Božský meč

Kamui no ken pro mě byl jednak cennou zkušeností, jednak zklamáním. Jsem rád, že jsem viděl i (pro mě) odvrácenou stranu anime, čímž mám na mysli pasáže audiovizuálně jednoznačně usilující o vyvolání epileptického záchvatu. Hudební a zvukovou stránku bych označil za experimentální (metalová hudba let osmdesátých, rušivé zvukové efekty apod.), výtvarně se film pohybuje od klasických selankovitých krásných pozadí k divokým animacím soubojů, přesunů a různých efektů. Potud celkem zajímavý výtvarný (předpokládám) záměr. Horší je to s příběhem, který je totální splácaninou a slátaninou ve stylu „mého syna otec je bratrem tvojí babičky, oba jsou po své francouzské matce japonského původu“ (jestli vám to nedává smysl, tak se přirovnání povedlo). Zorientovat se v příběhu dá, ale je to otrava a zde dvojnásob platí, že méně je někdy více. Kdyby byl film o hodinu kratší, byl by asi tak dvakrát lepší. Konce se nedalo dočkat a o zoufalé nudě, kterou zřejmě pociťoval celý kinosál (když nepočítám nechtěně komické situace v závěru filmu), svědčilo už to, že když jedna z postav strčila prst do lahve a nemohla jej vytáhnout, publikem se rozléhal ulehčený smích. Zoufalství. Musím také dodat, že frustrující zážitek v Lucerně na pražském Eigasai totálně devastoval diváckou pohodu (neuvěřitelné fronty u vstupu a především tak hlasitý zvuk, že si jeden musel zacpávat uši) a nebýt toho, možná bych film vnímal lépe. Stejně to ale byla sračka. (24.01.2011)

Na Eigasai uvedeno jako "kultovní anime" - ok, let's give it a try. Začátek velice slibný... v jedné chvíli ale nastane zlom, který si nedokážu vysvětlit jinak, než že se režisér změnil, zbláznil nebo začal něco brát. Od této chvíle je to totálně sjetá slátanina v níž se jen kupí neuvěřitelná klišé jako okoukaná z telenovel (já jsem tvůj otec, tvoje sestra, tvůj děda, Francouzka co žije mezi indiány...) a padají neskutečné hlášky, které vždy dokonale, ale dokonale zabijí jakkoli silnou scénu (otrok, koupili jsme parník, já jsem Mark Twain...). Jako zasmála jsem se, a to jako že dost a spolu s celým kinosálem. Ale už dlouho jsem po odchodu z kina necítila rozčarování takového kalibru. (22.01.2011)

Epická dobrodružná anime, kde není nouze o souboje a krev a zatímco zejména v první polovině jde o film temný až depresivní, později se do toho typicky japonsky začne valit humor. Ten graduje u westernových scén z Nevady, kde se rychlost a absurdita jednotlivých zvratů roztočí do nevídaných obrátek (první věta indiánského náčelníka: „Toto je moje dcera Chico. Je Francouzka.“), ale krátce nato přepneme do módu „hledání legendárního pirátského pokladu“ a všechno je zase jinak. Ještě absurdnější. Není to nejlepší anime, co jsem viděl, ale rozhodně jsem rád, že jsem ho mohl vidět na velkém plátně. (23.01.2011)

Začátek začal slibně, a i když to byla animace z roku 1985, líbila se mi. Jenomže pak se to nějak zvrtlo. Z normálního japonského animovaného filmu se stala kolumbijská telenovela. Ty rodinné vztahy, ty zvraty - všechno to začalo film zhruba po 35 minutách podkopávat. Silné momenty byly zahrabány pod nánosy blýskavého nelogična s přepálenou stopáží. A to nemluvě o tom, že se na celém světě mluví Japonsky, svou rodinu nalezneš taky po všech čertech, objevíš Fracouzsku vychovanou Indiány, potkáš Marka Twaina, dostaneš One Pice... a ještě si zahraješ roli ve válce Bošin. Asi od poloviny filmu jsem se těšila na závěrečné titulky, a že to dalo práce než jsem se dotěšila... Co ale musím vyzvednou, je hudba, ta jediná opravdu stála za to, ačkoliv občas zněla trochu křečovitě. Bylo to vtipné, ne záměrem. (22.01.2011)

Začátek byl nádherný, příběh měl atmosféru a mělo to co říct, bylo na co čekat. S přibývající stopáží film nabíral na složitosti až se doslova utopil v překombinovanosti. Nesmyslně mnoho linií, které ani tvůrci nedokázali správně podat. Několik konců ( naprosto zbytečných ) a dlouhá stopáž ( kdyby to bylo poloviční, mohlo to být daleko lepší ) tento film zabíjejí. Animace každopádně úžasná, hudba ještě leší - tady není co dodat. Nakonec musím usoudit, že jsem už dlouho nezažil aby se bavil celý sál v Lucerně na filmovém Festivalu současných japonských filmů tím, jak tento vážný snímek dokáže být nechtěně směšný. (24.01.2011)