1492: Dobytí ráje

Rok 1992 byl stejně rozporuplný jako moderní evropské objevení Nového světa o pět set let dříve . Ve srovnání s jinými obdobnými díly s podobným obsahovým zaměřením (napadá mne REVOLUCE nebo MISSION) je tu více autorského fandovství na straně bílých objevitelů. Zkusili-li bychom aplikovat podobný přístup v indiánském prostředí, odezva, které by se nám dostalo, by v lepším případě byla rezervovaná, v horším výrazně odmítavá. Není divu: součástí evropského kulturního dědictví v obou - nebo vlastně ve všech třech - Amerikách je etnocida původního obyvatelstva, barbarské vraždění válečníků, kteří v přímých konfrontacích s evropskou vojenskou silou byli všestranně bez šance, ničení původních kultur, zavlékání pandemických chorob, proti nimž imunitní indiánské systémy byly bezmocné, neskrývaná hamižnost a posléze zavlečení afrických a zčásti i indických obyvatel, když Indiáni byli i pracovně "absorbováni" (srv. nádherné Sládkovy verše jeho proslulého básňového cyklu NA HROBECH INDIÁNSKÝCH). Až do konce XIX. století lze na evropské počínání položit spíše mongolská než občanská měřítka. Pojetí Kolumbovy postavy, atmosféra na jeho lodích i první kontakty s domorodým autochtonním obyvatelstvem nesou znaky těchto budoucích forem "multikulturních" vazeb svého druhu, v mnoha ohledech připomínajících holokaust, které zcela nevymizely ani dnes (etnocida amazonských Indiánů). Z hereckých výkonů se i mně vybavují skvělý Depardieu a Weaverová. Rozporuplnost obrazů, které jsem mohl načrtnout, má pochopitelně i nečerná místa a převažující "vícebarevný" ráz. Konstatovanou rozporuplnost to ovšem nepotlačuje; naopak jí to dává až příliš velké oprávnění. Nejsilnějším pocitem, který se zmocňuje současných i někdejších čtenářů VINNETOUA nebo POSLEDNÍHO MOHYKÁNA, jsou lítost, stud, soucit a pokora. Oprávněně. (30.03.2008)

Solidní historický snímek o dobývání Nového světa s výborným Depardieuem a nádhernou hudbou od mága Vangelise. Na jednu stranu se mi hodně líbily exteriéry a neotřele krvavé zpracování bojů, na tu druhou je film místy hodně utahaný a charaktery, pokud nepočítám samotného Kolumba, málo propracované. Kdyby to bylo na mě, tak bych to o půlhodinu prostříhal. (15.09.2013)

Nebol to najlepší Ridleyho film, ale určite sme tu zažili jedno z najlepších a najlegendárnejších hudobných diel v rámci filmu. Vangelisovu melódiu pozná snáď každý. Depardieu super a páčila sa mi aj tá sústredenosť režiséra na to, ako námorníci po dlhom súžení konečne vstúpili na pevnú zem v Novom svete. Tam z toho sálala energia ako keď Bullock v úplne inom žánri takisto vstúpila konečne na pevnú plochu vo filme Gravitácia. Symbolika tá istá. Dejovo ma film a celkovo Kolumbus až tak nezaujal. Je až príliš orientovaný na katolizáciu nových zemí. Hoci je známe, že Krištof tento cieľ naozaj vo veľkom sledoval, predsa len toho na svojich výpravách zažil ďaleko viac než len to, čo nám Scott ponúkol. (14.12.2021)

Audiovizualni masterpiece. Zde mela prijit cena akademie za kameru, kazdy zaber jako obraz. Stejne tak mela prijit cena za hudbu, coz jest objektivni, nepopiratelny fakt:) Vangelisovo top, srovnatelny jedine s Blade Runner. Film je vsak pouhou pohadkou a po hrichu romantizujici dejinnou osobnost, ktera ackoliv ano, byla vizionarem, byla take problematicka a majici primejsi vinu na osudu nejen domorodcu. Cim dale v pribehu, tim vice se preskakuje a meni, ale budiz. Mozna by bylo lepe, kdyby se to nejmenovalo 1492 a hlavni postavou nebyl Kolumbus. Kez bychom dokazali byt uprimenjsi ohledne historie. (10.06.2019)

Repríza po velmi dlouhé době, možná jsem opravdu naposledy viděl někdy v těch devadesátých letech, čili kromě Vangelisovy  geniální hudby a Wincottova skoku do Macochy jsem si nepamatoval téměř nic.  A byl jsem velmi spokojený, Ridley Scott v nejlepších letech  a jeho  objevitelská cesta s Kryštofem Depardieu dopadla na výbornou. Atmosféra skomírajícího středověku, kdy  Evropa pomalu vystupovala z temnoty křesťanských fobií a hony na čarodějnice se změnily v hony za mamonem, byla vynikající. Pekelný inkviziční soud v úvodu  připomíná hrůzné výjevy z obrazů  Hieronyma Bosche. Temnější tónina pak vlastně z celého příběhu nikdy nevymizí a byť při prvních objevech zazní i i nějaká ta notička prosté lidské sounáležitosti a radosti z nedotčeného ráje lidské existence,  tak  Scott raně novověkou evropskou společnost nikterak nešetří.  A jde to i bez současných politicky korektních opičáren.  Příběh se smutným koncem, kdysi dávno Ráj, dneska Coca-Cola, hamburgery a  kvazinárod bez kořenů vzešlý z hrdlořezů, které jsme v Evropě nechtěli...  Čtyři Kolumbovy výpravy. (07.03.2023)