Plavení hříbat

Ivan Vyskočil hraje študenta hnojařiny, kterýmu zbejvá poslední rok studia a neví, jestli má radši dělat v kravíně v jeho rodný vesnici a nebo se odstěhovat do Prahy. Dost mě pobavilo, že tenkrát se na hnojárně učilo, jak kontrolovat olej v motoru a dokonce se tam dělal zápočet z jízdy na koni. Jinak je tohle "drama" spíš taková nepovedená komedie. Dramatická je snad akorát scéna, když V. Dlouhýho nakopne kůň a on chcípne. A pak možná ještě to, když Menšíkovi zdrhne manželka a on vzteky rozmlátí svůj nábytek jak Kolesa, když ho na pracáku nasrala úřednice. A co se týče hereckýho projevu Vyskočila, tak líp snad hrajou i ty křováci ve filmu Bohové musejí být šílení. (19.06.2011)

Jedna z psychologických sond do vesnického života jihomoravské dědiny normalizační éry a především do problému odcizení se svému rodnému prostředí a hledání budoucího životního uplatnění v rozporu s očekáváním svých blízkých. Řada známých herců bezchybně ztvárnila typické vesnické postavy; od Jiřího Sováka, jako zemitého "sedláka" (nyní už pouze družstevníka) s gustem se rýpajícího v žumpě, přes vesnického furianta, Vladimíra Menšíka, kterému flaška přerůstá pomalu přes hlavu, až po nadšeného tanečníka Josefa Somra, který by pro strážnický festival obětoval poslední trenýrky. Snad jen Vlastimilu Brodskému se v hnoji hrabat nechtělo, a proto se spokojil s menší rolí předsedy družstva. (10.01.2005)

Vždycky mě potěší, když ve mně vyvolá některý film vzpomínku na něco z mého života, jako třeba tento. Připomenul mi moje profesní začátky v letech 1966 – 68, kdy jsem po škole nastoupila v jednom malém JZD jako zootechnička. I ten kozel a malé stádečko koz tam bylo, jejich mlékem se tehdy přikrmovala selata. A ještě něco se mi vybavilo. Pravidelně každý měsíc jezdil náš starý pan pokladník pro peníze na mzdy 4 km do města do banky. Jezdil sám na kole jen s aktovkou po málo frekventované silnici, aniž se trápil obavami, že ho někdo přepadne a oloupí. No, časy se mění. Ale k filmu. Příběh je jednoduchý, realistický a poetický, obsazení je prvotřídní a ani herecky není co vytknout. Stejně se ale nemohu zbavit dojmu, že dnešní diváky sotva zaujme. (12.08.2013)

Hynek Bočan natolik vstoupil po Pasťáku v 70. letech do bezvýzznamnosti, až je to s podivem k jeho čtyřem výrazným snímkům předešlé dekády. V polovině let 70. stvořil snímek, který odpovídal politickému zadání - tápaní představitele nehumanitní inteligence, nejlépe technika nebo zemědělského inženýra (jako v tomto případě). Osobně se domnívám, že takovýto námět nutně nemusí být úplně hloupým a realitě nebyl zcela vzdálen, po scénaristické stránce se mi zdál věrohodným (podobné typy jako hrdinův otec jsem při svém působení na venkovské škole ještě v 21. století zaregistroval). Brzdou jsou herečtí představitelé (Ivan Vyskočil, Jiří Sovák) a vůbec celková neosobitá a zaměnitelná realizace. Domnívám se, že kdyby film točil Karel Kachyňa, film by sice zůstal ideově v linii normalizační propagace práce (svým způsobem ale dílo navazuje na ruralistickou koncepci zakořeňenosti postav sedláků se svou půdou) a užitečné inteligence, ale nesporně filmem alespoň zajímavým, nikoliv zbytečným. (08.01.2010)

Reklama na znormalizovaný vesnický život: je to tam sice kruté a těžké, ale i krásné a klidné a hlavně, nejste tam nikdo, nýbrž "někdo", po kom i něco může zůstat (třeba zvelebené pole). Jde o víceméně naivní báchorku, dokreslenou mnoha "zásadními" okamžiky (smrt Olina), ve které si nějakou tu roli střihlo spousta hereckých hvězd té doby. Bohužel pro dnešek víceméně vyčpělé téma, ačkoliv pár světlejších okamžíků by se našlo. (29.08.2008)