Po zavírací době

Hodně málo známý Scorsese. V tomto zvláštním černokomediálním příběhu si hlavní hrdina během jedné noci vybere obrovskou porci smůly, kdy už to ke konci ani nevypadá že by se vůbec kdy dostal konečně domů. Musím říct, že jsem se u filmu výborně bavil. A i když jsem uvažoval o Martinových filmech, že v 80. letech si vybral slabší období, není to vůbec pravda. Vždyť zde natočil po Zužícím býkovi, hodně zábavného Krále komedie, kulečníkovou podívanou Barva peněz a ambiciózní projekt Poslední pokušení Krista. 70% (02.03.2013)

Znáte to. Světla v hospodě jsou už vypnutá. U stolu jste jen vy a pár přátel. Misionář s pípou se mění v nepříjemného chlapíka, který se ohání tisícikorunovým účtem, na kterém je více čárek, než je člověk v daném stavu schopen spočítat a přesně v tuto dobu se odehrává Scorseseho snímek. Ostatně název to vyjadřuje přesně. Pro Paula Hacketta to mělo být obyčejné rande, jenže to by se nesměl vydat do čtvrti plné bláznů. Takže potkává bláznivé dívky, zloděje a nakonec se zaplete i s místní domobranou. Rozhodně se jedná o nejbizardnější Scorseseho film, ale na druhou stranu také nejslabší. Jako thriller film funguje bezvadně. Atmosféra je hutná a člověk s napětím očekává další patálie, které čekají na hlavního hrdinu. Ale film moc nefunguje jako komedie. Jestli jsem se zasmál tak dvakrát, tak je to opravdu málo. After hours můžete brát jako thriller, ne jako komedii, který vás naučí vážit si své práce a nechodit ven jen tak s dvackou v kapse. (07.06.2007)

Kdyby šel domů pěšky, udělal by líp. Hodně se mi líbila hudba, ale vývoj událostí byl čím dál více přehannej. Každej ho pozval k sobě domů a všichni byli magoři. Hlavní herec hrál dobře a konec byl uspokojivý i když, kdyby to skončilo tak o dvě minuty dříve bylo by to pomalu, jak z povídky Roalda Dahla. 70% (20.10.2014)

Duchem dílu Franze Kafky natolik blízký film jsem dosud neviděl. Slovo „blízký“ už snad ani není na místě, vystřižení atmosféry a údělu hlavního hrdiny je dokonalé a některé scény (dveřník u baru) pocházejí přímo z Kafkova pera. Jen absurdita zde má více humorný podtext, to ale vůbec nevadí. Ústřední postavou je rovněž uředník, ovšem pracující v srdci New Yorku, a během noci, již s ním prožijeme, poznáme – jak je u Scorseseho zvykem - jeho temnější a v tomto případě i neobvyklejší tváře, protože „po zavírací době platí jiná pravidla“. Paul má jediný – a na první pohled snadno dosažitelný – cíl: dostat se domů. V New Yorku 80. let přece nemůže být žádný problém dostat se ve 2 ráno do svého bytu. Jenže na zdánlivě přímou cestu padá kámen za kamenem a sotva Paul jeden obejde, objeví se před ním další. Už mnohokrát to vypadá, že konečně našel záchranu a vše se v dobré obrátí, ale chvíli naděje okamžitě vystřídá obrat, který jeho postavení ještě zhorší (v tomto nacházím největší podobnost s Nezvěstným, jenž se ostatně ztratil ve stejném městě). Nikdy nedospěje až do stavu úplné bezradnosti, jeho dům je vzdušnou čarou stále nedaleko, stačilo by nasednout na taxík nebo na metro a musel by přece být doma hned... ale jakmile něco podnikne, vždy se přihodí – ať už náhodou nebo přičiněním někoho jiného - něco, co jeho úsilí zhatí. Důležité je, že se v každé situaci chová a rozhoduje víceméně racionálně (jak by divák očekával) a nepředstavuje pouze panáka vláčeného scénářem. Jeho jednotlivé příhody jsou navíc navzájem provázány a míru absurdity tak ještě zvyšují, až si člověk říká, jak je i ten New York vlastně malý. Plus nádherná hudba. (19.02.2008)

jeden z menej známych scorseseho klenotov o malých životných náhodách/nehodách, o jednej naozaj dlhej nepokojnej noci a o osude; film obsahuje citáciu známej pasáže z nedokončeného románu Franza Kafku Proces; výborné tempo a skvelý scenár plný bizarností na hrane uveriteľnosti no stále veľmi presvedčivých; (21.02.2008)