Plechový bubínek

Plechový bubienok je fascinujúci film. Prvýkrát som to videl na strednej a pre "domýšľavého intelektuálka" to bola riadna facka! Totálne som netušil čoho sa chytiť, čo to vlastne bolo. Ale zapamätal som si z neho skoro každú scénu. ...A keď som to teraz pred dvoma rokmi videl v TV znova - takých 10-15 rokov po prvom stretnutí - stále mi to nepovedalo nič konkrétne, ale už mi to ani tak nechýbalo, stačila mi tá neurčitá pravda tlejúca pod povrchom... až kým mi na druhý deň jeden známy s totálnym nadhľadom nepovedal približne toto - "fasa film o malých zmrdoch, ktorí tu vždy budú. malí, nič neznamenajúci, sebeckí zmrdi." ...No, možno aj, určite nie len, každopádne - je to vážne fascinujúci film!! (09.05.2007)

Na Plechovom bubienku je patrné, že sa jedná o románovú adaptáciu. No a adaptácia je to vydarená, aj napriek tomu, že literárny základ nezaprie. Dosť som alergický na vyjadrenia kritikov, že niektoré romány sú nesfilmovateľné. Všetko je sfilmovateľné a všetko sa dá natočiť záživne. Plechový bubienok bol asi ťažký oriešok, ale ako vidno, všetko sa dá. Videl som už dávno, ale vzhľadom na tému a herecké výkony Adorfa a predstaviteľa malého Oskara sa na takýto ťažký film nedá zabudnúť. (08.08.2012)

Kdo zná mé hodnocení, ví, že s radikálními a špatnými hodnoceními šetřím. Nerad dávám odpady a hodnocení pod 3*, protože se vždy na filmu snažím najít něco dobrého, něco, zač si zaslouží alespoň ty 2*, když už ne víc. U Plechového bubínku nechť se na mě nikdo nehněvá, ale zde nemohu dát hvězdičku žádnou. Snímek jsem doslova přetrpěl a těšil se, až skončí. Výsledný, mizerný dojem nespravil ani finální masakr. Hlavní hrdina - Oskar - mi byl tak nesympatický, že bych jej okamžitě vyliskal za to jeho ječení, kterým si vypištěl, co chtěl. Obdivuji herecký výkon představitele této postavy, ale to je tak celé. Mario Adorf (nejvíce známý jako Mr. Santer z Vinnetoua) taktéž nezahrál špatně, ostatně herce není důvod nechválit, samotné zpracování rovněž není špatné, ale jak jinak chcete ohodnotit film, který je pro vás totálně mimo mísu? Do toho zavání pedofilií. Příběhově mě absolutně nezaujal a rádoby nechutná scéna s úhoři a koňskou hlavou na mě nikterak zhnuseně nepůsobila. Hodnotím tedy jako odpad (být tu možnost dát půl hvězdičky, dám ji), kašlu na všechna ocenění, které tento snímek získal, včetně Oscara (Když mohlo získat Oscara tohle, tak proč ne Želary nebo Tmavomodrý svět? Pro mě neporovnatelně lepší filmy.), a všem uživatelům, kteří jsou tímto prapodivným filmem uchváceni, upřímně přeji jejich zanícenost a intelekt, díky kterému plně pochopili tuhle hrůzu, která se (světe, div se!) ocitla (asi nedopatřením) v seznamu 1001 filmů, které musíme vidět, než zemřeme. 0,5* (20.02.2015)

Sehr deutsche Freske, jak tento film pojmenoval sám režisér - jedno z největších děl německého poválečného filmu a naprosto věrné (na scénáři se podílel i Grass) zobrazení zvláštní doby zvláštní formou. Oscar a jeho útěk před nechutností "opravdového" života dospělých. Útěk, který skončil neslavně a je jednou z nejsmutnějších výpovědí o nezachytitelnosti dětství a prchavosti jeho jasu a krásy. (07.09.2005)

Schlöndorffově adaptaci lze vyčítat, že Grassův znepokojující román zpracovává konvenčně a oklešťuje jej o řadu jeho literárních specifik, v čele se samotným způsobem vyprávění. Jenže právě ono převedení do tvaru, který divákům neklade žádné formální překážky, se nakonec ukazuje jako bravurní kousek. Konvenční, v zásadě lineární vyprávění a precizní práce oddělení výpravy, kostýmů a castingu tu slouží jako trojský kůň, který za obranný val diváckých očekávání propašuje provokativní jádro románu. Důmyslná podvratnost adaptace se ukazuje již v samotných úvodních titulcích, kde režisér parafrázuje japonského klasika Jasudžiróa Ozu. Ten svá bravurní melodramata a veselohry o rodinných vztazích či generačních konfliktech z prostředí střední třídy uvozoval titulky na pozadí obyčejné každodenní látky. Schlöndorff otevírá svůj film totožně, jen tentokrát je oním pozadím hnědá látka náckovských uniforem. Se stejnou jízlivostí i mixem vysokého a nízkého, uměleckého a zvráceného pak vyobrazuje společnost první poloviny 20. století a její paradoxy, šílenosti, nesmyslnosti a především pokleslost v jádru její povýšenosti. Je příliš zjednodušující vidět ústředního Oskárka jako rebela, který se odmítne podílet na světě dospělých. Schlöndorff sice z adaptace vynechal třetí část románu, kde hrdina prochází poválečnou dobou a stává se zrůdou, jenže mnohoznačnost postavy rozvedl již v ději, který filmem pokrývá. Pohled na válku očima dítěte zde znamená něco jiného než, na co jsme zvyklí z jímavě kýčovitých vyprávění. Vedle zastřešující znepokojivé grotesknosti totiž "Plechový bubínek" odhaluje dětství nikoli jako ctnost, nýbrž metaforu zatvrzelého a zaslepeného odmítání se vyvinout, které je zde vlastní i všem dospělým figurám. Oskárek představuje sebestředné věčné děcko, které proplouvá dějinami. Za jeho zdánlivou naivitou a ignorancí se ale skrývá racionální zlovolnost a umíněnost, která se pramálo liší od velikášství maloměšťáků, které je zde odhaleno jako základní kámen nacismu. --- PS: Kdo by přecjen toužil po nekonvenční adaptaci "Plechového bubínku", pro toho tu je undergroundový virvál "United Trash". (18.03.2023)