Tichá noc, krvavá noc

Atmosféra by sa dala krájať, ale to stereotypné podanie vrátane nevzrušivého herectva ku koncu zabije spomienková dlhočižná pasáž ako z nemého filmu otrasnej kvality ktorá možno pridala na atmosfére no pridala i ubíjajúcu nudu a s rozuzlením sa tiež staviam na stranu odporcov. Bohužiaľ i v sedemdesiatich rokoch vznikali filmy ktorých dobrý nápad a atmosféru zabilo nezáživné spracovanie a celkový dojem pokazila finálna pointa. (14.12.2009)

Ztrácí se stopy skrze chlad střepů sněhových, pulzující horkost krve, chladnou těla co žila ještě prve, ticho protíná zlověstný smích. Byl už pokročilý večer, vyhladovělý žaludek zaplňovala asijská polévka, jejíž složení mě v danou chvíli znepokojovalo víc, než kdejaký horor a v přehrávači se pomalu roztáčela Silent Night, Bloody Night. Pohnutá historie starého sídla umocněná podivínskostí malého města a zašlými charaktery jeho obyvatel, uprchlý maniak, ponuré počasí a pomalu se snášející noc. Toť náležité ingredience, které přetavil Theodore Gershuny do (dnes už nanejvýš oldschoolově) atmosférického hororu syceného konstantní porcí napětí při vší poutavosti klasických časů strašidelného řemesla. Vše je podpořeno skličujícím, démonicky prostým hudebním doprovodem Gershona Kingsleyho a mile podivínskou roličkou hororového klasika Johna Carradinea. Navíc vše ještě koření lehce avantgardní, groteskně bizardní pohledy do minulosti, které příjemně doplňují slušně napsaný příběh (vyvedený v celkem překvapivou pointu). Ten však (pro mě) přeci jen poněkud otupovaly nepřístupné, chladné charaktery jednotlivých postav, trochu unylý začátek a přiznejme si, že v případě téhle nahrávky se na její obrazové kvalitě zub času značně podepsal. Rozhodně jí však neubral nic ze znepokojivého, nitro škádlícího kouzla, svébytné temné osobitosti a upřímné strašidelnosti. Trochu neprávem pozapomenutý kousek. [7/10] (31.10.2008)

Jsem překvapen, jak vysoké hodnocení si zde Tichá noc, krvavá noc ještě drží. Já tenhle hororový snímek vidím jako dosti (pod)průměrnou podívanou. Děj je z dnešního pohledu vcelku nezajímavý a realizace je dost levná a nikterak originální. Dialogy jsou totálně o ničem a dlouhé nic neříkající scény nudí dostatečně na to, abych nedal víc než dvě hvězdy. A to je ode mě ještě dost velkorysé. Jediná zajímavá věc na tomhle filmu je vedlejší role klasického Johna Carradina, který se ale stejně na scéně moc neobjeví. Za finále by scénárista zasloužil facku. Vážně nic moc, čekal jsem to lepší. (30.01.2012)

Je tu pár nejasností, či vznikol najprv BLACK CHRISTMAS alebo Tichá noc, krvavá noc. Ale aj bez slasherového prvenstva si tento filmík zaslúži vašu pozornosť. Je lepší (menej nudný) ako Čierne Vianoce a má pár magických scén. Scenár je jeden veľký guláš (postavy pobehujú sem a tam), ale ide tu (aj) o maniaka, ktorý utečie zo sanatória a rozhodne sa vrátiť domov (:-)). Svojim spôsobom okúzľujúci začiatok subžánru vyvražďovačky... (12.11.2014)

Yes. Toto je presne ten druh filmu, pre ktorý sa oplatí brodiť bažinami proto-slasherového filmu a neuspokojiť sa so sledovaním (inak majstrovského) Powellovho Peeping Toma. Medzi ním a Halloweenom sa deje veľa malých posunov. Stojí to za moment prekvapenia, kde vidíte, ako sa vo v podstate tendenčných béčkovch krimi-thrilleroch vynára nový subžáner a jeho stále viac vykryštalizované postupy. Navyše v tomto vynáraní zachytíte zaujímavú identifikáciu medzi odhaľovaním nového subžánru a odhaľovaním vraha samotného. Samotný film, resp. jeho filmová reč totiž v kľúčových momentoch personifikuje vraha aj nový, vznikajúci (sub)žáner. V Silent Night Bloody Night máte pomedzi povinnými a režijne stále topornými krimi-jazdami subjektívne POV zábery, explicitnú vraždu, širokoúhle objektívy a silné atmosférické pasáže, vyskladávajúce napätie a des z koláží reálneho prostredia. S postavou vraha tu skrátka prichádza aj niečo nové, tajomné a plíživé, opradené mystériom, čo naplno odhalíme v druhej polovici 70. rokov. Tento kinematografický kontext dodáva filmu to správne čaro a napätie - rozmer metafilmovej detektívky. (09.11.2022)