New York, New York

Celou dobu jsem se snažil pochopit, proč to Scorsese točil tak moc dlouhé, protože ten film na tu stopáž rozhodně nabídnout adekvátní zážitek a vlastně i toho Scorseseho jsem v tom moc neviděl, resp. mi přišlo, že to není námět zrovna pro něj. Pro mě sice není směrodatné, aby Scorsese vypadal jako Scorsese, není to zrovna můj velký oblíbenec a tohle bych v rámci toho, co už jsem od něj viděl, řadil někam doprostřed, ale vnímám v tom, že to mělo potenciál na víc a bohužel se ho nepovedlo naplnit. Příběh není špatný, ale není silněji podaný, herecky to ujde, ale není to zase žádná sláva, písničky jsou fajn, ale jak kdy, atmosféru to má, ale opět jak kdy a natočené je to skvělé, ale Scorsese umí i profesiálněji. A do toho si připočtěte tu přehnanou stopáž a špatné prostřihy mezi normálními a hudebními scénami, které to tahají dolů, ale zase taky velice zdařilé scény, které to zase tahají nahoru. Už dlouho jsem neviděl film, ve kterém bych měl poměr líbilo/nelíbilo doslova 50/50. A podle toho i hodnotím a přesně takové pocity z New Yorku, New Yorku mám. 3* (27.01.2023)

To jsem nevěděl, že tuhle blbost natočil Scorsese. Ale co se dá dělat, chtěl jsem tomu dát šanci. Teď ale vím, že zbytečně a doufám, že Scorsese už nikdy po muzikálu nesáhne. Obdivovat musím De Nirovu hru na saxofon, která je vážně uvěřitelná... ale jeho postava sobeckýho psychouše safoxouše denirouše byla taková divná. Ale to asi měla. A teď k mému nejsilnějšímu zážitku. V sále se tančí, De Niro hledá babu na vojetí, slídí davem a pak najednou, viděno z dálky, strašnej vyhryz v davu! Ano, tvor nazvaný Liza Minnelli, naleze do své hlavní role a už se jí nezbavíme. Tancuje, zpívá a nelíbí se mi ani ten styl zpěvu, ani ty její tance, ani barva hlasu, ale hlavně, celá ona. Když zkombinuju její zjev a chování, dostanu kombinaci Zagorové, Hurvínka, kokršpaněla, Zelenkové, lenochoda Sida z Doby ledové, staré báby ve středním věku, Vincenta Schiavelliho a hnusu z popáleninovýho centra s parukou. Ty její vlasy byly kolikrát taky hrůza, jak kdyby byly vyrobený z psího ocasu a navlečený na drátěnou konstrukci. Jako hororová postava by prostě vyzněla líp. Ještě když se vrátím k hudbě, tak ty zpěvy stojí za prd a i ten chabej New York, New York (kterej jedinej má zapamatovatelnou melodii) nemá na verzi Franka Sinatry. Ale co se mi líbilo, tak ty jazzové a bluesové kousky (dokud se do toho nepřimíchal zpěv). Ze zpěvaček se mi jakž takž zamlouvala až ta černoška, na kterou se i dalo dívat, na rozdíl od těch bílejch mrch. No a konečně - bylo to celý hrozně dlouhý. Čím víc se blížil konec, tím to bylo delší, protože se tam najednou objevila hromada muzikálovejch a jinak trapnejch vystoupení, u kterejch jsem trpěl. Celé to je jak převzaté z broadwayských prken a ten děj je uplně o hovně. Už nemám víc chuť o tom psát. (03.05.2018)

Francine a Jimmy, dva divoký ohýnky, který uměly dohromady roztomile plápolat v souznění, způsobit závažný popáleniny i destruktivně obrátit všechno kolem v troud. Bohužel pro tenhle bezesporu kvalitní film, za 155 minut vyhasne každej táborák, a když se u něj navíc pořád zpívá (a já muzikálům neholduju), vykřesal ze mě onen vznětlivej pár "pouhý" tři velice zápalný jiskry, jež mi žhnoucí v tóninách durových akordů připomněly, že najít ten správnej souzvuk je někdy pěkně Durová kovbojka, co se nedá jen tak Wohnout k obrazu svému. (11.12.2011)

Na filmoch je krásne to, aké vedia byť umelecké. Pohyby kamier, zaujímavý strih, skvelá hudba, to je to, čo robí film filmom a umením zároveň. Celý film som rozmýšľal či je toto ten istý Scorsese, ktorý natočil Huga a Prekliaty ostrov. Ale vyzerá to že hej. Rutinne skvelý De Niro v hudobnom filme, ktorý nenudí, ak naňho máte náladu a vôbec neopovrhujete umeleckými snímkami. Len preboha načo tá skoro trojhodinová stopáž? (( 70% )) (18.08.2012)

Retro "novohollywoodske" iskrenie páriku Evans/Doyle v službách muzikantského "showbizu" je (aj vďaka zohratosti ústrednej dvojice) nesmierne nestrojené a veru (až doteraz) nedocenené. Pozornosť sa obracia predovšetkým k muzikálovým číslam, ktoré hlavne v druhej polovici vystupujú do popredia a svojím obstojným prevedením im Martyho poklona určite prináleží. Lenže mne imponuje hlavne počiatočný vývin a neskorší nesúlad onoho zauzleného pomeru dvoch talentovaných umelcov rozbiehajúcich nádejnú kariéru. Nebolo im súdené byť spolu, ale aj tak si dokázali zachovať vlastnú tvár, rešpektovať jeden druhého a nakoniec si priznať, že tadiaľto cesta nevedie. Trefná štúdia málokedy trvácnych, tzv. "zamestnaneckých lások" (nezáujem, zblíženie, vzťah, dieťa, rozpor, rozchod) pri ktorých (skôr či neskôr) práca predčí city. Napadajú mi len 2 vady-kvôli iným spektáklom nepriaznivé nasadenie do kinodistribúcie a z toho vyplývajúce väčšinové odignorovanie návštevníkmi kín+akási tu neprimeraná rozvláčnosť slepo prosperujúca na úkor ešte dôslednejšieho prepracovania patálií Francine a Jimmyho, ale inak je "New York, New York" bezoblačnou ukážkou perfekcionistického remesla pána s veľkým S. P.S. Jazzové formácie a ich saxíky sú honosné... (03.11.2011)