Po zavírací době

Scorsese si stojí v mém osobním žebříčku filmových režisérů hodně vysoko, ale tentokrát nastal první případ, kdy jsem se s Martinem skutečně minul. Snímek Po zavírací době na mě působí dojmem nevtipného chlápka, který - posilněn několika skleničkami alkoholu - začne dělat dojem na přítomnou slečnu, je dotěrný, bez charismatu, pouze trapně snaživý, prostě opruz. Příběh drhne a vůbec nedrží pohromadě, scénárista chce ohromovat novými a novými nápady, jenže situace nedotahuje do vtipného konce, a postavy (vesměs přehnaně afektované a s charakterově vyhraněné do extrémní, nerealistické polohy) přicházejí a odcházejí, aniž by se jejich mikropříběhy nějak naplnily. Ani ty dvě hvězdičky nejsou nijak přesvědčivé. Celkový dojem: 35 %. (10.08.2013)

Scorseseho bravurně podaná absurdita, která mě od začátku až do závěrečného konce nenechala klidným a také v podstatě nenudila, divákovi by se skoro až mohlo zdát, že se patrně jedná o snový příběh, což by podle nelogičnosti chování postav mnohé napovídalo. Po skvělém Mysu hrůzy druhý film, který mě od Scorsese skutečně zaujal. (08.03.2010)

Scorseseho filmařský talent je absolutní. Natočí dobře cokoliv. Umí film ozdobit například různými zoomy a švenky tak, že se na to zkrátka dobře dívá. Afterhours je skvěle zmáknutá, dějově však průměrná komedie. Ze scénáře je vyždímáno maximum, z čehož plyne, že právě děj je tou slabou stránkou filmu. Slibně se rozvíjející děj je postupně překombinován a dotažen do absurdna, které však k filmu takového ražení moc nepřísluší. Hlavní hrdina se sice neustále snaží z podivné New Yorské čtvrti vypadnout, avšak o chvíli později zase vezme zavděk pozvnáním od podivných individuí. Místo aby utíkal, zůstává z pochybných pohnutek pořád na hrozném místě. A díky tomu, že nelze chápat jeho protichůdné a iracionální konání si film nejde úplně užít. (16.11.2007)

Duchem dílu Franze Kafky natolik blízký film jsem dosud neviděl. Slovo „blízký“ už snad ani není na místě, vystřižení atmosféry a údělu hlavního hrdiny je dokonalé a některé scény (dveřník u baru) pocházejí přímo z Kafkova pera. Jen absurdita zde má více humorný podtext, to ale vůbec nevadí. Ústřední postavou je rovněž uředník, ovšem pracující v srdci New Yorku, a během noci, již s ním prožijeme, poznáme – jak je u Scorseseho zvykem - jeho temnější a v tomto případě i neobvyklejší tváře, protože „po zavírací době platí jiná pravidla“. Paul má jediný – a na první pohled snadno dosažitelný – cíl: dostat se domů. V New Yorku 80. let přece nemůže být žádný problém dostat se ve 2 ráno do svého bytu. Jenže na zdánlivě přímou cestu padá kámen za kamenem a sotva Paul jeden obejde, objeví se před ním další. Už mnohokrát to vypadá, že konečně našel záchranu a vše se v dobré obrátí, ale chvíli naděje okamžitě vystřídá obrat, který jeho postavení ještě zhorší (v tomto nacházím největší podobnost s Nezvěstným, jenž se ostatně ztratil ve stejném městě). Nikdy nedospěje až do stavu úplné bezradnosti, jeho dům je vzdušnou čarou stále nedaleko, stačilo by nasednout na taxík nebo na metro a musel by přece být doma hned... ale jakmile něco podnikne, vždy se přihodí – ať už náhodou nebo přičiněním někoho jiného - něco, co jeho úsilí zhatí. Důležité je, že se v každé situaci chová a rozhoduje víceméně racionálně (jak by divák očekával) a nepředstavuje pouze panáka vláčeného scénářem. Jeho jednotlivé příhody jsou navíc navzájem provázány a míru absurdity tak ještě zvyšují, až si člověk říká, jak je i ten New York vlastně malý. Plus nádherná hudba. (19.02.2008)

Celkem sympatický pokus o mindfuck, ale jede to jen na půl plynu. Navíc nějak zajímavé a líp vedené mi to přišlo až v druhé polovině, do té doby to bylo jen do sebe zahleděné cosi s ne zrovna sympatickými postavy, se slabou atmosférou a s humorem, který mě skoro celou dobu jaksi míjel. S humorem se to nezměnilo ani v té druhé polovině, ale všechno ostatní naštěstí ano a tak z toho nakonec mám aspoň zapamatováníhodný a mírně příjemný dojem. Víc jak průměr to ale pro mě stejně není, jelikož to pro mě ani žádný silnější zážitek nebyl. Buď to mělo mít víc (šílenějších) nápadů, nebo to mělo být víc propracované v jednotlivostech či i v celku, protože ono to sice něco řekne a odněkud někam jde, ale s ničím to moc nepřijde, SPOILER jenom s obyčejným cyklickým koncem, kterému shází něco navíc, abych ho dokázal jen tak akceptovat KONEC SPOILERU. Jak jsem ale psal hned na začátku - je to sympatický pokus, který ani není vyloženě nepovedený. Jen je to pořád jen pokus... 3* (09.04.2022)