Po zavírací době

Na Scorseseho dosť atypické, trochu jednohubkové, ale stále veľmi zaujímavé a chytľavé. Som rád, že tento film kedysi zaradila STV 2 do filmového klubu, keď prezentovala Scorseseho tvorbu a nestavila iba na istoty typu Taxikár, alebo Zúriaci býk. Ja som im zato celkom vďačný, tvorbu velikánov treba poznať predsa obšírnejšie. VIDENÉ ZNOVA 8/23. Skutočne ide v Scorseseho tvorbe o vedľajšák, ktorý nie je ani zďaleka tak ambiciózny ako väčšina jeho diel. Na škodu to ale samozrejme nie je, film má vzhľadom na zápletku a daný krátky filmový čas doslova zbesilé tempo a k tomu, ako vidno, netreba vôbec točiť akčné scény. (10.01.2013)

.. „ Dnes snad musí být úplněk“ zoufá si Paul, který se marně pokouší uniknout, v deštivé noci, z podivné čtvrti, s 97 centy v kapse a s klíči od cizího bytu (důvěra za důvěru). Ale každý další pokus vše víc a víc komplikuje. Hororová atmosféra (připomíná to útěkové sny, kdy se člověk taky ne a ne pohnout z místa) ve výborně natočené černočerné komedii. Takže pozor na náhodná setkání, umělkyně a těžítka. „Umění je pěkně hnusný.“ (22.11.2005)

Scorsese si stojí v mém osobním žebříčku filmových režisérů hodně vysoko, ale tentokrát nastal první případ, kdy jsem se s Martinem skutečně minul. Snímek Po zavírací době na mě působí dojmem nevtipného chlápka, který - posilněn několika skleničkami alkoholu - začne dělat dojem na přítomnou slečnu, je dotěrný, bez charismatu, pouze trapně snaživý, prostě opruz. Příběh drhne a vůbec nedrží pohromadě, scénárista chce ohromovat novými a novými nápady, jenže situace nedotahuje do vtipného konce, a postavy (vesměs přehnaně afektované a s charakterově vyhraněné do extrémní, nerealistické polohy) přicházejí a odcházejí, aniž by se jejich mikropříběhy nějak naplnily. Ani ty dvě hvězdičky nejsou nijak přesvědčivé. Celkový dojem: 35 %. (10.08.2013)

Zažil jsem několik hodně mizerných dní, ale za Paulovu noc bych žádný z nich nevyměnil. Paul se ve své noční můře totiž dokázal vymáchat tak svědomitě, že mi nezbývá než konstatovat, že to celé bylo divné, ale jistou dávku zábavy jsem v tom taky našel. Zejména se sochařkou Kiki bych si patrně docela rozuměl, ale sympatičtí mi byli i barman Tom či "neúplatný" vyhazovač z klubu. A navíc jsem si potvrdil, že čím je umělecké dílo hnusnější, tím je cennější a to je informace k nezaplacení. (27.10.2015)

Scorseseho bravurně podaná absurdita, která mě od začátku až do závěrečného konce nenechala klidným a také v podstatě nenudila, divákovi by se skoro až mohlo zdát, že se patrně jedná o snový příběh, což by podle nelogičnosti chování postav mnohé napovídalo. Po skvělém Mysu hrůzy druhý film, který mě od Scorsese skutečně zaujal. (08.03.2010)