Tichá noc, krvavá noc

Pro anglosasskou tvorbu již od Dickensovských dob typickou tajemnost vánoční atmosféry, navazuje podtext písně Tichá noc. Hrozba šíleného chovance ústavu, schopného čehokoliv, přikresluje k nevšední náladě i trochu strachu. A pak zaujatě se zatajeným dechem sledujeme vraždění maniaka, který má pro vše svůj opodstatněný důvod. Hrou se světly a barvami jsou do příběhu zařazeny i děsivé vzpomínky a vysvětlení pohnutek vraha, který si né náhodou vybral opuštěný tajemný dům uprostřed vánoční noci. 7/10 (15.11.2008)

Atmosféra by sa dala krájať, ale to stereotypné podanie vrátane nevzrušivého herectva ku koncu zabije spomienková dlhočižná pasáž ako z nemého filmu otrasnej kvality ktorá možno pridala na atmosfére no pridala i ubíjajúcu nudu a s rozuzlením sa tiež staviam na stranu odporcov. Bohužiaľ i v sedemdesiatich rokoch vznikali filmy ktorých dobrý nápad a atmosféru zabilo nezáživné spracovanie a celkový dojem pokazila finálna pointa. (14.12.2009)

Jsem překvapen, jak vysoké hodnocení si zde Tichá noc, krvavá noc ještě drží. Já tenhle hororový snímek vidím jako dosti (pod)průměrnou podívanou. Děj je z dnešního pohledu vcelku nezajímavý a realizace je dost levná a nikterak originální. Dialogy jsou totálně o ničem a dlouhé nic neříkající scény nudí dostatečně na to, abych nedal víc než dvě hvězdy. A to je ode mě ještě dost velkorysé. Jediná zajímavá věc na tomhle filmu je vedlejší role klasického Johna Carradina, který se ale stejně na scéně moc neobjeví. Za finále by scénárista zasloužil facku. Vážně nic moc, čekal jsem to lepší. (30.01.2012)

Ztrácí se stopy skrze chlad střepů sněhových, pulzující horkost krve, chladnou těla co žila ještě prve, ticho protíná zlověstný smích. Byl už pokročilý večer, vyhladovělý žaludek zaplňovala asijská polévka, jejíž složení mě v danou chvíli znepokojovalo víc, než kdejaký horor a v přehrávači se pomalu roztáčela Silent Night, Bloody Night. Pohnutá historie starého sídla umocněná podivínskostí malého města a zašlými charaktery jeho obyvatel, uprchlý maniak, ponuré počasí a pomalu se snášející noc. Toť náležité ingredience, které přetavil Theodore Gershuny do (dnes už nanejvýš oldschoolově) atmosférického hororu syceného konstantní porcí napětí při vší poutavosti klasických časů strašidelného řemesla. Vše je podpořeno skličujícím, démonicky prostým hudebním doprovodem Gershona Kingsleyho a mile podivínskou roličkou hororového klasika Johna Carradinea. Navíc vše ještě koření lehce avantgardní, groteskně bizardní pohledy do minulosti, které příjemně doplňují slušně napsaný příběh (vyvedený v celkem překvapivou pointu). Ten však (pro mě) přeci jen poněkud otupovaly nepřístupné, chladné charaktery jednotlivých postav, trochu unylý začátek a přiznejme si, že v případě téhle nahrávky se na její obrazové kvalitě zub času značně podepsal. Rozhodně jí však neubral nic ze znepokojivého, nitro škádlícího kouzla, svébytné temné osobitosti a upřímné strašidelnosti. Trochu neprávem pozapomenutý kousek. [7/10] (31.10.2008)

"Silent Night, Bloody Night" byl pro mne opravdu nevšedním zážitkem, pořád říkám že staré 60 a 70's horory a je jedno jestli z Ameriky nebo Itálie mají co do sebe a nebylo k tomu třeba ani hektolitrů krve a explicitního násilí. V tomto případě platí i známé rčení, za málo peněz, hodně muziky. Stačí jen poutavý a napínavý příběh (tajemný dům s pohnutou a temnou historií, obyvatelé malého městečka z nichž každý si nese nějaké to děsivé tajemství z minulosti, a jak se ukazuje tak všichni mají nějakou vazbu na dům rodiny Butlerových, a nakonec i šílený zabiják-maniak), ponurá a děsivá atmosféra, spolu s některými doslova hrůzostrašnými okamžiky (rozsekání sekerou na posteli, líbila se mi ale i stylově natočená děsivá retro část-podle mě vrchol filmu, s mentálně chorými pacienty jako zombíky, odehrávající se ve 30 letech, a střídání černobílých a barevných scén, ty filmu také hodně pomohly a prospěly) a nakonec i docela nečekané rozuzlení. Většina scén z filmu se odehrávala ve tmě, jen s mizerným nasvícením, ale atmosféra by se dala krájet, hodně k tomu napomohl i styl jakým byl film odvyprávěn a samozřejmě i podmanivá hudba. Snímek se dá označit jako proto-slasher, dokonce je dokonce ještě o něco málo starší než vánoční klasika "Black Christmas", která definovala tento subžánr. ps: Někteří tu mluví o kvalitě obrazu (zrnitý a tečkovaný obraz, nějaký ten šum, něco ve stylu grindhouse filmů), mě naopak vůbec nevadil, časem si člověk zvykl, ale hlavně mi zde tak nějak sedl, filmu určitě prospěl, už jen z toho důvodu, že dal filmu takový nostalgický nádech (v němž se celý film nese). Není to klasika, film je i nadále především u nás, málo znám, ale jak se píše na přebalu českého dvd (Filmag-Řiťka video), jde opravdu o polozapomenutý hororový klenot, a s tím já souhlasím, mnoho mladších filmařů, nejen z tohoto filmu, čerpalo inspiraci pro své nejlepší kousky. Takovéto filmy se dnes už prostě netočí. (26.09.2011)