Plechový bubínek

Dost ujeté, místy nechutné až prapodivně úchylné. Člověk musí mít asi smysl pro zvláštní obrazy a výjevy, aby tohle skousnul. Vidět film s českým dabingem, s kterým jsem ho viděl já, je potom už jenom hřebíčkem do rakve. Všechny ty divný pazvuky a skřeky, nechápu, jak to mohl někdo takhle nadabovat - hrůza. Procentuální úspěšnost filmu zde, si pak vysvětluju jen jako touhu intelektuálů najít smysl ve všem, co se normálu vymyká a to za každou cenu pro pocit, že jsem to zvláštní pochopil a že to ujeté dává nějaký hlubší smysl. Mně to smysl dává i tak, ale stejně tak se mi film jednoduše nelíbí a nebudu ho hodnotit výš jen proto, jaký je to obrazový, zvukový a myšlenkový patos a chtěl bych se tak i já sám vymknout z řad obyčejného komerčního publika ;) (20.10.2013)

Občasným sexuálně zvrhlým dějem se Oskar s textem o několika větách doslova probubnoval. Pěkný rozjezd, pak přišla menší stagnace a začátkem druhé světové války už se film zase začal dostávat do formy. Trochu šílených, pedofilně laděných, ale hlavně herecky dobře zvládnutých 142 minut, bylo tentokrát víc než dost. (30.08.2011)

Už dlouho jsem neviděl tak divný film, jakým je tento. Asi nejvíce jej vystihuje slovo bizarní - chlapec se rozhodne, že nechce vyrůst a tak se úmyslně zmrzačí. Jeho plán mu vyjde, neroste, ale duševně se vyvíjí a my jsme díky tomu svědky docela bizarních (já vím, už podruhé během jedné chvíle to samé slovo, ale když ono tak sedí!) věcí… Upřímně, pořád nevím, co si o tom filmu mám myslet. Pokusím se sehnat knížku, a pokud se mi bude líbit, tak si možná někdy, v hodně daleké budoucnosti tento depresivní film pustím znova. Momentálně nemám, co bych jiného dodal, snad jen, že musím pochválit Davida Bennenta. Ten jeho výraz mě bude pronásledovat ještě hodně dlouho. 55 %. (21.01.2014)

Scénář: Jean-Claude Carrière .. Jako druhý film z Projekt 100 2005 jsem si po Metropolis vybral Plechový bubínek. Výběr to byl zdařilý. Sledoval jsem neobvyklí příběh malého chlapce (výtečně zahraná postava) jménem Oskar (nadaného křikem jakému ani sklo neodolá), který ke třetím narozeninám dostane červenobílí plechový bubínek a okamžitě si ho celoživotně oblíbí. Po zahlédnutí rodinné hádky se rozhodne, že nevyroste - jako symbolický čin na protest čekajícím povinnostem a zodpovědnosti světa dospělých. Příběh je převážně zasazen nejprve do předválečného a následně i bojujícího Gdaňska, tudíž nechyběly všudypřítomné hákové kříže a další "produkty" doby. Během filmu je několik znechucujících, ale také několik vyloženě zábavných (početí Oskarovi matky, narození Oskara, nacistická slavnost, ..) nebo erotických scén, takže film je dostatečně poutavý, nenudí a minuty ubíhají stejně rychle jako roky chlapcova zvláštního života. Knihu jsem nečetl, ale mít tu možnost asi bych neváhal. Rád bych se přesvědčil, jestli mě film neochudil o nějaké další zajímavé chvíle a dobrodružství.. Netradiční a rozhodně zajímavý film o hledání svého "já" a smyslu života v podivné době.. (21.04.2005)

Plechový bubienok je fascinujúci film. Prvýkrát som to videl na strednej a pre "domýšľavého intelektuálka" to bola riadna facka! Totálne som netušil čoho sa chytiť, čo to vlastne bolo. Ale zapamätal som si z neho skoro každú scénu. ...A keď som to teraz pred dvoma rokmi videl v TV znova - takých 10-15 rokov po prvom stretnutí - stále mi to nepovedalo nič konkrétne, ale už mi to ani tak nechýbalo, stačila mi tá neurčitá pravda tlejúca pod povrchom... až kým mi na druhý deň jeden známy s totálnym nadhľadom nepovedal približne toto - "fasa film o malých zmrdoch, ktorí tu vždy budú. malí, nič neznamenajúci, sebeckí zmrdi." ...No, možno aj, určite nie len, každopádne - je to vážne fascinujúci film!! (09.05.2007)