Gulag, sovětská historie

Výčet hrůz pro otrlé. Dokumentární soutěž co bylo horší, jestli fašismus nebo komunismus. Rusové se k tomu dodnes nepostavili čelem. Tři díly nepřináší nic nového kromě zmínky provozování sexu v táborech, dětských vězních a porodech v táborech, informace, že na ruských osvobozených územích Rudou armádou, byli obyvatelé, kteří v době okupace pracovali, posíláni do nových přísnějších táborů spolu s německými válečnými zajatci a na tyto Němce je obrazový záběr. Francouzští filmaři angažovali ruské pamětníky, ale někteří vystupují i v jiných dokumentech (paní, které v noci vlasy přimrzaly ke stěně) a z archivů objevili netradiční dobové záběry. Škoda že je jen zmínka o vlivu existence gulagů na francouzskou veřejnost. Nově se také krátce výstižně popisují vztahy vězňů "platily tři zásady - nikomu nevěř, nikoho nežádej o pomoc, nikoho se neboj" a popis života kriminálníků jako spřátelené vrstvy dělnické třídy "měli dost jídla, chlastu kolik chtěli a vedle měli barák ženské". To jsem tedy v současných fašistických koronavirových pandemických omezeních na tom úplně stejně. (21.04.2021)

Většina ví, kde byl Gulag, co to bylo a k čemu sloužil. Obecnou definici je asi schopen odrecitovat každý. Ale tento dokument představuje Gulagy ve zcela nové podobě. Slyšíme hrůzné detaily, dozvíme se o každodenním fungování, poznáme ty, co přežily a celou historii těchto zařízení. Hrůzné jsou i výpovědi přeživších. Zastavím se zde, protože mě zaujalo, že výpovědi se svědky probíhaly už od roku osmdesát osm, což bylo ještě v době komunismu, takže by mě zajímalo, jak to dělali. Asi na tajňačku. V dokumentu je obrovské množství archivních záběrů a slyšíme spousty strašných zajímavostí. Podle mě vše, co člověk chtěl vědět o Gulazích, a to včetně doprovodných událostí hodných zmínění, zazní zde. Velmi ucelený dokument. (18.11.2021)

Už delší dobu pozoruju, že Francouzi neumějí dělat dokumenty o historii. Ne snad z obrazového hlediska, francouzské filmové archivy jsou prvotřídní, ale ten komentář?!?!? Pokud řeknu, že chudákům vězňům od ´39 za šest let zvýšili pracovní normy, musím říct i b) ty pracovní normy se zvýšily VŠEM, byla totiž VÁLKA. Ve fabrikách dělaly u soustruhů i dvanáctileté děti a matky před porodem. Mnohokrát ve dvou směnách po sobě šestnáctky. Pokud řeknu, že vězňům se snižovaly dávky jídla, musím říct, jak to bylo se zásobováním obecně. Pokud hovořím o chudácích Lotyších, Ukrajincích a jiných, že po válce zaplnili tábory, musím říct, kolik z nich bylo v SS, v kárných oddílech, nebo dozorci v koncentrácích. A i pokud vše výše napsané považujete za banalitu, tak jestli se Rotman snaží zmapovat historii Gulagu a úplně vynechá tzv. "sučie vojny", to už není ideologie, to ze sebe dělá hlupáka. Podle některých zdrojů se tam po válce umlátilo, podřezalo, či postřílelo navzájem až 2 000 000 vězňů při bojích kriminálníků s "politickými" (odsouzenými buď přímo za politiku, nebo za kriminální delikty, nicméně s víceméně kladným vztahem k režimu). Jestliže do války byli jediní s "bojovými" zkušenostmi zločinci, tak po válce se do táborů dostala spousta veteránů, kterým nebylo zatěžko sáhnout po zbrani a hájit se proti doposud vládnoucí kastě "blatných". (10.11.2020)

Jednoznačne 5-hviezdičkový dokument, z ktorého naozaj tuhne krv v žilách. Je okoronený skvelou hudbou, ktorý sprevádza diváka dejinami koncentrákov na ruský spôsob. Niektoré zábery sú už aj farebné, škoda že sa nekolorizoval celý dokument, ale nevadí. Tu totiž nestojí na obraze, ale na výpovediach, z ktorých mrazí. Za všetko hovorí aj výrok Stalina z čias, keď sa gulagy tešili najväčšieho rozmachu. Kým predtým ste si za dobrú prácu mohli vyslúžiť skrátenie trestu, Stalin nariadil presný opak: „A čo ste vy blázni prepúšťať ľudí, ktorí pracujú dobre? Niečo na nich nájdite a ešte im pár rokov pridajte!“ (23.11.2020)

Rozsah šílených zločinů se neomezoval na východní Evropu. V tak zvaných koloniích Západu se dálo také ledacos. To nemění nic na záslužnosti práce MEMORIALU. Současná Ruská federace nedávno otevřela Solženicynův dům zasvěcený ruskému exilu. Nevím o tom, že by obdobná instituce existovala i o GULAGU. Oceňuji připomenutí Ilji Erenburga. (14.10.2020)