždy, každý si volí dle svého, a potom si tu volbu žije. Nicméně, jako takový se mi seriál líbil...a jako již tradičně, mě srala hlavní hrdinka. Takže za mě v pohodě, jen nad tím nesmíte začít přemýšlet, protože to by vám asi bouchla hlava. (28.03.2021)

8/8 Nová seriálová adaptace nechvalně proslulého protidrogového manifestu My děti ze stanice Zoo znovu oživila po 40 letech vzpomínku na první filmové zpracování i na celospolečenský šok, který se s odstupem času dostal i do Československa. Během 70. let se rapidně zvýšila úmrtnost dětských narkomanů v Západním Berlíně. Ta čísla se za pouhou dekádu zvedla z cca 50 na 750 a v novinách šokovaly titulky, že těmto narkomanům, zlodějům a prostitutům často nebylo ani 15 let. Ta zpráva sama o sobě má v sobě tak silný apel, že je nutné na ni nezapomínat. Ale právě proto, že je primárně určena nevzdělaným mladistvým, je nutné aktualizovat adaptaci do takové podoby, aby s nimi dostatečně transparentně komunikovala a nebyla polopatická a černobíle edukativní. Tým kolem režiséra Philippa Kadelbacha se rozhodl pro několik kompromisů. Noční život spojený s diskotékou Sound skutečně nevypadá jako v 70. letech a hlavní herci jsou vybráni z mnohem starších interpretů, než byly jejich předobrazy. Pro našince jsou problematické i nedostatečně maskované pražské lokace a celá pražská linka. Rodiče hlavní "hrdinky" Christiane F. vypadají jako její sourozenci (jistě, rodiče skutečně dvanáctileté holky mohou být sotva třicátníci, zvlášť tehdy, ale naše Christiane F. vypadá podstatně starší, proto casting tak výrazně ruší). Nicméně předpokládané klady, které se nabízejí už z pouhého rozhodnutí, že poměrně stručná kniha o rozsahu pouhých 300 stran bude zpracována v osmi téměř hodinových epizodách, jsou dodrženy. Skutečně je dostatek času na vykreslení prostředí, fází závislosti, i jednotlivých osudů přátel Christiane F. Život a smrt Axela a Babsi láme srdce i bez příkras. Ve filmovém přepisu prakticky nezbyl prostor na dospělé postavy, na školu, na odvykací centra, ani na policii. Zdálo se, že mladiství narkomani žíjí a umírají navzdory realitě, ale oni nutně reagovali na své rodiny, školy a instituce, které jim znesnadňovali život na ulici. První díly byly tedy vysloveně rozpačité, ale jako celek nová minisérie vyprávějící o dětech ze stanice Zoo obstála. Více o vztahu Wir Kinder vom Bahnhof Zoo (1978) a Wir Kinder aus Bullerbü (Alla vi barn i Bullerbyn, 1947) píšu v zajímavosti pod filmovou adaptací. (03.04.2021)