Nanuk - člověk primitivní

(1001) Síla dokumentu, popřípadě dokumentárního filmu, dle mého spočívá zejména ve zpětné konfrontaci se skutečností. Když vidím takovýhle snímek, který o sobě hrdě hlásá, že je dokumentární, potom si někde přečtu, že na základě inscenovaných scén předkládá svoji vizi skutečnosti způsobem "tohle se někde děje a děje se to teď", a nakonec se ještě dozvím, že představitel hlavní postavy několik měsíců po natáčení zemřel hlady, potom bude ona konfrontace a vytváření názoru a prožívání reflexe určitě zajímavé. (21.08.2009)

Příjemně mě překvapilo, milé, lidské, srozumitelné, líbilo se mi. Od úvodní scény "výstupu" z kajaku film člověka chytne a nepustí. Moje jednáctiletá dcera byla těsně před půlnocí zahnána do postele, že má dokoukat až zítra :). ■ Edit 15. 8. 2023: Pustil jsem patnáctiletým Prťatům. Vydržely u toho, zajímalo je! (05.11.2009)

To jsou mi náhody. Kameru mít náhodou zrovna na místě, kde hlavní hrdina najde dýchací otvor v ledu, který si oblíbil lovený mrož. Nanuk je považován za jeden z prvních etnografických snímků. Formy "autenticky inscenovaného dokumentu" bych se ale nebál ani dnes, kdy se spíš upřednostňuje průřez postupným procesem poznávání, případně sumarizace poznatků. (16.04.2016)

Slavný dokument z období němého filmu. Robert Flaherty tímto snímkem definoval žánr a navždy tak určil jak budou dokumenty vypadat. Film zaznamenal obrovský úspěch a pravé nadšení. Hlavně díky němu se znalosti reálií ze života Inuitů staly součástí obecné vzdělanosti. Ani po všech těch letech neztratil nic na své působivosti, právě naopak, jeho přínos je snad ještě větší. (01.05.2011)

Nanuk - člověk primitivní, jak bláhové se zdají býti diskuse o formátu dokumentárního filmu. Jde spíše o filozofickou otázku, která se soudobou realitou nemá nic společného. Robert Joseph Flaherty byl bezesporu fascinován extrémními životními podmínkami kanadských Eskymáků i jejich přirozeností. Romantismus a okouzlení pseudohistorickými slohy byl počátkem 20. století stále jedním z dominujících pohledů na svět a pravěký způsob obživy v novém věku musel civilizovanou společnost ohromovat. Flahertymu nelze zazlívat rekonstrukce a vyhýbání se moderním pomůckám, princip romantického ideálu by bez této jeho pečlivosti byl nenávratně narušen. Flaherty strávil v mrazivém kraji mnoho času, jeho obrazy v sobě skrývají poetickou duši i cit pro každodenní drama života. Protagonisté nás seznamují s mnoha aspekty své tehdy stále živé provázanosti přítomnosti s tradicemi. Obživa, soudržnost, stavba zmrzlých chrámů, lovení, transport i odpočinek ve starodávných křivkách sněhové nadvlády působí majestátně i dnes. Vizuální poezie je nezpochybnitelnou hodnotou, kterou nám Flaherty již před stovkou let naservíroval z bílých plání arktického Hudsonova zálivu. Obdivuhodná zkušenost pro nadšeného filmaře, netradiční zážitek pro filmové diváky! (15.01.2018)